Ukliďme Česko. Aspoň na jeden den

Autor: Tereza Valentová
Datum

Příští víkend startuje třetí ročník největší dobrovolnické akce Ukliďme Česko. Zatím je nahlášeno něco málo přes 1600 úklidů. Rozhodně jde o skvělou akci. Bohužel, abychom si to tu opravdu uklidili, museli by všichni obyvatelé pracovat alespoň měsíc bez přestávky. A umět odpadky správně roztřídit. A nevrátit své okolí do původního stavu, než se sesbíraný odpad zpracuje.

Opravdu vím, o čem mluvím. Akci „Poctivě vyčištěné cesty“ jako skauti pořádáme v místě mého bydliště už jedenáct let. Snažíme se uklidit alespoň pár kilometrů lesních cest, které si občané pletou se sběrným dvorem. Událost je otevřena veřejnosti, všemožně propagovaná a kolik myslíte, že na ni v průběhu let přišlo lidí kromě skautů a skautských rodičů? Zvládla bych je spočítat na prstech.

Kdybychom cestou sbírali papírové kapesníčky, sáčky či plastové láhve, byla bych víceméně optimistkou a věřila, že se z nás jednou nestanou „krysy“ žijící na jedné velké skládce. Jenže hned za městem nacházíme pneumatiky, elektrické ohřívače, kus monitoru, starou postel či ledničku. Ještě bych byla schopná pochopit, kdyby tyto věci někdo vyhodil třeba do parku u domu, protože je to prostě lenivé individuum ne nepodobné jednomu čtyřnohému zvířeti, ale když už ku příkladu ledničku naloží do auta, tak proč ji odveze do lesa místo do sběrného dvora, kam by to měl stejně daleko a po lepší cestě, je skutečně mimo mé chápání. Za těch jedenáct let, co se akce účastním, mě nenapadl žádný rozumný důvod, jen spousta zcela absurdních. Třeba existence starobylého tajného celosvětového spolku, který má jediný cíl – vyhubit veškerou faunu, udělat z lidstva nejnižší možnou formu existence podobnou krysám na smetišti a nastolit vládu reinkarnovaných dinosaurů.

 

spolecne-foto-2015-logo

 

Je mi vážně smutno, když projíždím krajinou a místo přírodních krás se kochám všudypřítomnými odpadky. Schválně jsem se jednou po cestě autobusem domů soustředila na příkopy a krajnice a troufám si říct, že v průměru na každých sto metrů byl alespoň nějaký sáček. Z jízdy s odpadkem v jednom autě ale opravdu nevzniká rakovina ani jiná smrtelná nemoc, není třeba jej okamžitě v rukavicích vyhodit a co nejrychleji ujíždět, než se z něj vyvalí jedovatý opar a výfukem se dostane do kabiny.

Proto ukliďme Česko, ale dbejme také na to, aby nebylo třeba jej uklízet. Naučme se třídit odpad, našetřeme pár stovek na druhou popelnici, když ta jedna nestačí, neberme si na jedno jablko igelitový sáček a poučme přátele, že neonemocní, ani když ujedou s prázdným kelímkem od jogurtu stovky kilometrů. Nebo nás brzy zašlápne dinosaurus!

Foto: uklidmecesko.cz


Štítky:

, , , , ,