Vyhledávání

Arabská noc – drsný útok na divákovu mysl

Na něco takového nebylo olomoucké předplatitelské publikum ještě připraveno. Arabská noc ve své první repríze sklidila trochu nevkusného posměchu, ale zároveň i ovace ve stoje ze studentských řad. Hostující režisér Martin Glaser vzal uměleckého šéfa činohry Michaela Taranta za slovo a na olomouckých prknech představil divokou současnou dramatiku.

Autor hry, Roland Schimmelpfennig, je německý čtyřicátník a taky nejhranější dramatik své země. Arabská noc již byla nejednou inscenována v České republice, ale domnívám se, že nikdy s takovým scénickým efektem jako právě v Moravském divadle. Jaromír Vlček, držitel ceny Alfréda Radoka za scénografii, uzavřel hrdiny příběhu do oddělených skleněných boxů, které umístil do vzduchu nad improvizovaný bazén s vodou. Po zvednutí opony sledujeme pětici herců v boxech jako nějaké objekty z laboratoře. Izolace od vnějšího světa i jednoho od druhého je jasně definována, a tak i celý tón inscenace, který rozhodně graduje po celou dobu až do jednoznačně vysloveného konce.

Hane Lomeier (Petr Kubes) je domovníkem v obyčejném věžáku na sídlišti. Prochází domem a potkává dvě obyvatelky vášnivou Fatimu (Klára Klepáčková) a její záhadnou spolubydlící Františku (Tereza Richtrová). Docela obyčejná scénická situace, že? Ale co ty skleněné boxy bránící v jakémkoli kontaktu a pohybu?

Herecké akce v uzavřeném prostoru jsou velkým fyzickým i psychickým výkonem a silný herecký prožitek se přenáší i do hlediště. Mnohdy sledujeme až akrobatické kousky účinkujících v opravdu malém prostoru. To co může cynikům přijít jako komentář pro slepce je v podstatě zcizovací efekt, který klade na pozornost diváka vysoké nároky a věřím, že mnozí na tuto hru s fantazií nejsou ochotni přistoupit. Postavy totiž detailně popisují každou svou myšlenku, každou akci a současně reálně komunikují jedna s druhou. Je to jako bychom měli možnost sledovat fyzický pohyb i stav mysli pěti rozdílných osob v tu samou chvíli. S postupujícím dějem repliky padají jedna přes druhou, což někdy vytváří komické situace, které bohužel někdy vedou do trapností, ať už nevědomé nebo záměrné.

Vodítkem k rozluštění mnohovrstevnatého děje může být tajemná Františka, která svým způsobem spojuje všechny postavy i místa, do kterých se hrdinové dostávají. Její snová (vzpomínková) sekvence přenáší některé postavy do pouště Arábie. Kalil, v podání Jiřího Suchého z Tábora, pravidelně navštěvuje Františčinu spolubydlící Fatimu. Potom, co se dostane ze zablokovaného výtahu (respektive ze svého skleněného boxu), se nedobrovolně stává obětí sexuální touhy mnoha nájemnic domu a proti své vůli v bazénu vody jejich chtíč imaginárně uspokojuje až po rušivě dlouhou dobu. Fatima hledajíc svého milence Kalila prochází patra domu (obchází bazén a po dokončení kolečka hlásí :„První patro…Druhé patro...“) s nožem v ruce a je odhodlaná ke krvavé pomstě. Ivan Dejmal se představil snad v psychicky nejvypjatější roli, a to Petra Karpatiho, souseda od naproti jehož touha po Františce ho fyzicky dotáhne až do jejího bytu a za nejasných okolností ho její polibek přenese do lahve koňaku nebezpečně balancující na hraně balkonu a nakonec ho stojí život při pateticky romantickém zakončení, kdy se Františka líbá s domovníkem. I přesto, že se občas objeví prvky odkazující na Arábii, jako přívěšek velblouda na klíčích anebo pískově žlutý koberec, tak se iluzi jiného světa, onu bránu do Orientu, nepodařilo přesvědčivě vytvořit.

Celý výklad inscenace je opravdu zcela na fantazii každého diváka, protože děj je interpretován pouze slovy a ne pohyby, jak jsme zvyklí. A právě v tom tkví celý efekt inscenace Arabská noc. Nezvyklý text je provokativně inscenován na nevšední scéně s vysilujícími hereckými výkony. Už jenom z tohoto důvodu je Arabská noc úspěchem Moravského divadla, protože nikoho v hledišti nenechala chladným. Jestliže právě o tom není umění, tak nevím, o čem jiném by mělo být.

Foto: archiv MDO

[gallery link="file"]

Arabská noc

Autor: Roland Schimmelpfennig

Režie: Martin Glaser

Scéna a kostýmy: Jaromír Vlček j.h.

Překlad: Josef Balvín

Hane Lomeier: Petr Kubes

Fatima Mansur: Klára Klepáčková

Františka Dehkeová: Tereza Richtrová

Kalil: Jiří Suchý z Tábora

Petr Karpati: Ivan Dejmal