Studentské poetické okénko o touze

Autor: Ondřej Kočerhan (Kēwènxīn)
Datum

Touha, chtíč – jeden ze základních stavebních kamenů našich životů. Jenže. Jak s touhou nakládat, jak moc se do ní ponořit, aby neublížila? Celé tělo je pod tlakem. Silný, ale pomíjivý pocit. A až dostaneme to, po čem toužíme, touha pomine. Chceme natáhnout čas. Ten už je pak ale jen v oblaku pochybností. Čím dále do touhy zajdeme, tím víc okolností tvoří náš pomyslný šat. Proto tuto báseň nazývám ,,Šaty”.

17270013_1268633016519583_2140930644_n

.

Chodím svlečený do šatů

nahý nad sebou

ve mně

,

nahý, oblečený svět matu

   ,

když stékají kapky po oknech,

když kapky potu stékají

po rtech

                       ,

a já chci vypít tvůj poslední šat

,

stékáš po mém těle

až do přirození

můžeme se spolu koupat

budu v tvé kůži

budeme čistí,

po chuti najdeš mne

hluboko v muži

                 ,

to co nás nespojí

dáme dohromady

,

to co nás ztratí

najdeme tady

         ,

vyšplháme k touze

vím to, spolu

                         ,

její vrchol však, bude

pochybnostmi souzen.

                          ,

                  ,

Toužíme po sobě

,

mezi chtíčem

                ,

toužíme po Tobě.

 

Štítky:

, , , ,