Vyhledávání

Dvě třetiny našeho života jsou dnes virtuální. Ježíš by měl radost, všechno je v Cloudu

Předpokládám, že LiStOVáNí je vám všem dobře známé. Pokud by se tu ale přeci jen našel někdo takový, kdo o něm slyší prvně – za prvé hanba vám! a za druhé – jde o scénické čtení, které si za cíl dává představovat nejen klasické knihy, ale i ty nové a zajímavé, které by měl každý znát. Nejde však o pouhé předčítání oblíbených pasáží, v představení figurují rekvizity, různé kostýmy a hudba nebo nahrávky.

Jedním z jejich březnových projektů se stala Nejlepší kniha o fake news!!! od autorů Miloše Gregora a Petry Vejvodové spolu se skupinou studentů pod hlavičkou Zvol si info. Knihu se rozhodli zařadit právě proto, že téma fake news je v současné době jedním z nejomílanějších. Olomoucké Divadlo na Šantovce bylo v pořadí třetím městem, kam s ní vyjeli, ale i přesto to byl premiérový den, všude jinde jen byli dřív. Na cestách je doprovází i jeden ze spoluautorů, Miloš Gregor, a to nejen aby divákům podepsal zakoupené výtisky, ale i odpověděl na dotazy z této sféry. Mimo to na začátku předstoupí před publikum s informací, že kvůli problémům s povolením distribuce knihy se představení ruší, protože se nejdříve musí prověřit (finta jinak známá jako cimrmanovská nefungující opona).

Na scénu poté přichází a celým představením provází dva herci z celkem osmnáctičlenného ansámblu – Alan Novotný a Jiří Ressler – pod falešnými jmény a tituly, zato opravdovými vědeckými plášti, kteří coby odborníci na slovo vzatí zkoumají důvěryhodnost a pravost právě již zmíněné knihy. A přesně z toho důvodu ji procházejí křížem krážem a přehrávají historické scény, které jsou ztělesněním těch nejstarších případů fake news. Mnohdy byste možná byli i překvapení. Víte například, co předcházelo vylodění v Normandii? Nebo co je to operace Trust? Jak v letech 480–479 př.n.l. vyhrál Themistokles válku nad Xerxem? Nevyzradím vám to, přečtěte si to v knize (stojí za to!), jděte na Listování (taky stojí za to!) nebo si to zkuste najít na internetech.

Mohla bych vám tu citovat spoustu vtipů, které během představení padly (například že Eva Pilarová se stane čtvrtou porotkyní soutěže Československo už nehledá vůbec nikoho nebo podstatu výzkumu etiopských vědců, kteří se zabývali tím, jestli mají kočky opravdu devět životů a proč to ani v jednom případě nevyšlo), ale raději bych vás popostrčila si knihu přečíst. Má 140 stran, takže to nebude ani bolet!

Na příkladech z praxe nám rovněž demonstrovali, jak je v současnosti lehké manipulovat s publikem: „Prosím vás, mohli byste si tady vy dva prohodit místa? Za vámi sedí taková paní a ona přes vás nevidí!“ prohodil směrem k první řadě jeden z herců a diváci se skutečně prohodili – nemusím snad dodávat, že paní za nimi viděla perfektně už předtím. Ovšem jiný příklad manipulace jsem odhalila, a zpytuju svědomí, až doma. Po pár rádoby vtipných scénách nám bylo oznámeno že „V Brně teda tleskali…“ případně „V Brně teda tleskali víc…“, nebo dokonce „V Brně netleskali…“. No a my, protože přeci nenecháme Olomouc zahanbit nějakým Brnem, jsme spustili bouřlivý potlesk. Až teď jsem odhalila, že v Brně především nehráli, ba co víc, ani hrát nebudou. Z toho nám krásně vyplývá jediné – nevěřte automaticky všemu, co se k vám dostane, a všechny informace si raději potvrďte. Dál už jen prozradím to, že vám během třičtvrtěhodinového představení promluví do duše i náš český nejvyšší přímo z Hradu. Ale možná to taky byla jen dezinformace.

Co vám kritici na knize nejvíc vyčítají?

MG: „Kritici v internetových diskuzích především její název. Prý to znamená, že jsme sebestřední a namyšlení. Což je asi pravda, ale jde na tom vidět, že tito lidé naši knihu pravděpodobně nejspíš ani nedrželi v ruce. V úvodu tento záměr totiž vysvětlujeme, chtěli jsme použít nejčastější dezinformace a manipulace, které se v titulcích vyskytují – velká písmena, silná slova a vykřičníky.

Neplánujete nějak rozšířit působení tak, abyste zacílili na seniory, protože jsou snadným terčem?

MG: „Já osobně se snažím věnovat oběma skupinám, jezdím i na různé kurzy pro seniory, které se věnují vyhledávání na internetu, občas dělám semináře pro veřejnost. Druhá věc toho je ale to, že my možná máme trošku falešnej pocit, že senioři mají výrazně větší problém s vyhledáváním informací než jiné generace. Středoškoláci sami ale nerozlišují, odkud ta informace pochází. Pokud to nasdílí na Facebook jejich kamarád, tak tomu prostě věří. Druhým problémem jsou výsledky, které vychází z průzkumu z minulého týdne mezi učiteli občanské nauky a mediální výchovy o tom, jaké zdroje informací berou jako relevantní a důvěryhodné. A 27 % vyučujících řeklo, že jako relevantní zdroje berou Parlamentní listy, Aeronet a Sputnik.“ (tady)

Jaká je z toho cesta ven? Mělo by šíření dezinformací být legislativně ošetřené, nebo to bude jen o rozšiřování povědomí, aby jim lidé prostě nevěřili?

MG: „Jednoduchá cesta v současné době asi není. Ve chvíli, kdy budeme nějaké servery zakazovat nebo zpravodajské kanály, tak to pravděpodobně budou ty, které se snaží tvrdit, že tu existuje nějaká vyšší moc nebo spiknutí, které se snaží utajit velkou pravdu, a to by byla akorát voda na jejich mlýn. Jsou i příklady ze zahraničí, kde byly servery, které měly adresy typu „nejlepšízprávy.cz“ a byly zakázány, protože vyloženě šířily strach a pomluvy, no a ten server vzápětí vznikl na jiné doméně a byli ještě populárnější, protože měli ten argument „Podívejte, oni se nás snaží umlčet.

Na uvolnění si na závěr pusťte písničku, která celé představení tematicky provází :) 

Fotografie: Dominika Kubištová, www.listovani.cz

Lucie Kratochvílová

Jsem studentka žurnalistiky a, překvapivě, redaktorka Heleny v krabici. Sleduju spoustu seriálů a svými problémy s prokrastinací se budu zabývat zítra. Úplatky neberu, ale pamatujte si, že nejradši mám Kapitána Morgana a Jelena.