Vyhledávání

Divadlo na cucky skrze představení MATE nabízí možnost nahlédnout do (ne)obyčejného života vysokoškoláků

Co se vám vybaví, když se řeknou studentské koleje? Neumyté hrnce a zapáchající staré ručníky? A co nějaké dobrodružství se spolubydlícím, to také? Divadlo na cucky zve diváky na divadelní sondu do kamrlíku dvou vysokoškoláků Viktora a Bořka, kteří se společně na kolejích rozhodně nenudí a skrze své příhody divákům nabízí velkou dávku smíchu.

Divadelní inscenace MATE nepatří mezi novinky Divadla na cucky, její premiéra totiž proběhla už minulý podzim. Premiérově se ale hraje na novém místě, divadlo se totiž přestěhovalo na olomoucké Dolní náměstí. MATE představuje jedno z prvních nehostujících odehraných představení na nové adrese, na divadelní prkna se vrátilo 14. a 15. listopadu. Jedná se o autorský projekt Silvie Vollmannové a spol., kteří vytvořili sondu do vysokoškolského života dvou studentů Bořka (Bořek Joura) a Viktora (Viktor Zavadil).

Už při příchodu do sálu diváka upoutají dva hlavní a jediní aktéři představení, jejichž pozornost je upřena na počítačovou hru, která se promítá na jevišti. Když se zavřou vstupní dveře, začíná se hrát. V tomto případě rozhodně ale nejde o inscenaci s jednotnou dějovou linkou, právě naopak. V MATE jsou diváci svědky nesouvislých a útržkovitých příhod Bořka a Viktora, které se nesou ve vtipném až absurdním stylu, ale i přesto dokážou vystihnout pět let společného kolejního života této dvojice.

Představení se odehrává na jednoduše zpracovaném jevišti, kde se nachází pouze dvoupatrová konstrukce lešení, která má více účelů. Především slouží jako postel, na horní části je schválně na tyči pohozené oblečení, tudíž do postele není vidět. V pozadí jsou dveře, kterými občas Viktor a Bořek odchází, ale i v tomto pro diváky skrytém prostoru stále hrají. Dále je na jevišti pár míst k sezení vyrobených z velkých nerezových hrnců a kolem jsou položeny zavařovací sklenice, ve kterých je od jídla přes papíry až po různé maličkosti uloženo vše, co student potřebuje k přežití na kolejích. Autory scény jsou Tereza Týlová a Jan Pospíšil.

Své v tomto skromně vybaveném prostoru koná hlavně světelný design vytvořený Václavem Hruškou. Světlo je využito např. v situacích, kdy jsou na jevišti obě postavy zároveň a vzájemně o sobě přemýšlí. V takovém momentu se rozsvítí zelené světlo a divák je tak upozorněn, že se dozvídá o vnitřním rozpoložení postav. Zásadním prvkem představení je i hudba ve stylu elektro a zvuky z počítačové hry Viktora a Bořka. Občas hudební složka působí příjemně, někdy naopak, což souvisí s dějem hry.

Vše však stojí zejména na hereckých výkonech Bořka Joury a Viktora Zavadila, kteří během představení neztvárňují pouze jednu roli, ale hned několik, což napomáhá k vytvoření mnoha vtipných gagů a skečů plných dvojsmyslů. Například když Joura hraje s parukou na hlavě svou holku Kláru, nelze se nesmát – přece jen, když muž hraje ženu, má to vždy něco do sebe. Je ale pravda, že na hercích je znát dlouhá pauza od posledního představení. Zpočátku jejich výkony značně kolísají, během představení ale postupně přibývají na jistotě.

„Tohle jsem přesně zažil,“ ozývá se potichu mezi diváky, kteří mají něco málo přes dvacet let. „Hned jsem si vzpomněl na svá nedávná studentská léta,“ šeptá mi do ucha můj doprovod. To jen dokazuje, že MATE je aktuální hlavně pro studenty nebo čerstvé absolventy, kteří se v postavách Bořka a Viktora poznávají. Rozhodně se ale nejedná o nějaké složité drama, MATE lze spíše přiřadit k oddechovému komickému žánru.

Foto: Zdeněk Vévoda (Archiv Divadla na cucky)

Petra Kupcová

Studentka filmových a divadelních studií na FF UP