Vyhledávání

Bydlení: Jak se žije v bytě s pěti muži?

Markéta bydlí na privátě nedaleko Horního náměstí. Když mezi sebe v šesti lidech rozpočítají nájem i s internetem, zaplatí každý 2 700 kč měsíčně. Do svého obydlí nám sice zakázala vstup s foťákem, ale za to nám prozradila, jak se jí žije na bytě se samými muži. 

„Zešílela jsi? Budeš po nich muset pořád uklízet a nebudeš mít žádné soukromí. Navíc s chlapama si ani moc nepokecáš, a je to fakt divné…“ asi takhle reagovali přátelé a rodina, když jsem jim oznámila, že budu bydlet v bytě s dalšími pěti muži. Asi vám došlo, že já tak úplně muž nejsem. Ale jelikož jsem začala bydlení v Olomouci shánět příliš pozdě, neměla jsem moc na výběr. Všechno je ale jinak, předsudky už odvály někam do neznáma a po měsíci můžu s klidným svědomím říct, že to byla ta nejlepší věc, kterou jsem udělala. 

Bydlím v dvoulůžkovém pokoji s Danem. Vedle v pokoji jsou další dva kluci a další dva bydlí v prostorném průchozím obýváku. Na to, že tam chodí pěkní muži jenom v trenýrkách, jsem si zvykla velice rychle. Dokonce tak rychle, že jsem v trenýrkách začala chodit taky. Bude to znít jako klišé, ale mezi námi je čistě přátelský vztah. Kluci už mi párkrát řekli, že mě vlastně berou jako kámoše a ne jako ženskou. Možná by se jiné děvče urazilo, ale já jsem ráda, že se nám do spolubydlení nepletou žádné románky, ani trapné „posexové“ či „předsexové“ situace, kdy by někdo z nás nevěděl, co říct. 

Občas jsem si říkala, že mi bude chybět takové to klasické drbání s nějakou jinou holkou, ale vyřešilo se to samo. Sem tam se na bytě objeví nějaký úlovek z párty, kamarádka, nebo jiné stvoření s prsama a tak si ráno dáme v kuchyni kafíčko a klábosíme až do oběda. Jednou už se stalo, že u nás zůstaly černé lodičky. Nikdo se k nim nepřihlásil a shodou náhod se do nich vejdu, takže bych ráda poděkovala té slečně, co utíkala nejspíš za svítání domů bosá.  

boty

Pravdou je, že po klucích nezůstávají jen pěkné suvenýry v podobě bot. Častokrát to jsou nemyté talíře, zvednuté záchodové prkýnko, plivance a vousy v umyvadle a sem tam nějaká ta ponožka po zemi, ale báječně jsme se sžili, a to jsou věci, které moc neřeším. Jednou za týden má vždy jeden z nás „službu“ a uklidí společné prostory. Nejlepší na chlapech je, že vždycky a ve všem jednají na rovinu. Když je něco žere, tak vám to jednoduše vmetou do obličeje a nešuškají si to za vašimi zády. Víte, na čem jste, a toho si hodně cením. 

Navíc kluci neuvěřitelně skvěle vaří. Domácí langoše, knedlíky, různé omáčky, lasagne a spoustu jiných dobrot. Když jsem se k nim stěhovala, uměla jsem si udělat možná vajíčka a tousty, ale protože jsem se pak styděla, chodila jsem jim do kuchyně koukat přes rameno, a hodně věcí od nich odkoukala. Jediné, co vnímám jako problém je, že jsem od kluků chytla dost drsný slovník a občas se sama zarazím, co mi to vylítlo z pusy. Taky se mi poslední dobou stává, že sedím rozvalená v křesle a uvědomím si, že mám na sobě sukni a halenku. To pak musím své tělo přemlouvat, aby se přesunulo do polohy „na slečnu“. Na druhou stranu jsem se naučila míň stresovat, uvolnit se a být sama sebou a konečně přestat řešit, co si kdo myslí. A doporučila bych to všem ženám, je to neuvěřitelně osvobozující!