Vyhledávání

Černý trh s orgány aneb Když jde o život

Obrovská dávka emocí, paradoxů, dilemat. Takový byl snímek s názvem O trhu s orgány promítaný v pátek 28. března v kině Metropol. Jedno z posledních představení Jednoho světa nenechalo po skončení projekce jedno oko suché.

Po celou dobu osmdesátiminutového dokumentu se v divácích zmítala vlna neklidu. Na jedné straně lidé s neléčitelným onemocněním ledvin, na straně druhé lidé z nejchudších oblastní světa. Mezi nimi nekonečné čekací listiny dárců vs. černý trh. V obou případech nejde o nic jiného, než o život. V jednom táboře bohatí Američané, kterým k dokonalému americkému snu chybí jedna zásadní věc, zdravý orgán. V táboře druhém lidé, kterým k americkému snu chybí úplně vše – žijí v prostých chýších, nemají peníze, přežívají ze dne na den. Když se dozví o možnosti výdělku darováním jedné ze svých ledvin, většina z nich ani nezaváhá. S radostí a nadšením mezi sebou sdílí, co si za vytoužené peníze pořídí. Nit „nelegálních dárců“ je například na Filipínách tak rozšířená, že je zde dostatek dárců napříč všemi krevními skupinami.

[caption id="attachment_19957" align="aligncenter" width="600"]thumb1_45329_9877_o-trhu-s-orgány Mary Jo Vradis je na dialýze už děvět let.[/caption]

Snímek zachycuje několik jedinců, především ze Spojených států či Kanady, kteří přežívají pouze díky několikatýdenní pomoci dialýzy. „Šťastnější“ z nich mají dokonce tento potřebný přístroj doma a nemusí trávit dlouhé hodiny v nemocnici. I tak je tato náhražka přirozené biologické funkce velmi vyčerpávají nejen pro samotné nemocné, ale pro celou rodinu. "Jsem na dialýze už devátý rok, můj bratr tři a má matka už neuvěřitelných osmnáct let. Po čtyřech letech čekání mi řekli, že jsem na jednom z nejdelších čekacích listů a jsem zhruba v polovině," líčí svou životní strast Mary Jo Vradis ze Spojených států. Naděje nového orgánu může nemocným přinést vyhlídku dalších dvaceti let života. Pokud by dárce však nenašli, mohlo by se jednat o jejich posledních šest či osm let – při velkém štěstí - u některých je to otázka několika měsíců. Čekací listiny jsou však nekonečné a ani po čtyřech letech se nemusíte ocitnout v polovině fronty. V těchto chvílích začne v některých hlodat možnost nelegálního dárcovství. Život nemocných pak nabírá podobného scénáře. Zhruba osm hodin dvakrát týdně strávíte připoutání k dialýze, zbytek času prosedíte u počítače a hledáte nejrůznější alternativy – mnohdy právě na ilegálních stránkách dárců a příjemců orgánů.

organy

Dokument nabízí výpovědi ze všech stran této problematiky – doufajícího amerického pacienta, zoufalého dárce z rozvojové země, lékaře, několikrát obviněné z nelegálních operací a na závěr moralistického kriminalistu, který jim v tom všem určitě zabrání. Názory se samozřejmě liší, a jestli je etické vyhledávat pomoc u lidí, kterým svými penězi pomůžete také, je na každém, aby se sám rozhodl. Největším problémem při těchto operacích je, že nejsou splněna řádná předoperační vyšetření. A tak se může stát, stejně jako v případě jednoho filipínského muže, že svou ledvinu darujete, aniž byste věděli, že s nimi sami máte problém.

A není cesty zpět.