Vyhledávání

ROZHOVOR: Divím se, že kromě klimatu nestávkujete i za změnu vzdělávacího systému, říká Moravec

V rámci projektu Učitel 21 pořádaného Pedagogickou fakultou Univerzity Palackého probíhá cyklus přednášek s názvem Svět médií v 21. století. V úterý 26. listopadu přivítala zaplněná aula zajímavého hosta, který má tomuto tématu rozhodně co nabídnout. Václav Moravec, jehož jméno se neodmyslitelně pojí s Českou televizí, kde působí více než patnáct let, trpělivě odpovídal na nejrůznější dotazy z publika. Po přednášce si našel čas i pro nás.

Co jsou podle Vás největší benefity žurnalistické profese?

Začal bych asi u setkávání se zajímavými lidmi, které bych v jiné profesi nepotkal. Například to, že jsem mohl být pětkrát v Afghánistánu, dvakrát v Iráku a že jsem měl možnost hovořit s generálním tajemníkem OSN, Kofi Annanem, v české redakci BBC. Také jsem měl příležitost dělat rozhovor s Madeleine Albrightovou a se všemi prezidenty, kteří vládli České republice v uplynulých 30 letech. V jaké jiné profesi to máte? Když budu parodovat Jiřího Paroubka: „Kdo z vás to má?“ Právě potkávání zajímavých osobností je velkou výhodou novinářské profese a tím, co mě na ní stále baví i po letech, které uplynuly od mého rozhodnutí na gymnáziu věnovat se žurnalistice. V jiných profesích se s tolika zajímavými lidmi, i v tom negativním slova smyslu, nesetkáte.

Umí diváci Otázek číst mezi řádky? Jaká je česká mediální gramotnost?

Já si myslím, že obecně umíme číst mezi řádky, protože starší publikum k tomu bylo vychováváno před listopadem 1989. Žili jsme ve schizmatu něco jiného se říká a něco jiného se myslí nebo něco jiného říkej v soukromí, to je to, co je pravdivé, a něco jiného říkej na veřejnosti, protože to se chce a to se očekává. Jinak bys, když nebudeš držet hubu a krok, mohl mít problémy. Naše schopnost číst mezi řádky věci, o kterých novináři nepíší, je podle mého názoru reziduem minulosti, které si s sebou neseme 30 let.

V letošním roce opět Poslanecká sněmovna vyvolala ve společnosti otázku o veřejnoprávních médiích. Jsou podle Vás veřejnoprávní média v ohrožení?

Ona jsou v permanentním ohrožení. Podíváte-li se na vznik médií veřejné služby a politickou reprezentaci, tehdy nejsilnější vládní stranou byla Občanská demokratická strana a Václav Klaus od začátku zpochybňoval koncept médií veřejné služby. Takže to není nic nového. Zaměříte-li se na uplynulých 30 let, tak by se proměnlivost situace dala znázornit v sinusoidách. Já to nazývám permanentním bojem o povahu médií veřejné služby a nutnost jejich existence. Byly okamžiky, které byly eskalativní, kupříkladu vánoční krize v České televizi na přelomu let 2000 a 2001. Teď se s tím do jisté míry setkáváme znovu v souvislosti s těmi dvěma zprávami Rady České televize, které se tak dlouho projednávaly. Je poměrně absurdní, že tam byla zpráva z roku 2016, kterou si Poslanecká sněmovna vyžádala, protože ji neprojednala v řádném období před minulými volbami. Takže ono to ukazuje i na účelovost politické reprezentace v Poslanecké sněmovně a je nutné, aby k tomu lidé nebyli slepí. Podíváme-li se na to ale s odstupem, tak se nejedná o nic nového. Je to jen pokračování trendu, který tady byl přítomen v předchozích 30 letech.  

Který informační zdroj je podle Vás nejnebezpečnější pro společnost?

To je velmi těžká otázka. Nechci lidem vnucovat své informační zdroje, ale považuji za nebezpečné přistoupit na to, že informace není třeba ověřovat, že můžete kohokoli urazit, napsat jakýkoli blábol a ten vydávat za seriózní informaci. Nebudu nálepkovat, jak se vyhýbat dezinformačním webům. Pokud bychom se však zaměřili na weby, které jsou součástí ruské propagandy, tak jako vlastenec nepodpořím vnášení lží do české společnosti různými cizími mocnostmi, kterým to vyhovuje. Už jen kupříkladu aby se snížila proočkovanost populace. Vezměte si, jak se do společnosti začínají vracet nemoci a epidemie, o kterých jsme si mysleli, že jsou vymýcené, a to kvůli fámě. Abych se zastal části maminek, které hexavakcínu kritizují, tak svůj díl na vině zde má i neschopnost lékařů a lidí v medicíně vysvětlit, jakou souvislost má údajný autismus a očkování na spalničky. Zásadní pro nás je fakt, že lidé, kteří informace tohoto typu vyhledávají a čtou, podléhají hrám cizích států, kterým jde o jedinou věc – oslabit Evropu. Vezmete-li si za příklad informační politiku Číny nebo Ruska, tak kdo těží z rozvratu Evropy? Mocnosti, mezi něž můžete zahrnout i Spojené státy. Čím více Evropa zeslábne, tím silnější bude Amerika, Rusko a Čína. Já jako Evropan chci mít silnou Evropu.

