Vyhledávání

Eva Klimentová: „Film v Psychobudce za pár minut skončí, ale člověk své nemoci utéct nemůže."

Od února měli studenti možnost navštívit netradiční projekt s názvem Psychobudka. Každý tak mohl alespoň na malou chvíli nahlédnout do světa lidí, které schizofrenie provází každým dnem. Pokud jste tak ještě neučinili, můžete si prožít tuto nevšední zkušenost v Pevnosti poznání až do konce dubna. Více informací nám poskytla Eva Klimentová z Katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie UP.

 

 

Odkud se vzal nápad vytvořit takzvanou Psychobudku a jaký je její cíl?

Psychobudka je projekt Psychiatrické kliniky FN a UK LF v Plzni a putuje po České republice již od roku 2010. Jedná se o simulátor schizofrenie, který umožňuje psychicky zdravým lidem zakusit, jak vnímají a prožívají lidé, které postihlo psychotické onemocnění.

Kdo chce psychobudku vyzkoušet, posadí se do uzavřeného temného prostoru na židli před obrazovku a nasadí si sluchátka. Na dotykové obrazovce zvolí své pohlaví a začne se před ním odvíjet film, který simuluje vnímání nemocného schizofrenií v době tzv. ataky nemoci. To je charakterizované zahlcením zrakovými a sluchovými podněty, „hlasy“, paranoidním vnímáním reality. Zážitek je pro většinu návštěvníků psychobudky opravdu silný. Podstatné je si ale uvědomit, že zatímco nám za pár minut film skončí, člověk s těžkým psychotickým onemocněním projevům své nemoci utéct nemůže. Přesto je vyznění filmu pozitivní v tom, že ukazuje, že „takto to skončit nemusí“ při včasné psychiatrické léčbě. Současně pro mnohá psychotická onemocnění platí, že pacienti na ně nemají náhled, a tedy neshledávají ani přes své utrpení potřebu léčby. Co my vnímáme jako „zážitek“, pro ně je realita. Proto je potřeba nemocné podpořit k léčbě, pomoci jim najít motivaci.

 

Nakolik je zážitek autentický?

Těžko říci, protože lidem se schizofrenií do hlavy nevidíme, a jsme tak odkázáni na jejich výpovědi o tom, co se s nimi v době ataky onemocnění děje. Každopádně návštěvníci hodnotili zážitek jako velmi působivý.

 

S jakými reakcemi jste se setkala? Nejen z řad studentů, ale také kolegů.

Budka byla volně přístupná na chodbě katedry všem, kteří měli zájem si ji vyzkoušet. Ohlasy mohli návštěvníci napsat na barevné osminky papíru, které byly připnuty na jedné z vnějších stěn psychobudky. Reakce byly tedy anonymní a velmi různé. Někteří děkovali za možnost vžít se do pocitů a vnímání lidí s těžkým duševním onemocněním typu psychóz.

Děkuji za zajímavý, ale vlastně docela smutný zážitek…“

„Jedním slovem… páni. Nahání to husí kůži a tohle by měl vidět každý.“

„Vítej v pekle na zemi. Naštěstí dočasně…“

„Mám z toho hrůzu! Snažila jsem se pochopit, ale vím, že tohle nikdy pochopit nedokážu. Nicméně se budu snažit akceptovat.“

„Predstava, že veľa ľudí to prežíva každý deň, ma zarmucuje“.

„V rodině máme schizofrenika. Tohle video mi pomohlo pochopit, jak se cítí, jsem ráda, že někdo upozornil veřejnost na závažnost této nemoci.“

Některé zpětné vazby se snažily zmírnit dopad zážitku vtipem: „Skvělé video. Česká pošta ve mně vyvolává stejné pocity. Co mám teda příště stisknout?“, „Skoro stejný pocit jako absolvování semináře k BP,“ „Normální stíha po pár dnech na péčku. Docela v poho.“

