Vyhledávání

Festival Jeden svět: Už i Olomouc hlásí svou aktualizaci systému!

Terorismus a vztah společnosti k médiím. Těmito dvěma aktuálními tématy odstartoval v pondělní podvečer další ročník dokumentárního festivalu o lidských právech Jeden svět. V kině Metropol, které hostilo slavnostní zahájení, proběhla jedna z prvních jednadvaceti projekcí s názvem Nic se neodpouští. A Helena samozřejmě nemohla takovou kulturní událost zaspat!

Pokud také jako pořadatelé letošního ročníku potřebujete zaktualizovat informacemi zahlcený systém, proškrtejte diář a přijďte na chvíli oddechnout na festival Jeden svět. „V současnosti jsme tak přesyceni všemožnými informacemi, že na nic jiného než olajkovat a nasdílet nějaký článek už není čas. Ne jenom, že si ho nedočteme do konce, ale ani se nad jeho obsahem nezamyslíme. Chceme, aby právě tento prostor na zamyšlení přinášel náš festival. Vážení diváci, vydechněte, aktualizujte a udělejte si místo na nové informace,“ vyzýval moderátor Dominik Vontor.

Během následujících pěti promítacích dnů je opravdu z čeho vybírat. Pořadatelé divákům před projekcí doporučili například film Básnířka, který v pátek od 20 hodin uvede Muzeum umění Olomouc. Snímek vypovídá o saudskoarabské básnířce Hisse Hilal, která výhrou v talentové televizní soutěži bourá konzervativní tradice nejen své země, ale i muslimského náboženství.

„Když jsme téměř před dvaceti lety festival zakládali, jednou z myšlenek bylo, že za pár let už snad ani nebude muset existovat. Ale tíživá problematika různých odstínů lidských práv je tady stále. Doufáme, že alespoň nějak přispějeme k jejich vymizení,“ ukončuje slavnostní zahájení regionální ředitelka Lenka Lovicarová. Sál tak napjatě vyčkává na první okamžiky ze snímku Nic se neodpouští, jež mapuje pět klíčových let Maročanky Zineb El Rhazoui. Novinářky, která přežila útok na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo.

Film začíná pokřiky Alláh Akbar! během útoku na redakci, při kterém zemřelo dvanáct jejích členů. Tyto výkřiky si každý z nás bez problému spojí s radikálními muslimskými teroristy. Aniž bychom chtěli, setkáváme se s nimi stále častěji a častěji. Paradoxnost situace ukazuje i aktivistická novinářka Zineb, která se kvůli vypjaté situaci v Maroku stěhuje do Paříže. Ani tam ale nenachází klid. Islám si svou cestičku nachází i skrze evropskou kulturu. „Vždycky mi všichni říkají, že terorismus s tím pravým islámem nesouvisí. Ale jaký je vlastně pravý islám? Ten radikálů nebo umírněných? Ten v Saudské Arábii, Maroku nebo někde jinde?“ klade si Zineb otázku. „Podle mě pravý islám neexistuje.“

Celý film je intimním zachycením člověka, uvězněného mezi střetem křesťanské a islámské kultury. Mezi Evropou a terorismem. „Kde je vlastně míra mezi svobodou slova a zbytečným provokováním, které může mít za následek oběti na životech? Jsme schopni ji hájit za každou cenu?“ navazuje na projekci Hynek Melichar z Katedry politologie a evropských studií.

Každému v sále se v hlavě musí vynořit myšlenka: Máme islám bránit, nebo ho zamítnout v každé jeho podobě? Zineb ukazuje jako Maročanka vyrůstající v muslimské zemi a odhodlaná novinářka snažící se zachytit pravdu v jakékoliv podobě balancování mezi těmito odlišnými stanovisky. „Proti ideologii zbraněmi bojovat nelze. Nemůžeme zničit Islámský stát násilím, stejně jako on nemůže zničit teroristickými útoky naši kulturu. Musíme použít znalosti a vědomosti,“ pronáší ve filmu Zineb.

V následné diskuzi se spolu s diskutujícími odborníky Radovanem Dluhym-Smithem a Hynkem Melicharem snažíme nacházet kořeny vzniku terorismu. „Je v tom spousta faktorů. Fakticky terorismus vznikl po nelegálním vniknutí USA do Talibánu. Následkem toho došlo k velkému utlačování a mučení sunnitů, kteří byli zavírání do vězení. Právě tam podle odborníků dostali tzv. vysokou školu terorismu. Islám je nástroj fanatizace těchto lidí, ne příčinou,“ vysvětluje problematiku Radovan Dluhy-Smith.

Kromě těchto otázek se snímek snaží zachytit také vztah veřejnosti k médiím. Nedávno jsem četla, že společnost chápe jenom mrtvé novináře. Dokud jsou živí, opovrhuje jimi. Pro názorný příklad bychom nemuseli chodit daleko, což ilustruje zákopová válka prezidenta Zemana s novináři a zabití Jána Kuciaka na Slovensku. Budeme novináře bránit až potom, co nám žádní nezbydou a do té doby na ně povedeme hon? Odpovědi si musí najít každý sám. Tento snímek vám k tomu ale nabídne zajímavý úhel pohledu.

Foto: Veronika Svrčinová, Jeden svět

Veronika Svrčinová

Šéfredaktorka Heleny v krabici a studentka třetího ročníku žurnalistiky. Ve volném čase se věnuji čtení knížek a zpráv, popíjení kávových nebo alkoholických nápojů a ověřování politických výroků.