Syndrom exotického oboru

Autor: Filip Horák
Datum

Občas vás může překvapit, co vše se na Hanáckém Oxfordu dá studovat. Jeden příklad za všechny: mám kámoše, jmenuje se Iemand Iemand a dennodenně zažívá specifickou formu hororu. Dnes, jako každé ráno, jel do školy autobusem a tam se mu poštěstilo potkat svého spolužáka ze základky, ze kterého se postupem času stal pouhý známý. Ten vzdálený známý si ho všiml a sedl si k němu s tím, že si chce povídat.

„Kam jedeš?” ptá se ho.

„Do školy,” odpoví můj kamarád.

„A co studuješ?” zeptá se bývalý spolužák.  Iemand dělá tady na univerzitě Teorii identifikace lichých fuseklí, jinak známou jako TILF.

 Následovat bude něco jako coming out – vlastně ještě hůř. Martina Navrátilová totiž jaksi nemusela vysvětlovat, proč právě tento obor. 136023301_80b94b1ee3_bCo ze mě bude v jeho očích, říká si student. Pošuk? Kdo něco takového dnes dělá? Dozajista excentrik, narcis, vejtaha. Poněvadž o Teorii identifikace lichých fuseklí s někým nikdy neprohodíte jen jednu větu.

A v tomhle spočívá utrpení mladého Iemanda. Poprvé to bylo fajn. Rád jsi, Iemande, mluvíval o fuseklích, ale teď pozoruješ, že o nich vlastně musíš hovořit skoro pořád. Kdykoliv, s kýmkoliv, jakmile jen sejde řeč k tvé osobě. A tak začíná ponorková nemoc, kdy něco, co máš rád, začíná tě štvát. Nakonec nevíš, zdali tě užírají více lidé, co jim je toto téma jedno, zájemci o fuseklistiku, a nebo zda se nejvíc štveš sám, protože je to i tvoje vina – měl jsi říct, že děláš medinu nebo tak něco.

Ale takový fuseklista se za svůj obor nikdy nestydí, a to je správně. Studenti méně ujetých směrů, vězte, že TILF je obor navýsost podstatný a užitečný: je totiž známo, že co pračka schvátí, to už nenavrátí. Každičký den se miliony uživatelů ponožek trápí s problémy, jimiž se zabývá tato disciplína a zástupy lidí ve skrytu duše touží po tom, aby se párování jejich fusek radši věnoval specialista. Řemeslo identifikace lichých fuseklí je tedy maximálně praktické, jenom to každý nevidí. Něco takového by vám pověděl Iemand. Ale zajímavější je, co vám asi neřekne.

Kupříkladu to, že na TILFu jsou skvělá parta. Jít s celým s svým ročníkem do hospody na pivo prostě na právech nemůžete, nepočítá-li se areál Oktoberfestu jako jedno zařízení. Stejně tak pro profesory předmětu Selekce fuseklí je Iemand tím Iemandem a ne nějakým nýmandem s číslem 352. Když je problém, zajde se za tímhle a tamtím a vždy se vše rychle vyřeší. Na druhou stranu na anonymitu a podepisování prezenček v nepřítomnosti se zde nehraje, a tak být velkým flákačem se nevyplácí. Posluchač tohoto oboru je tedy mimo podivína často ještě workoholik.

Dívku či chlapce svých snů touto zvláštností nejspíš neuhrane, nicméně dalo by se očekávat, že aspoň někteří zaměstnavatelé by mohli být povolnější. Proto to ale hrdý tilfák většinou nedělá. Kde jsou peníze, tam se stahují všichni jak houba do špongie a většinou to tam (až na Bahamy) není zas až tak exotické. Důležitější bude pro Iemanda spíš pocit, že fuseklologie je tu jen pro něj a on je tu jen pro ni. Mám dojem, že se tomu říká láska.


Štítky:

, , , , ,