Vyhledávání

Dobrodružná cesta kolem světa v embéčku jménem Julie

Přednáška Na embéčku kolem světa byla další z přednáškového cyklu s cestovatelskou tematikou, kterou pořádají autoři výstavy Šangri-la ve spolupráci s Univerzitou Palackého. „Světová“ přednáška o Julii se konala v úterý 4. 2. v prostorách Konviktu a opět bylo narváno. Vyprávění se zhostil Michal Vičar.

1937998_705542052823937_1729717136_n

Každý z nás má nějaký sen a někteří se nebojí si je plnit. Mezi ty odvážné patří i bratranci Michal Vičar (tehdy student psychologie) a Martin Baťko (tehdy student žurnalistiky). Chtěli vidět svět, ale všichni víme, jak to je s finančním rozpočtem nás chudých studentů, kteří máme peníze tak akorát na pivo. Rozhodli se proto cestovat v poněkud netradičním vozidle, v embéčku (Škoda 1000 MB) z roku 1969, které pojmenovali Julie. Sponzoři a média si přece jen více všímají psích kusů.

Během 254 dní ujela Julie téměř 40 000 kilometrů, navštívila čtyři světadíly, 22 zemí, spotřebovala na tři tisíce litrů benzínu a po sedmi měsících se i se svou posádkou vrátila zpět do Olomouce na Horní náměstí, kde dobrodružnou cestu začala. Dobrodruzi oficiálně vyjeli v Julii na cestu 1. září 2008 a první problémy se dostavily teprve po pěti tisících kilometrech.  Embéčko navíc opraví všude a za málo peněz. Za celou dobu cesty se tak do Julie nemuselo moc investovat. Největší problém dělal výfuk, který se ulomil celkem sedmkrát, kluci taky šestkrát píchli a často měnili zadní světlo. 

Dobrodruzi projeli Pobaltí, Rusko, Jižní Koreu, USA, Mexiko a přes Střední Ameriku zamířili do Kolumbie a zpět do Evropy.

1947779_705542056157270_1118392814_n

Projekce začínala fotkami z Ruska, k němuž se vázala spousta zábavných historek. Zejména ty s ruskými policajty. „Říká se o nich, že jsou arogantní, auta zastavují bezdůvodně, jsou zkorumpovaní a často opilí. Já bych řekl, že tohle všechno je pravda," konstatoval Michal. V Rusku je policisté zastavili celkem sedmadvacetkrát, a tak si kluci dokonce vymysleli hru „zastav svého policajta“. Střídali se v řízení a kterého z nich zastavila hlídka, ten získal bod. Vyhrál Michal s počtem patnácti bodů, Martin získal "pouhých" dvanáct. Prý si ale chtěli muži zákona často jen popovídat nebo se s Julií vyfotit. „Obecně bych ale řekl, že v Rusku nic nefunguje," uzavřel povídání o východní zemi Michal.

Z Ruska jsme se dostali do Jižní Koreje, kde to prý nevypadalo jako v seriálu MASH, ale spíše jako ve Švýcarsku nebo Německu. Až na ty buddhistické chrámy. 

Z Koreje se povídání přesunulo na západní pobřeží USA, kde cestovatelé zažili svůj nejnepříjemnější zážitek. V Seattlu museli devět dní čekat na to, až se Julie, která neletěla, ale plula na trajektu, dostane z přístavu. Byrokracie a nekonečné kontroly, k tomu navíc sto padesát dolarů za každý den, který Julie strávila v „karanténě“. Na rozdíl od Ruska, kde byli lidé nápomocní a kluci věděli, že vždy, když se něco pokazí nebo stane, Rusové pomohou, Američané tak vstřícní nebyli.

I tady ovšem zažili kluci „funny“ historky s policajty. V USA se totiž nesmí parkovat „volně“, stát můžete jen na parkovištích a místech pro parkování určených. Když tak jednou hoši zaparkovali s Julií mimo parkoviště, že v ní přespí, objevil se hulákající strážník: „Parkujete tady ilegálně!“ Další den, o mnoho kilometrů dál, když hoši zaparkovali opět tak jak neměli, se objevil ten samý člověk - se stejným křikem. Nejen u této historky Michal upozorňoval na kontrast mezi Ruskem a USA. Ruští policisté na předpisy moc nedbali, šlo jim o to, aby z toho něco káplo. Američtí naopak vše striktně hlídali a nezvládali, když věci vybočovaly z normálu nebo se odklonily od pravidel.1940288_705542059490603_216153662_n

 

Když jedete kolem světa, vidíte spoustu krásy a nespočet kouzelných míst. Martin ale na přednášce řekl něco, co mě jen utvrdilo v tom, že si musím splnit svůj dětský sen - nejlepším zážitkem z cesty byla návštěva Disneylandu.

Cestou do Las Vegas naše dva dobrodruhy zastihla sněžná kalamita. Tedy „americká“ sněžná kalamita. U nás sotva 10 centimetrů. Sníh byl dokonce i na silnici a policisté nechtěli kvůli nebezpečí pouštět auta dále. Poté, co v Americe nejspíše poprvé viděli sněžné řetězy, pustili policisté tyto dva odvážlivce dále. Las Vegas bylo však zklamáním, jelikož tam měli první sníh od roku 1978. Město bylo absolutně paralyzované. Kluci měli 5 dolarů na osobu, na rozfofrování je v automatech. Až všechny peníze prohráli, jeli dál. Viděli dokonce slavné Casino z filmu Dannyho parťáci.

Dostáváme se do Mexika, kde jsou na severu pouště a na jihu džungle. Poté jsme slyšeli zajímavou drogovou historku o tom, jak si kluci (kteří na drogy vůbec nejsou!) „zakaktusařili“ v poušti.

Dále na nás čekala Guatemala, Honduras, Nikaragua, Kostarika, Panama... Nejnádhernějším zážitkem měla být plavba na plachetnici po Karibských ostrovech. Julie se opět přepravovala sama. Michal však již po několika vteřinách plavby objevil svou mořskou nemoc, na kterou zabírala kombinace kinedril + rum. Pětidenní plavbu měl možná ještě veselejší a pohádkovější než ostatní.

Ve Venezuele zase na jednom výšlapu zjistil, že trpí horskou nemocí. Juliin výškový rekord (ta naštěstí horskou nemocí netrpěla) bylo 3 621 metrů. Nejvyšší bod dosažený Embéčkem. Právě ve Venezuele kluci zaplatili na benzince za plnou nádrž v přepočtu osmnáct korun.

Přednášku Michal zakončil evropskou historkou z belgické benzinky. Potkali se tam s Čechem, který se jich ptal, odkud jedou, načež kluci odpověděli, že z Olomouce. Pán se podivil: „A to jste se nebáli jet takovou kraksnou z Olomouce až do Belgie?“

Komu se přednáška líbila, mohl si zakoupit knihu o dobrodružství kluků a Julie. Julie byla prodána asi za 60 000, nynější majitel ji dal úplně do pořádku, a tak má zase technickou.

Foto: Lucie Sejáková