Vyhledávání

Ewa Farna se předvedla Olomouci v akustickém směru

Ewa Farna? Ta popová princezna, co ji poslouchají puberťačky? Taková byla nejčastější reakce, když jsem se někomu svěřila, že se chystám na koncert této jednadvacetileté zpěvačky původem ze slezské Vendryně. Mohla jsem pouze pokrčit rameny, protože jsem Ewu do té doby na živo neslyšela a sama nevěděla, co od koncertu čekat. Páteční večer 10. dubna mě ale mile překvapil.

Turné s názvem V akustickém směru zahájila Ewa 3. dubna v Jihlavě. Na konci měsíce bude mít na kontě celkem devět koncertů napříč republikou a jeden bratislavský, olomoucké Účko přišlo na řadu právě 10. dubna.

Nejprve jsem se v klubu cítila trochu nesvá, první řady před pódiem totiž skutečně zabraly především náctileté slečny, nemalá skupina dokonce přijela až z Polska. Během půlhodiny se ale prostor zaplnil a věkový průměr přítomných prudce vzrostl. Koncert odstartovala dvojice muzikantů eFeM a rozhodně nešlo jenom o zvukovou kulisu během čekání na hlavní hvězdu, jak to u předkapel často bývá. Martin Chobot a Filip Sázavský (pokud jste pochopili, že název eFeM jsou jejich iniciály, máte bod) se totiž předvedli jako zajímaví hudebníci.  

2015-04-12 12.34.17 2

Po půl osmé už se na pódiu objevila skvěle naladěná Farna. Začalo se svižně písněmi z nového alba Leporelo. Ewa je nabídla v neobvyklém kabátu, celý koncert se totiž nesl v akusticko-jazzovém duchu. Zajímavé aranže dostaly i starší hity jako Maska, Ticho nebo Boží Mlejny. Díky tomuto zcela jinému pojetí si na své jistě přišli i hudebně vyspělejší jedinci.

2015-04-11 09.12.46 2

Nové skladby potvrzují, že Ewa už rozhodně není ta malá holka, jak si ji mnozí pamatujeme. Její tvorba se stále pohybuje v rozmezí pop-rocku a melodie nejsou nijak náročné, ale nedá se vůbec říct, že by byly prvoplánové a povrchní, naopak. Ostatně Ewa sama se prezentuje jako popová zpěvačka a nevidí na tom nic špatného. „Nejde o to být nejlepší, ale o to být nějakým způsobem jiný,“ vysvětlovala během koncertu.

2015-04-12 12.18.06 1

Co mě však dostalo ze všeho nejvíc, byl zpěv. Se svým hlasem dělala takové divy, že jsem skoro celou dobu měla husí kůži. Opravdu smekám. Zajímavým okořeněním bylo i jiskření na pódiu mezi Ewou a Martinem Chobotem, který je jejím partnerem a zároveň ji doprovází na kytaru. Samozřejmě nejvíce pozornosti zpěvačka věnovala publiku. Úžasně všechny dokázala rozpohybovat i rozezpívat a věkové rozdíly mezi přítomnými jako by opadly. 

Přišel i přídavek v podobě dnes už trochu úsměvné Měls mě vůbec rád, ale skvělá atmosféra a nadšení způsobilo, že se do hlasitého zpěvu zapojili i zhruba pětadvacetiletí pánové stojící za mnou a evidentně si to dost užili. Celý koncert Ewa zakončila čistě akusticky pouze v doprovodu klávesisty Jana Steinsdörfera  melancholickou skladbou Déšť.

Pokud toužíte po tvorbě zadumané umělkyně s vyšším posláním, u Ewy Farne nejspíš opravdu nepochodíte. Srovnávat ji s Lenkou Dusilovou nebo Anetou Langerovou, se kterými se tento rok dělila o nominace na cenu Anděl, je jako porovnávat jabka a hrušky. Ewa je zkrátka úplně normální veselá holka, která však umí zpívat jako bohyně.

 foto: Adéla Kocmánková