Vyhledávání

Chilská lama: Nad krajinou se budeš rozplývat jako ledovec

Dobře, omlouvám se ekologům za nemístný vtípek, nicméně Chile je opravdu pozoruhodná země. V podstatě je to jeden dlouhatananánský úzký pruh. Když se rozhlédnete napravo, všude uvidíte Andy, když se podíváte nalevo, všude bude oceán. A takhle se to táhne takřka celé 4 tisíce a něco kilometrů, které má Chile na délku. A to je fakt hodně. Skoro půlka kontinentu. Člověku se tady pomalu změní vnímání vzdáleností. Už asi nikdy nebudu tvrdit, že dojíždět tři hodiny z Mělníka do Olomouce je moc.

Mají všechno

Z geografického hlediska v Chile najdete všechno, na co si jen vzpomenete. Na severu je nejsušší poušť světa Atacama, na jihu ledovce a třetí největší ledová plocha a zásobárna pitné vody na zeměkouli. Dobře, na mapě ji sice najdete jako bílý obdélník a pořád ještě není jisté, jestli náleží Chile nebo Argentině. Ale samozřejmě patří Chile. Říkají Chilani.

[caption id="attachment_30759" align="aligncenter" width="600"]encanto Valle del Encanto (kousek od naší La Sereny) je v překladu "kouzelné údolí". Zaplnily ho kaktusy, pozůstatky indiánské kultury a obří balvany[/caption]

Z hlediska přírodních katastrof mají taky všechno. Zemětřesení, tsunami, záplavy nebo sopečné erupce. Turisté sem ovšem jezdí hlavně kvůli nádherné krajině a národním parkům. V rámci jedné země můžete vidět písečné duny, fata morgánu, velehory, pampy, lesy s jezery, sopky, ledovce, tučňáky. Jen ty vzdálenosti jsou vražedné. A pokud jezdíte s TurBusem, tak doslova. Pár míst jsem se Slovenkami Míšou a Wandou v Chile už viděla, takže přikládám pokocháníhodné fotky.

Torres del Paine

Nejznámější a nejnavštěvovanější národní park v chilské Patagonii. Místo se proslavilo zvláštně tvarovanými skalami, které jsou v jednom místě strmé jako opravdové věže, nádhernými tyrkysovými jezery a ledovci. Respekt u nás vzbuzují lidé, kteří zvládli okruh W přes údolí v okolí skal nebo okruh O okolo celého masivu. My jsme se bohužel mohly zdržet jen jeden den. I tak to byl ale zážitek.

[caption id="attachment_30760" align="aligncenter" width="600"]torres-del-paine Panorama Torres del Paine[/caption]

Tierra del Fuego

Když přeplujete Magalhãesův průliv z kontinentu na druhý břeh, octnete se v Ohňové zemi, na největším ostrově Jižní Ameriky. Půlka patří Chile, půlka Argentině. V chilské části jsou samé pampy, občas pár farem, lam, tučňáků a nějaké to těžařské městečko zapáchající zemním plynem. Hlavní město ostrova má bezmála šest tisíc obyvatel. To jenom tak pro představu o hustotě zalidnění. Nejsmutnější na Ohňové zemi je osud domorodého indiánského kmene Selknamů. Evropané je jezdili lovit tak dlouho, až je dočista vyvraždili.

[caption id="attachment_30761" align="aligncenter" width="600"]ohnova-zeme Poslední pouť Selknamů v Porvenir[/caption]

Villarrica

Neposlušná sopka naposledy chrlila lávu minulý rok v březnu. Rozjela to v takovém stylu, že se lidé z okolních měst museli evakuovat. Je to jedna z nejaktivnějších sopek v centrální části země. Přesto spousta turistů udělá výšlap až nahoru ke kráteru, aby se podívali, jak se dole vaří magna. Někteří ten recept chtějí vidět tak moc, že se stanou jednou z ingrediencí. Nám postačilo sledovat přes den dým vycházející z vulkánu a noční růžový oblak okolo kráteru. Villarrica a nedaleké město Pucón jsou vyhledávaným turistickým centrem. Přepych a luxus Pucónu ostře kontrastuje s blízkým chudým Temucem.

