Vyhledávání

Bláznům patří svět!

Představte si chladný listopadový večer, romanticky osvětlenou katedrálu a historií dýchající sál v Arcidiecézním muzeu. K tomu přidejte ještě netradiční promítání filmu o dvou lehce bláznivých ženách, které právě utekly z psychiatrické léčebny… Ne, u toho zkrátka Helena nemohla chybět!

 

Začalo to – jako spousta parádních zážitků – naprosto spontánně. Jedna spolužačka objevila, že se muzeum rozhodlo promítat film Šíleně šťastná, a když nám jeho obsah shrnula charakteristikou: „No, ono to má být o dvou ženských, co utečou z blázince,“ rozhodně upoutala naši pozornost.

A tak jsme se přes počáteční komplikace (maličký zmatek v muzeích) vydaly podívané vstříc. Promítalo se v původním znění, konkrétně v italštině s titulky, což dávalo snímku hned ze začátku nevšední nádech – alespoň v mém případě tedy.

Hlavní postavu, neobyčejně upovídanou Beatrice trpící patrně histrionskou poruchou osobnosti, si oblíbíte prakticky okamžitě, už jenom proto, že si jde za tím, co chce, a že jí to s neuvěřitelnou lehkostí pořád prochází.

 

 

Konflikt mezi jejím způsobem uvažování a reálným životem vyvolává takřka nevyčerpatelnou smršť komických scén, hlášek i chvílí. Alespoň v první polovině filmu proplouváte na humorné lince a ani si nestačíte všimnout, že se o slovo pomalu a nenápadně začíná hlásit druhá, úplně jiná linka. Hořká, bolestně tragická a v závěru dokonce dojemná.

Bláznům patří svět. Už od dob středověku, kdy měli (jako jediní) dovoleno říkat úplně cokoliv a kdy sloužili za vítané baviče vyšší společnosti.

 

 

To, co se mi na celém filmu ale líbilo nejvíce, bych asi obsáhla tím, že ve mně vyvolal další podněty k zamyšlení (což mám u filmu hodně ráda, působí to jako ta pověstná „přidaná hodnota“), potom jsem neméně ocenila, že netlačil v ničem na pilu, a přitom přinesl úplně jiný úhel pohledu na některé životní situace.

Originální a nápaditý snímek, vzdáleně připomínající dílo Thelma a Louise.

Vřele doporučuji ke zhlédnutí.

 

 

Zdroj doplňujících obrázků k článku: CSFD.cz

Eliška Šlesingrová

Studentka logopedie IV. ročníku UPOLu, která ráda kreslí i píše povídky, občas básní, zbožňuje hraní badmintonu, a hlavně, bráchova jezevčíka!