Zažehnutí Plamínkem

Autor: Martina Ligurská
Datum

Mám moc ráda surrealismus. V literatuře, v malířském umění, v životě… Bývám fascinovaná prvotřídním malířským a kreslířským umem v kombinaci s bizarními snovými výjevy na plátně ve výstavních síních, stejně jako hrou se slovy odhalující nové významy. Je to něco nečekaného, tajemného, kouzelného. Něco, co vás překvapí a nenechá v klidu.

Ale pokročila jsem na vyšší level! Dost už bylo předčítání veršů, co se nerýmují a prohlížení malířských pláten ve studených, vymrzlých výstavních síních, kde se vám dech sráží u pusy, brada se vám klepe a ruce připomínají dva kusy ledu! Zjistila jsem, že pravý prožitek surrealimu můžete zažít i v pohodlí svého domova. Objev to byl nečekaný, ale zcela zásadní. Jen jsem přepnula tlačítko na televizním ovladači. Zabalená v dece a v obležení koček a bramborových chipsů, které mají zaručeně českou a zaručeně bramborovou chuť, se nechávám unášet imaginací a čarovnou silou věštkyně Jolandy, která na mě působí skrze televizní obrazovku. Za nespokojeného mňoukání naší Mícy pokyvuju hlavou do rytmu šamanského bubnování Vlasty Plamínka. Kočkám se Plamínek nelíbí. Vlasta má radši štěňata než kočky.

cards-2-1437951-1278x911

Pane Bože! Tady stůj při mně! Zachrání mě ta Jolanda? Ano, nebo ne? Já říkám, že ano, pokud chcete, aby vaše duše byla očištěna. Já se ptám a vy chcete moji odpověď. Můžu Vám ji dát jenom, když zavoláte. A řeknu Vám, cikánský karty, protože já jsem cikánka! Takže 906 70 11 11. Chcete si mě vyzkoušet? Pomůžu Vám!“ láká diváky Jolanda. Ano, věřím jí. Té statečné ženě, co se nebojí ani extrémistů a hrdě se hlásí ke své rasové příslušnosti, ani jazykovědců a učitelů českého jazyka. Nechávám se omámit podmanivým hlasem věštkyně a s odhodláním dozvědět se více o svébudoucnosti, kterou má nadpozemskými schopnostmi obdařená Jolanda jako na talíři, vytáčím telefonní číslo do televizního studia. Čekám na drátě asi dvacet minut. Vševědoucí Jolanda – žena z lidu, ke které promlouvají andělé a archandělé – ale mezi těmi, kteří se snaží dovolat, vybírá jinou telefonující, aby jí poodhalila roušku skrývající budoucí dění. Chápu to. Nedá se nic dělat. Vyšší mocnosti tomu chtěly, aby můj osud zůstal tentokrát skrytý. Tajemný a překvapivý.

Televizní společnost, zajišťující osvícení svých diváků prostřednictvím slovutných věštců, mi ale připraví jiné velké překvapení, týkající se mého osudu. Složenka v poštovní schránce. Za to, že jsem chtěla vědět, co bude. Surrealismus nabyl další nové podoby…

 


Štítky:

, , ,