Vyhledávání

„Cítila jsem se jako doma,“ říká studentka Univerzity Palackého po návštěvě Gruzie

Ukrajinka Darya Marusik studuje první ročník navazujícího magisterského studia oboru Mezinárodní rozvojová studia na Katedře rozvojových a enviromentálních studií Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. V letě se v rámci projektu Rozvojová spolupráce na vlastní oči zúčastnila terénní exkurze do Gruzie.

Byla jsi v Gruzii. Jak ses k této příležitosti dostala?

Na katedře jsme dostali možnost vidět rozvojovou spolupráci na vlastní oči. Je to přesně to, co studujeme. Díky České rozvojové agentuře, našemu hlavnímu sponzorovi, se tam proto mohlo čtrnáct studentů na jedenáct dní podívat. Měli jsme spoustu volného času, ale hlavním cílem naší cesty bylo podívat se na různé české projekty působící v Gruzii, jako například Charita ČR nebo Člověk v tísni, a navštívili jsme také organizaci UNDP – rozvojový program OSN, Transparency International, Delegace EU v Gruzii.

Kdy jste do Gruzie odjeli?

Dvacátého července jsme odjeli a vrátili se začátkem srpna. Celkem jedenáct dnů.

Mají něco společného Ukrajina a Gruzie?

Spoustu věcí. Cítila jsem se tam jako doma. Například tam jezdí takzvané „maršrutki” (autobusy a minibusy jezdící na stanovené trase, ale často bez pravidelných intervalů – pozn. red.) přesně jako na Ukrajině. Stejné předávání a putování mincí přes celý minibus k řidiči, pokud nastoupila velká skupina lidí a nedostala se dopředu. A taky všichni mluví rusky, zejména lidé starší třiceti let.

Předpokládám, že jsi tedy někdy dělala průvodce?

Někdy ano. Někteří mí spolužáci ale také trošku umí rusky a snažili se nějak domlouvat s místními lidmi. 

Jaký byl tvůj první pocit po příjezdu do Gruzie?

Že je tam neuvěřitelně krásně a mají tam nějaký odlišný vzduch. Přiletěli jsme do Tbilisi, nechali věci na ubytovně a hned vyrazili na procházku. Velmi krásné město, hory obklopují Tbilisi ze všech stran. Centrum je nejatraktivnější, nicméně jestli odbočíte do nějaké uličky, uvidíte spoustu nezrekonstruovaných domů a tak podobně. Na okrajích města jsou ty samé paneláky. Večer město žije naplno. Restaurace, diskotéky, všude se dá slyšet gruzínská a ruská hudba. Zdálo se mi, že je to tam velmi bezpečné, všude hlídala policie. Stejně jako na Ukrajině je tam spousta toulavých psů.

Co se týče vašich sponzorů, vše tedy platila Česká rozvojová agentura? 

Úplně vše ne. Museli jsme zaplatit nějakou částku, asi pět tisíc, ale to bylo všechno. Zdravotní pojištění nám poskytla univerzita. Další náklady uhradila ta organizace.

Gruzínská kuchyně je světově známa. Jak ti chutnalo tamní jídlo?

Všechno bylo neuvěřitelně chutné. Jedli jsme chačapuri – druh syrového koláče – a spoustu dalších jídel, už si ani nepamatuju názvy. Pili jsme víno. Šašlik, sýr, housky, chlebíčky – vše to bylo výjimečné. Ve srovnání s Českem je v Tbilisi všechno poměrně levné. Chodili jsme na rynek pro ovoce a zeleninu. Koupila jsem si dvě okurky, dvě rajčata a bazalku a stálo to dohromady deset korun. Sklenička vína stojí dvacet, třicet korun. Ale například v Batumi, kde je spousta turistů, jsou ceny o něco vyšší. Dali jsme si tam víno, ale to byla spíše obarvená voda, za sedmdesát korun.

Projeli jste celou Gruzii?

Většinu času jsme strávili v Tbilisi, nicméně navštívili jsme města jako Mcheta a Kutaisi, kde bylo takové vedro, že nebylo možné být dlouho venku. Vítr byl horký jako z fénu. Samozřejmě jsme také zajeli do turistického Batumi. V regionu Tušeti se obyvatelé specializují na výrobky z ovčí vlny a Charita ČR jim poskytuje prostředky na potřebné vybavení a technologie. Projeli jsme regionem Imereti, kde organizace Člověk v tísni podporuje pěstování vinné révy, melounu nebo produkci mléka u místních farmářů.

Jakým způsobem jste cestovali?

Jelikož jsme byli skupina, pronajímali jsme si minibusy. Z Tbilisi do Batumi jsme jeli šest hodin, je to asi tři sta sedmdesát kilometrů.

Zažili jste nějaké dobrodružství nebo nouzovou situaci?

Někteří z nás něco snědli a měli z toho zažívací potíže. Pak strávili na ubytovně dva dny, protože nemohli nikam jít. Možná to nebylo kvůli jídlu, někdo se třeba jen těžce aklimatizuje. Ale celkově se nestalo asi nic mimořádného, organizace výletu byla dobrá. 

Jací jsou Gruzínci?

Jsou velmi přátelští. Hostili nás vínem. Když jsme navštěvovali projekt Člověk v tísni, který podporuje farmáře, majitel farmy pro nás zorganizoval prohlídku, ukázal nám, jak pracují, a pak jsme degustovali víno. Jeho manželka připravila spousta lahůdek – klobásy, sýr, chačapuri. Každou chvíli se na stole objevilo další jídlo. Také jsme byli na exkurzi ve vinných sklepech a na výrobě zmrzliny.

Co bys doporučila lidem, kteří plánují navštívit Gruzii?

Zkuste navštívit různá města, protože tam jsou velké kontrasty, jako například mezi Tbilisi a Batumi. Také si určitě najděte čas na výlet do hor. 

 

Video Field Trip To Georgia 2018: ZDE

 

Foto: Darya Marusik 

Video, střih: Darya Marusik

Maxim Zaitsev

Studuje Sociální pedagogiku na CMTF. Svůj čas věnuje hledaní smyslů všeho, a nic se nedeje když ten smysl nevidí.