Smyslem celé akce je prostřednictvím zážitku snížit tíhu stigmatizace, která ze strany společnosti na lidi s psychotickým onemocněním dopadá. Lidé s těmito závažnými onemocněními se kromě nemalých potíží, které jim způsobuje samotná nemoc, musí potýkat také s nepochopením a odsouzením většinové společnosti. Bohužel i kvůli nevhodnému mediálnímu zpracování bývají často lidé, kteří onemocněli schizofrenií, označováni za lenochy, lidi neschopné, či dokonce za agresory a osoby, jejichž pohyb na veřejnosti není žádoucí. Tyto předsudky vycházejí z neznalosti a často i nezájmu tuto vážnou nemoc pochopit. Oproti jiným, viditelným onemocněním, jako je například fyzické, zrakové nebo těžší mentální postižení, je duševní nemoc skrytá, a proto mnohem hůře pochopitelná.

 

Tento projekt doprovázela i výstava kreseb Jiřího Mráčka. Můžete jeho tvorbu čtenářům přiblížit?

Jiří Mráček od narození žije v Přerově. Vyučil se pokrývačem, později si doplnil maturitu. Pracoval převážně jako pokrývač, ale též jako mistr na stavbě nebo řezník. Intenzívně se věnoval sportu, zejména kulturistice, mimo jiné byl dvakrát mistrem ČSSR. Umělecky začal tvořit až v šedesáti letech v rámci své první hospitalizace v psychiatrické léčebně ve Šternberku v roce 2012. Důvody své hospitalizace, stejně jako příslušná medicínská doporučení, dlouho odmítal. Hospitalizovaný byl od té doby opakovaně. Nikdy před pobytem v psychiatrické léčebně k výtvarnému projevu netíhnul.

Používá ke kresbě nejčastěji pastel, voskovky, pastelky nebo fixy. Od prvopočátku důsledně opatřuje svá díla na rubové straně celoplošnou dedikací, kterou nazývá „obligátní”. Obrazy jsou tedy oboustranné. Tvorba Jiřího Mráčka zrcadlí jeho hlavní zájmy, tedy tělesnou kulturu, občas se zřetelným přesahem do oblasti erotiky, jsou zastoupeny i náboženské motivy. Tyto prioritní složky někdy s pozoruhodnou nenuceností vzájemně kombinuje. Podle odborníků lze díla Jiřího Mráčka zařadit do oblasti původní tvorby nazývané art brut či outsider art.

 

Z jakého důvodu jste oslovili ke spolupráci právě jeho?

Oslovili jsme Psychiatrickou léčebnu ve Šternberku s prosbou o zapůjčení výtvarných děl pacientů se schizofrenií. Kolegové z PL nám nabídli ucelenou kolekci děl pana Mráčka, který již vystavoval v roce 2016 v olomoucké Galerii Caesar.

 

Splnila Psychobudka svůj záměr?

Zcela jistě ano, považujeme ji za úspěšný projekt. Umístění na chodbě katedry v délce několika týdnů umožnilo studentům najít si tu pravou chvilku na zážitek, který je opravdu ojedinělý. Ohlasy byly velmi dobré a jsme rádi, že díky kolegům z Psychiatrické kliniky FN a UK LF v Plzni jsme ji mohli studentům Katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie ale i dalším studentům Filozofické fakulty UP zprostředkovat. Mnoho z nich se ve své budoucí profesní praxi bude setkávat s lidmi s duševním onemocněním. Věříme, že osobní prožitek simulovaných strázní těžkého psychotického onemocnění jim umožní lépe se vžít do svých klientů a podpoří jejich pochopení pro speciální potřeby psychicky nemocných.

 

Plánujete v budoucnu nějakou další akci podobného charakteru?

V současné době v rámci projektů FRUP získala naše katedra prostředky pro zakoupení výukových pomůcek simulujících jednak stáří (tzv. gerontooblek), ale i další závažná zdravotní postižení, jako jsou například hemiparéza, těžké zrakové vady, Parkinsonova choroba, tinitus a další. Věříme, že budou účinnými pomocníky ve výuce.

Hledáme i další cesty, jak program akademického vzdělávání propojit s praxí a přiblížit každodennímu životu společnosti.

 

Autorka fotografie: Milada Hronová