Na webu Parlamentních listů jste byl letos na jaře ze strany Vadima Petrova obviněn z porušování etického kodexu ČT. Bylo to ohledně Vašeho komentáře ke vzniku ODS. Co je podle Vás otázka vyváženosti?

Podívejte – že ODS vznikla u Klausů v kuchyni, tvrdí sami Klausové. To, že když měl Václav Klaus starší problémy s financováním ODS, pomohl mu osobním příběhem Václav Klaus mladší, a to, že se pak manželka Klause staršího stala ambasadorkou za svou pomoc politickému kamarádovi Miloši Zemanovi v předvolební kampani, jsou fakta. Nelibost, jež k tomu má Vadim Petrov, který byl tiskovým mluvčím Václava Klause, vypovídá o Vadimu Petrovovi, nikoli o Václavu Moravcovi. Je škoda, že takovými výroky jako člen RRTV (pozn. Rady pro rozhlasové a televizní vysílání) porušuje zákon. On je součástí správního orgánu, který má ctít fakta a ne svou příslušnost k fanklubu Václava Klause, protože ho Václav Klaus živil jako tiskového mluvčího.

Kolik lidí a času stojí za jedním vysíláním Otázek?

Stálý tým lidí, který připravuje Otázky a Fokus, je tvořen čtyřmi členy, kteří se na oněch pořadech podílejí. A co se týče času? Víte, u žurnalistiky je také skvělé to, že když ji máte rádi, tak nepočítáte čas, protože jste vlastně žurnalistou stále. Když se probudíte a pustíte si v České televizi Studio 6, tak přemýšlíte nad tím, jaké téma v neděli zpracujete. Když se tam objeví někdo z hostů, který je inspirativní, tak si řeknete: „Toho bychom mohli vzít do Otázek.“ Takže práce novináře je stejná jako práce lékaře – pokud vás baví a pokud ji chcete dělat co nejlépe, tak jste stále lékařem, stejně jako jste stále novinářem.

Jsou politici v zákulisí otevřenější a přátelštější?

Myslím si, že jsou normálnější a před kamerami se často chovají hůř než ve skutečnosti, což může determinovat i politiku. Když přijde Andrej Babiš do Otázek, tak to rozhodně není taková přetahovaná a hra na kočku s myší, jak to vidí televizní divák. Když přijde s Petrem Fialou do diskuze, lze si všimnout toho, že atmosféra je před a po zapnutí kamer jiná. Neřekl bych úplně rozdílná, ale je výrazně normálnější. To si dovolím uvést jako jednu z odlišností, která bohužel nemusí prospívat politice.

Skutečně česká politická scéna upadá? Máte srovnání se zahraničím?

Podle mě se v každé době šíří klišé a mýtus o tom, že předchozí kultura politického chování byla lepší. Jen si vzpomeňte na výroky Miloše Zemana o spálené zemi na počátku 90. let. On nakonec s tím, kdo tu zemi spálil, uzavřel politické partnerství. Jsem toho názoru, že politika je v některých ohledech stejně cynická, jako byla v předchozích dvou dekádách. Naše zapomínání je krásné v tom, že si z předchozích etap pamatujeme to hezké, ale už ne to negativní. Osobně s tvrzením historického optimismu, že předchozí doba byla lepší a teď je to horší, nesouhlasím. Ano, nyní se setkáváme s daleko větší mírou populismu, vulgarity a agrese v chování napříč populací, ale netýká se to jen střední a východní Evropy, nýbrž i západních demokracií. Podívejte se na Velkou Británii a na Spojené státy americké. Je nutné, abychom my všichni chápali, že ke svobodě patří i odpovědnost. Uměřenost a slušnost se pod tlakem mediálních živlů vytrácejí, jsou rozřeďovány internetem a sociálními sítěmi. My bychom však stále měli mít na mysli hodnoty, které jsme měli v časech předchozích a pro které stojí za to bojovat.  

Kam se bude v budoucnu posouvat ČT? Má nějaké vzory?

