Vyhledávání

Fejeton ze studny: Novoroční

Probouzíte se na svém pokoji a první, co uděláte, je že se sháníte po vodě. Vzadu v mozku vám však bolestivě tepe tušení, že petka s colou nebo spritem, po které hmatáte, nebude úplně čistá. Je půl páté večer a za okny se stmívá, vánoční světýlka v protějších oknech na vás depresivně pomrkávají.

Konečně našátráte sklenici a potácíte se ke dveřím, za nimiž je chodba a koupelna s vodovodem. Pomlaskáváte tlamou, v níž máte jako po vymření. Stáda slonů. Když berete za kliku, kdosi tam venku vám krutě připomene, že to, co vás vzbudilo, bylo vlastně zběsilé bušení. Ani repráky na koncertě AC/DC nemají takový kalibr jako ono tlučení. Až do mozku vám projede ostrá bodavá bolest a konečně se dostaví ta pravá kocovina, která až doteď čekala na vhodnou příležitost. Pulsuje vám lebkou, kolena se podlamují a kocour si vám stele pelíšek za krkem. Do toho dospěje žaludek k rozhodnutí, že je čas to rozjet a chcete vyhodit na lino všechno, co jste do sebe celou noc tak pracně dostával.

Otevřete dveře. Kamarád, jehož dlouhé vlasy vypadají jako z večerníčku o skřítku Racochejlovi, na vás upře oči červenější než Rudé právo a vykouřeným chraplákem řekne: ,,Tak jaká?“

,,Nevím,“ zachrmláte na oplátku a netečný k jeho dalším otázkám se sunete na hajzly. Vyčůrat, hodit šavli, natočit vodu, napít, hodit šavli, vypláchnout pusu až pak teprve jste schopný pokračovat.

Čtěte také: V Olomouci se od začátku roku nesmí pít na veřejnosti

Vypotácíte se zpět na chodbu s půllitrem volně v ruce a zjistíte, že kamarád se opírá o zeď, vydýchává svůj nával nevolnosti a je mu šumák, co děláte vy. Protože už jste trochu ve formě, zaševelíte: ,,Studovna.“

Oba se přesunete do pohodlných křesel na studovně a vyhýbáte se pohledům na prázdné lahve, rozbité sklenky, ulepené skvrny na podlaze i stolech, pozvracený parapet a přeplněné popelníky. Jediná pozitivní věc na celé místnosti je pytlík na detektoru kouře, který včerejší nápor naštěstí vydržel.

,,Kdo?“ zadívá se na vás parťák.

Stočíte se v křesle do prenatální polohy a zoufale zasténáte. Chápavě přikývne a protože je na tom přece jenom trochu líp, jde vařit kávu. Poté, co se vrátí s dvěma kouřícími šálky a cítí se jako Frodo, který právě hodil Prsten do Hory osudu, usrknete vroucího nápoje. Spálíte si jazyk, ale nevadí to, protože jste rád, že aspoň něco přebije bolest v hlavě.

,,Tumáš lentilku,“ hodí vám růžovou pilulku. Polknete brufen, zapijete ho kafem a víte, že toho člověka milujete.

,,Chtěl jsem přestat kouřit,“ s úsměvem natahujete ruku po startkách, která nějaká dobrá (nebo spíš nalitá) duše nechala na stole.

,,Já vím,“ šklebí se a sahá do kapsy pro vlastní cigára. Zarazí se. Sáhne hlouběji, vytáhne krabičku kondomů a nahlédne dovnitř. ,,Prosím, řekni mi, že sis ode mě bral.“

,,Bych věděl,“ vrtíte hlavou, ale rychle toho necháte neb stále bolí.

,,Ty vole, ale…“ mumlá on a sápe se po notebooku. Zapnout, pustit internet, přihlásit se na facebook. ,,Kurva. Poslouchej: Status uživatele Zuzulka Kačková: děkuju všem lidičkám za nejkrásnější silvestřík a nejvíc Jakub Poledna!!! mtmr kubíku :-* “

Smáli byste se, ale je vám to vůči němu blbé. ,,Doufej, že to neviděla Andrea,“ říkáte na uklidněnou. Tu se mu z kapsy džín rozezvoní mobil. Bere ho do ruky a z očí mu čiší zoufalství. ,,Hádej, kdo to je.“

Jde volat na chodbu.

Pro jistotu se prošacujete. Chvilku vám tep vyletí na astronomické hodnoty, když nemůžete najít mobil, ale najdete ho v boční kapse na koleni. Nevíte, co tam dělá, ale na tom nesejde. Výpis hovorů vypadá podezřele. Pavla, jeden odchozí hovor, jeden příchozí a sedm zmeškaných kolem jedné ranní. Co je zajímavější, Monika, jeden příchozí hovor, třetí ranní. Co vám mohla vaše femme fatale chtít takhle v noci?

Odchozí SMSky. Hrůzou vám vstávají vlasy. Proč jste jen mohli psát Pavle, že už s ní nechcete být, že to není ono, že k ní vlastně nic necítíte? A kde jste vzali koule na to napsat tak… hmm, naturalistickou zprávu, kamarádce Monice, té úžasné dívce z Václavek?

Zadrhuje se vám dech, bambiliony cigaret z noci začínají těžknout na plicích a nevíte, co dělat. Najednou s Jakubem soucítíte jako s nikým a ve chvíli, kdy už si myslíte, že i na ten žaludek a brufen přece jen ještě panáka snesete, se otevřou dveře, vejde rozcuchaná Monika ve vaší košili a s mokrými vlasy. Rozkošnicky se protáhne a řekne: ,,Nečekala jsem, že dneska ještě vstaneš.“ Sedne si na vás, zavrtí svým dokonalým zadkem a dá vám pusu. ,,Šťastný nový rok.“

-

True story.

True Silvester story.

Poučení? Až si někdy někdo bude stěžovat, že nemá rád silvestrovské oslavy, že je to vlastně pití pro nic, že defakto nic nekončí a nic nezačíná a že je to jen trapný společenský výmysl, pošlete ho do prdele. Kalte do mrtě, nikdy nevíte, co vám to přinese.

Lidé vždy litují spíš toho, co neudělali, než toho, co spáchali a zvlášť na přelomu roku mají všichni tendence bilancovat a přehodnocovat.

A neomezujte to jen na Silvestra. Víme přece, že jak na Nový rok, tak po celý rok.