Vyhledávání

KOMENTÁŘ: Braňme Senát!

Každé senátní volby, už od těch prvních v roce 1996, jsou provázeny nízkou volební účastí. Dalo by se říct, že voliče Senát nezajímá. Z obecného pohledu nejde o tak důležitou komoru, jako je Poslanecká sněmovna. Velká část populace má také za to, že Senát vlastně nepotřebujeme, že jde pouze o ulejvárnu, kde si politici, kteří se nedostali nikam jinam, chtějí nahrabat. Tato „teorie“ je také podporována částí našich nejvyšších představitelů. Například Pitomio Tomio Okamura či Andrej Babiš (sláva vůdci!) jsou pro jeho úplné zrušení. Už přání těchto dvou pánů by ale měla celou společnost zalarmovat, protože jeho splnění by pro nás znamenalo totální katastrofu. Pojďme se podívat, k čemu tedy Senát máme a proč ho za žádnou cenu nesmíme nechat zlikvidovat.

Senát tvoří horní komoru Parlamentu České republiky (Poslanecká sněmovna je komora dolní #neasi). Prioritní funkcí Senátu je projednávat návrhy zákonů postoupené Poslaneckou sněmovnou, což v praxi znamená, že se poslanci shodnou na nějakém zákonu, pošlou ho senátorům, a ti mají za úkol zčeknout, co jim přišlo. V případě, kdy je všechno v pořádku, pošlou senátoři zákon k dalšímu zčeknutí prezidentovi. V případě, kdy se senátorům něco nezdá, buď zamítnou zákon úplně, nebo ho pošlou zpátky poslancům, podobně jako češtinářka slohovku žákovi s tím, ať si to raději ještě párkrát přečte a opraví chyby. Někdy se senátoři zákonem ani nemusí zabývat a zákon je tím pádem schválen. Senát má samozřejmě více funkcí, například vyhlašuje prezidentské volby nebo, což je v dnešní době obzvláště hodné zamyšlení, může podat žalobu na prezidenta za velezradu nebo se spolu s Poslaneckou sněmovnou usnést na prezidentově odvolání. (Mrk, mrk).

Teď si zkusme představit, jak by to v dnešní politické situaci vypadalo, kdybychom Senát neměli. Vláda, která má s podporou soudruhů z KSČM a sektou SPD v Poslanecké sněmovně silnou většinu, navrhne zákon, který prodlouží prezidentský mandát na doživotí. Ano, na doživotí – jako do konce života. Zákon putuje rovnou k Zemanovi, který, přesvědčen o své nesmrtelnosti a vitalitě, asi nad podpisem nebude dlouho přemýšlet. Vzhledem k Zemanově zdravotnímu stavu by tohle sice nemusel být konec světa, ale přišly by i horší věci. Zestátnění médií? No problem. Zrušení nezávislého soudnictví? Jak nic. Zavedení cenzury? Sem s tím. Zkrátka by vláda získala téměř neomezenou moc. A mimo uvedené a – uznávám – trochu za vlasy přitažené příklady si raději ani nepředstavujme, jak by bez zásahů Senátu vláda trestně stíhaného muže, vedeného jako bývalého agenta StB, kterému za zády stojí strana, mající na svědomí čtyřicet let trvající diktaturu, asi vypadala. 

Buďme za Senát rádi. Nenechme si nabulíkovat, že je k ničemu. Choďme k volbám. Senát je pro zachování naší demokracie důležitý. První republika Senát neměla, a přestože ztroskotala na desítkách jiných problémů, víme, jak skončila.

PS.: Autor není placen Pražskou kavárnou, havloidními sluníčkáři ani Kalouskem.

Autor ilustrace: Veronica Bieleszova

Jakub Svačina

Student žurnalistiky. Rád posedím nad dobrou knihou nebo s kamarádama u piva. Nesmějte se mému přízvuku.