Vyhledávání

"Čeština je o dost těžší než čínština," říká Romina z Ekvádoru

S pětadvacetiletou Rominou Palacios jsem se sešla v prostorách Přírodovědecké fakulty. Pochází z Ekvádoru, konkrétně z hlavního města Quito a v Olomouci je na magisterském studiu přes Erasmus a studuje zde Mezinárodní rozvojová studia. Je tu jen na jeden semestr, tak jsem se snažila čas s ní co nejvíce využít. Dále pokračuje do Francie a Itálie.

Romino, proč jsi se rozhodla právě pro Českou republiku?

Moc jsem se nerozhodovala, byla to součást mého programu na Erasmu. Vlastně úplně nejdřív jsem si dávala žádost na Erasmus ve Velké Británii, ale měla jsem strach, že to nevyjde. Tak jsem si dala ještě přihlášku na tento program a schválili mi ho dřív. Byla to pro mě hodně exotická výzva, přeci jenom je Česká republika od mé rodné země hodně daleko. Ale řekla jsem si: „Proč ne?“ a jsem tady.

A znala jsi Českou republiku?

No, lidi v Ekvádoru toho moc o vaší republice neví. Znají hlavně Prahu, protože je to hodně turistické město. Říkali mi: „Praha je krásné město, jako v pohádce.“ Na druhou stranu mamka se hrozně lekla, že jedu do komunistické země. Ale uklidnila jsem ji že komunismus tu není už pěknou řádku let. Stejně se trochu bála, jestli to tu není nějak nebezpečné. Přeci jen je to hodně daleko a hlavně jsem nemohla najít nějaké zprávy v angličtině o České republice, že bych zjistila, jaké to tu je.

Líbí se ti tu tedy?

Ano, líbí, jsem tu už asi dva měsíce. Vše je tu hodně organizované, čisté a doprava je taky dobrá. Hodně mi tu ale chybí ekvádorské jídlo a počasí.

Jaký je rozdíl mezi lidmi v Ekvádoru a lidmi tady?

Vy tady jste docela stydliví. Ale zatím Češi, co jsem potkala, byli v pohodě. Co se týče komunikace, ze začátku to bylo těžší, protože jsem neznala žádná česká slovíčka. Hodně lidí tu anglicky vůbec nemluví, dokonce i mladí lidé, což mě překvapilo. Ale potom jsem se začala učit česky a už to bylo lepší. Dokážu trošičku v češtině komunikovat. A je tu těžší se s někým seznámit, přijde mi, že tu máte dost velký osobní prostor a nikdo ho nesmí narušit. Bylo to o to těžší, že chodím do třídy jen s cizinci, jsme tu od českých studentů dost oddělení.

Je nějaký rozdíl mezi českým a ekvádorským školstvím?

Je to úplně jiné. První věc, která mě překvapila, byla, že jeden učitel tě učí víc předmětů. V Ekvádoru máme na každý předmět jiného učitele. A taky hodiny, tady není rozvrh tak nacpaný, vždycky mám pár předmětů a hodně času mezi nimi, ale ten čas zaplňuje stejně práce do školy. Taky vztah mezi učiteli a studenty. Tady je to víc neosobní, ale svým způsobem to mám ráda. Učitelé tě hodnotí na základě znalostí, ale v Ekvádoru, tím, že se učitelé se studenty víc znají, se stává, že učitel hodnotí podle toho, jak studenta má rád.

Máš ráda Olomouc a možnosti které nabízí studentům?

Jo, mám Olomouc ráda, myslím že je to hodně dostupné město z hlediska ubytování například. Taky je všechno hodně blízko, všude můžeš chodit pěšky. A cítím se tu bezpečně.

Říkala jsi, že se učíš česky. Přijde ti těžká?

Ano, přijde. Mám ráda jazyky, ráda se je učím. Dobře umím španělsky, francouzsky a anglicky, potom na základní úrovni německy a čínsky. Čeština se nepodobá ani jednomu jazyku, co jsem se kdy učila, ale máme tu dobrou učitelku. Jen pro zajímavost, učila jsem se čínsky a čeština mi přijde o dost těžší než čínština.

Máš ráda pivo?
Hrozně moc, je to jedna věc, kterou mám ráda nejvíc na České republice. Je levné a je všude. Mám radši pivo než víno. V Ekvádoru máme taky pivo, ale tady je mnohem lepší.

Slavíš Vánoce a jakým způsobem?

Ano, slavím Vánoce. Ekvádor je hodně katolická země, asi 80% lidí jsou věřící. Většinou se sejdeme s rodinou 24.12. a máme večeři. A dárky se otevírají o půlnoci. Máme ale Santu, říkáme mu Pappa Noell.

Kateřina Hudáková

Je mi 19 let. Jsem z Chrudimi u Pardubic. Studuji Mezinárodní rozvojová studia.