[caption id="attachment_30762" align="aligncenter" width="459"]sopka Villarrica nakonec uznala za vhodné vystoupit z mraků a zapózovat pro pár paparazziů[/caption]

Conguillío

Kromě další sopky a opět nádherné přírody si tady nedaleko Temuca člověk uvědomí, jak je nesnadné dostat se do některých parků. Pokud do nich musíte překonat vzdálenost 100 i 200 kilometrů od větších měst a nemáte auto, je to trochu problém. Jestli však auto máte, můžete si dojet až do samého srdce parku, na pláž k laguně, vystoupit, pofotit, nastoupit, jet k další laguně a takhle projet celé chráněné území. Že si tím Chilani tak trochu ničí své přírodní poklady? Ano, ničí. Možná vám taky začne docházet, proč místní cestují tak málo. Za vstup do parků mimo jiné vždy musíte zaplatit několik tisíc chilských pesos, takže tyhle výlety jsou především pro majetnější.

Valle de Elqui

Údolí řeky Elqui máme v podstatě za domem, přesto cesta autobusem trvá zhruba 3 hodiny. V rámci Chile je to kousíček. Kopce jsou sice úplně suché, skoro bez vegetace, ale v údolí se pěstuje víno, chmel a jiné plodiny. Asi zázrak. Podle místních je to mystické místo se silnou duchovní energií. Kdybyste šli z tohohle údolí přes střed Země na druhou stranu, došli byste do Tibetu. Navíc se tam nádherně dají pozorovat hvězdy, protože nebe je vždy úplně vyluxované.

[caption id="attachment_30763" align="aligncenter" width="600"]valle-de-elqui Energie prostupuje celým vaším bytím, tělo se zdá těžké, unavené, víčka se pomalu zavírají...[/caption]

Vlastenectví vážně

Chile rozhodně stojí za procestování, místní mají být na co hrdí. Přes všelijaké společenské problémy a přírodní katastrofy je nakonec docela i pochopitelné, proč jsou Chilané takoví vlastenci. Když se hraje fotbal, jde většina věcí stranou a obří chilská vlajka vlaje nad naší čtvrtí v La Sereně z vojenského paláce. Každoročně se před záříjovými oslavami Dne nezávislosti, které se slaví celkem velkolepě, zahalí celá země do trikolóry. Každá domácnost musí při této příležitosti vyvěsit vlajku, některé usedlosti nebo hroby na hřbitově si ji nechávají i celoročně.

Jestli jsi Latino, vyndej svou vlajku

Dá se říct, že tohle mají Chilané společné s ostatními latinskoamerickými národy. My, cyničtí Evropané, to místy tak úplně nechápeme a místy je nám to i celkem k smíchu. Však si zkuste představit, že by někdo napsal píseň, ve které by vyjmenoval všechny státy Evropské unie a zpíval o tom, jak se všichni sejdou na mejdanu a pořádně to rozjedou. To by bylo hejtů, to by bylo výsměchu. Tak přesně takovou píseň o latinskoamerických národech vypustili do světa Gente de Zona a Marc Anthony. Hrají ji úplně všude, tancuje se na ni, zpívá se a několikrát už jsme od místních slyšeli něco jako „Jo, tahle je fakt dobrá.“

[caption id="attachment_30764" align="aligncenter" width="450"]vlastenci Nejsme Latinos, ale... Proud of Chile[/caption]

Vlastně je to docela obdivuhodné, jak moc mají Chilané a ostatní Latinos své země rádi, a to i navzdory všem problémům, kterým v nich musí čelit. Navíc o nich mluví naprosto otevřeně. Neříkám, že úplně všichni Chilané pějí ódy na svou zemi a vyvěšují vlajku s radostí. V porovnání s Českem rozdíl ale poznat je. Člověk cítí, že to není jen takové příležitostné vlastenectví, které se u nás zpravidla objevuje při sportovních utkáních a které slouží jako záminka, když na dveře klepou imigranti. Je to takové opravdovější, trvalejší.

chi-chi-chi-le-le-le

Foto: Michaela Bazalová, Wanda Vozáryová, Alejo Callejas