Myslím si, že pro Českou televizi teď nastává ne zcela dobrá situace v souvislosti s politiky, kteří nejsou ochotni zvyšovat uživatelský poplatek. Česká televize si bude muset zodpovědět otázku, zda je schopna dělat kvalitní veřejnou službu na svých dosavadních pěti, šesti programech. Už se to ukazuje na ČT sport. Podíváte-li se na to, jakým způsobem vykupují soukromé televize typu O2 Sport stále se zdražující vysílací práva, všimnete si, že Česká televize přichází o fotbalovou ligu, o hokejovou ligu a další. Její postavení v mediálním systému je čím dál tím komplikovanější. Česká televize bude postavena před věru existenční otázky spjaté s tím, zda si může dovolit tak velké množství vlastní dramatické tvorby, protože Petr Dvořák a jeho vedení televize poměrně hodně expandovalo s vlastní tvorbou. Na to ovšem nejsou peníze. Politici nezvýší poplatek, který, pokud se nemýlím, se už nezvyšoval deset let. Jen si vezměte inflaci, která výši poplatku snížila o nějakou desetinu. Do toho máte zhruba tři tisíce zaměstnanců za všechny pobočky ČT, krajská studia a velká studia v Ostravě a v Brně. Takže Česká televize, pokud se politici opravdu rozhodnou pustit jí žilou, bude do dvou, tří let postavena před zásadní existenční otázky týkající se toho, jaké množství veřejné služby dokáže za ty peníze poskytnout.

Vyučujete na vysoké škole. Jaká je podle vás nastupující generace?

Skvělá, talentovaná a dovolím si tvrdit, že, srovnám-li ji s naší generací, aniž bych se chtěl dopustit křivdy, je i daleko vyspělejší. Mrzí mě však jedna věc – že ta vyspělost a ten talent, které vaše generace má, nejsou dostatečně opečovávány a rozvíjeny v systému školství. Obávám se, že školství zůstalo uvězněno ve 20. století a proměna společnosti, jíž jste součástí, v něm dosud není reflektována. Ano, vzdělávací systém má být konzervativní, ale neměl by ubíjet potenciál, naopak by ve vás měl podněcovat zájem. Je důležité, aby i vzdělání bojovalo proti „fragmentaci vědění“, jestli mi rozumíte. Bohužel si myslím, že systém školství vám to ve věru už tak dost komplikovaném světě nezjednodušuje. Přitom by neměl komplikovat, ale napomáhat. To je výhrada, kterou já osobně mám a která už je záležitostí vaší nastupující generace. Já se podivuji nad tím, že kromě klimatu nestávkujete i za změnu vzdělávacího systému.

Jak vzpomínáte na svá studentská léta?

S nostalgií. Je tomu už 30 let, co jsem dodělal střední školu. Co se týče mého studia na vysoké škole, je tomu 20 let od doby, kdy jsem končil doktorát, takže jsem už 20 let pedagogem. Jako student jsem se dopustil mnoha chyb. Některé přednášky mě nebavily – pak si řeknete, že odříkaného chleba největší krajíc. Jako alibista bych mohl zodpovědět, že i náš vzdělávací systém měl některé vady na kráse, a třeba přepisování čtenářských deníků je podle mě mor. Když přepisujete čtenářské deníky, přistupujete tak na hru o zapisování dějové linie a hodnocení slovních prostředků, k tomu pak ještě musíte napsat nějaký závěr a portrét autora – jenže tak to dílo neprožijete. Nezažijete ho a nevezmete si z něj to podstatné. Když se zpětně ohlédnu na čas, který jsem měl na střední škole a který jsem nevyužil, a pak ty knížky dočítám ve věku pětatřiceti a čtyřiceti let, tak se občas zasměji. Říkám si: „Ty jsi byl takový idiot, že jsi přistoupil na tu stupidní hru, a abys měl 30 knížek ve čtenářském deníku, tak jsi to opsal.“ Radši se ale na systém, který tomu napomáhal, vymluvím, než abych proti němu bojoval.  Totéž se týkalo některých přednášek na vysoké škole, jež jsem považoval za nepotřebné. Protože jsem se od začátku profiloval na rozhlasovou žurnalistiku, říkal jsem si: „K čemu budu potřebovat fotožurnalistiku?“ Teď se podívejte, pracuji v televizi, kde musíte přemýšlet nad jednotlivými druhy záběru, detailem, polodetailem, celkem a jak to má být nasvíceno. Opět tedy platí – odříkaného chleba největší krajíc. Svým studentům říkám, ať neopakují moji stupiditu a mé chyby, protože jejich generace je navíc zatížena konvergencí médií, takže už si nemohou dovolit říct: „Já budu pracovat jen v rádiu, takže fotožurnalistiku nebudu potřebovat.“ Předměty na vysoké škole, o kterých jsem si myslel, že je v praxi neuplatním, jsem flákal. Takové zanedbání si ovšem vybere svou daň po deseti, patnácti letech, kdy se své mezery ve znalostech začnete snažit dohnat. Pokud tak neučiníte, doženou vás ony, protože budete působit jako nekompetentní hlupák.

foto: Lukáš Kubala

 

 

Lukáš Kuřík

Výplňový text, než si autor doplní info.