Vyhledávání

Exkluzivně jsme zkoušeli 3000 let staré pivo. Neuvěříte, jak chutnalo

Málokdo ví, že české země jsou místem, kde se podle archeologických nálezů vařilo pivo už před 3000 lety, tedy nejdříve z celého v prostoru střední Evropy. Chemikovi Lukáši Kučerovi z Přírodovědecké fakulty se povedlo uvařit pivo dávných věků. Jak takové pivo chutná? Jak je náročné na výrobu? A opravdu v době bronzové vařili pivo?


Sud podobný tomu, z něhož bylo pivo čepováno. Ilustrační fotografie. Zdroj: Pixabay

Oxfordský slovník pivo definuje následujícím způsobem: „alkoholický nápoj ze sladu s chmelem, který se přidává kvůli chuti“. Trochu paradoxně nápoj, o kterém pojednává tento článek, není ani ze sladu, ani z chmele, přesto jej pivem nazývají. Ale o tom až později.

Když před pár lety muž z Pardubicka potřeboval písek do akvária, asi nečekal, že pod hromadou písku najde podivnou nádobu. Fakt, že je opravdu podivná, následně prokázala archeologická zkoumání. „Jde o první nález vědra s motivem sluneční bárky z doby bronzové na území Česka a zároveň je to nejstarší doklad o výrobě prosného bylinného piva v Evropě,“ citují archeologa Martina Golce Novinky.cz.

Vědro zajímavé už jenom obrazcem, kde sluneční božstvo sedí uprostřed a nechá se vézt po obloze, což odkazuje na starý evropský mýtus o době bronzové, však obsahovalo i zajímavé zbytky, které byly podrobeny zevrubné chemické analýze.

Když tým vědců z Univerzity Palackého v Olomouci, Masarykovy univerzity v Brně a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích identifikoval uvnitř nádoby zbytky prosa a různých bylin, vedly je výsledky výzkumu k debatám nad tím, co se v ní v roce 900 př. n. l., kdy byla nádoba do země zakopána, uchovávalo. Postupně vědci prokázali, že náplň vědra obsahovala chemický otisk prosa. A že škrobová zrna prošla procesem vaření.

S největší pravděpodobností se v ní nacházel zkvašený alkoholický nápoj, který lze s lehce přivřenýma očima nazývat pivem. Podle tvaru nádoby (a faktem, že má dvojité dno) si dokonce někteří archeologové myslí, že v nádobě bylo „pivo“ vařeno, v takovém případě by se jednalo o nejstarší pivovar na světě. Nelze však vyloučit použití směsi na přípravu hořkého kašovitého pokrmu, který by však byl nejspíše nepoživatelný, jak už v září 2021 citoval olomoucký Deník historičku Zuzana Golec Mírovou.



Autor piva Lukáš Kučera (vpravo) s Jiřím Gregorem, provozovatelem Citadely, kde bylo pivo představeno širší veřejnosti. Zdroj: archiv Lukáše Kučery

Domovarník a chemik participující na projektu, Lukáš Kučera, se pivo rozhodl uvařit. „Nejsem archeolog, ale chemik,“ směje se, když se ptám na rozdíly mezi dnešním a tehdejším stylem vaření. „Dnešní pivo je vařeno ze sladu, chmeleno chmelem a kvašeno kulturními kvasinkami. Nic z toho před 3 tisíci roky lidé neznali v takové podobě jako my,“ odpovídá na otázku z úvodu. „Dokonce podle mě nebude obyčejnému českému pivaři moc chutnat. Takže ochutnávejte opatrně,“ otočí se směrem k nacpané Citadele, jejíž interiér historickou kulisu ještě umocňuje.

Chuťový mix někde mezi historickým druhem piva gruit a spontánně kvašeným belgickým druhem lambic některým lidem poměrně zachutnal, je však nutné jej ochutnávat opatrně – a vychutnávat. Lambic se většinou vyznačuje „specifickou trpkostí z divokých kvasnic a bakterií, fermentujících v otevřených kádích umístěných většinou v nejvyšším podkroví pivovaru, z čehož vzniká lehké pivo s jemnou chmelovou příchutí a hořkostí“. Hořkost z bylin je však jiná než hořkost chmelová, má trochu jiný charakter. 

Když se chemika Kučery ptám na detaily k pivu, překvapuje mě to, jak se inspiroval. „Nemáme žádné záznamy o tom, jestli to skutečně bylo pivo. Podle obsahu hořkých bylin, pelyňku, jitrocele a také obilí si to jenom myslíme. Takže s vařením prosného piva jsem se inspiroval v severní části Afriky, kde některé kmeny pijí něco podobného dodnes,“ líčí.

Africké ženy při rozbíjení prosa kameny na rozbitá zrna plivaly, což jde v současnosti udělat hygieničtějším způsobem – na pivovarských e-shopech se totiž dají koupit podobné enzymy, takže Kučerovi nejspíš při vaření samým pliváním nevyschlo v krku. „Na rozdíl ode mě dřív do díla nepřidávali určité procento normálního ječmenného sladu a nezahřívali na určité teploty. A rozhodně nescezovali, takže se jednalo spíše o hustou kaši,“ vypočítává rozdíly. „A předpokládám, že aby takzvaně komunikovali s bohy, použili o dost větší množství hořkých bylin jako třeba pelyněk pravý. Ten se ostatně dřív používal do absinthu. Já použil slabší verzi, aby z toho nikdo neměl halucinace,“ doplňuje a směje se.

Širší veřejnost bude moci pivo ochutnat znovu v příští turistické sezoně v pardubickém muzeu, kde bude vystaveno i bronzové vědro.

zdroj fotografií: Lukáš Kučera, Pixabay

Jaroslav Synčák

Student ruštiny na FF v Olomouci, absolvent programu Erasmus+ na Durham University ve Velké Británii. Mezinárodní vztahy, Erasmus a fotbal - to je moje.