Seriál: Americkej deník 8. díl

Tomáš Odstrčil

Autor: Tomáš Odstrčil
Datum

Dnes jsme konečně všichni tři dostali volno, které jsme chtěli využít k návštěvě toho nejhlavnějšího města Ameriky, Washingtonu D.C. Vstali jsme časně. A když říkám časně, myslím tím ve čtyři-fakin-třicet AM. Chytli jsme expres bus číslo 100 do Shady Grove, kde jsme pak přestoupili na metro, které nás zavezlo do centra Washingtonu, konkrétně do Farragut station. Přibližně v šest už jsme byli na místě.

Prvním cílem naší cesty byl White House. Ještě jsme ani nevylezli z metra, a už nás čekala první překážka. Milošovi se povedlo zničit svoji jízdenku a zasekl ji ve štípačce. V USA je totiž dvojí kontrola jízdného. Koupíte si jízdenku podle pásma, kam chcete jet a „cvaknete“ si ji při nástupu do metra. Tím ale její kariéra nekončí. Musíte si ji nechat po celou dobu jízdy a při výstupu z metra vás čeká turniket, který si ověří, jestli jste zaplatili tu správnou částku. Po vyřešení téhle aféry jsme byli zaskočeni druhým zádrhelem. Slibované mapy, co jsou přeci na KAŽDÉ STANICI METRA, byly fuč. Naštěstí nám cestu k Bílému domu poradil náhodný kolemjdoucí a mohli jsme vyrazit. Nevěřili byste, kolik běžců se dá v D.C. najít v šest hodin ráno. Doslova jsme se mezi nimi museli proplétat.

DSC01959

Když jsme došli k prezidentově domu, zjistili jsme, že budova samotná není zdaleka tak velká, jak jsme si původně mysleli. Zato zahrady, které Bílý dům obklopují, jsou poměrně rozlehlé. Po tom, co jsme si Bílý dům obešli ze všech stran (vysoký plot a spousta policistů a agentů tajné služby se postarali o to, aby to bylo z velmi bezpečné vzdálenosti), jsme pokračovali k Washingtonově monumentu, špičatému falickému objektu uprostřed města.

DSC02006

Podobně jako v Paříži, tak i ve Washingtonu je většina zajímavých historických míst v jedné linii, která začíná Kapitolem, protíná Washingtonův památník, Památník 2. světové války (který byl dalším křížkem na naší pomyslné mapě) a končí u Lincolnova monumentu. Když jsme se dostali k Památníku 2. světové války, objevili jsme tam zeď posetou hvězdami. Po chvilce bádání jsme zjistili, že každá hvězda zastupovala sto padlých amerických vojáků. Těch hvězd bylo dohromady 4048. Neuvěřitelně silný zážitek.

DSC02034

Dalším bodem naší výpravy byl Lincolnův památník a potom Arlington cemetery. Zde jsme měli, jak už je ostatně naším zvykem, opět více štěstí než rozumu. Nejdřív jsme hledali hrob J.F.K., když jsme ho nenašli, pokračovali jsme po jedné ze spousty cestiček vedoucí hřbitovem. Její volba byla čistě náhodná, a po několika zastávkách v úmorném vedru jsme přišli na místo, kde byla shromážděna velká skupina lidí. Nedalo nám to a postavili jsme se k nim. Pak jsme k našemu potěšení zjistili, že jsme omylem našli hrob neznámého vojína, před kterým právě probíhala výměna stráží. Takové pohyby, co předváděl voják národní gardy s puškou, by určitě nezvládla ani většina profesionálních mažoretek.

DSC02110

Po hřbitovu jsme si prošli ještě památníky Martina Luthera Kinga, prezidentů Roosevelta a Jeffersona a zamířili jsme do místních muzeí. Institut Smithsonian jich má po Washingtonu docela slušnou řadu, a nejlepší na nich je, že je do všech vstup zadarma. My jsme si vybrali dvě – Air and Space a Native American. Air and Space nás zaměstnalo skoro na dvě hodiny. Tolik letadel, modelů vesmírných lodí, částí kosmických přístrojů, plánů, her a videí na jednom místě jsme v životě neviděli. V muzeu, které se specializovalo na indiánskou kulturu jsme ale strávili asi jen půl hodinky, protože jsme už byli úplně K.O. Ještě aby ne, za ten parný den jsme ušli něco přes 25 kilometrů za 12 hodin čistého času. Poslední památkou, která nás čekala, byl Kapitol.

DSC02223

Cestou zpět jsme to vzali kolem stadionu Washington Capitols, který byl bohužel uzavřený, takže jsme se dovnitř nedostali. Před stadionem se nám naskytla ale jiná podívaná, možná o poznání zajímavější než všechny památky dohromady. Prošla kolem nás žena, která měla všeho všudy tři zuby a na hlavě šest podprsenek, a zastavila se před výlohou, chvilku na sebe koukala, pak si podprsenky porovnala, mrkla na svůj odraz a pokračovala v cestě.

To byl pro nás jasný signál, že je čas jet domů. 

 

Foto: Tomáš Odstrčil


Štítky:

, ,