SERIÁL: Americkej deník 17. díl

Tomáš Odstrčil

Autor: Tomáš Odstrčil
Datum

Když jsme se ráno vzbudili, zjistili jsme, že celý park Arches je ponořen v mlze. Po chvilce ospalého rozkoukávání jsme ale přišli na to, že to není mlha, ale jelikož jsme vysoko nad mořem, tak jsme zahaleni v mracích. Sbalili jsme si vodu a svačinku, a i když nebylo vidět na více než deset metrů, vyrazili jsme prozkoumat okolí.

DSC04162

Největším tahákem Arches jsou už podle názvu skalní oblouky – delší, kratší, vysoké, nízké, a dokonce i dvojité nad sebou. Zkrátka a dobře, každý milovník oblouků si tady přijde na své. Trasa, kterou jsme zvolili my, nám zabrala asi čtyři hodiny. Několik parků už jsme měli za sebou a rozhodně bychom Arches nezařadili k nejobtížnějším (tohle prvenství zatím jednoznačně držel Grand Canyon). Stejně jsme se ale dostali do situace, kdy jsme museli pomáhat skupince britských důchodců vylézat/slézat několik kamenů.

DSC04166

Po Arches nás čekala cesta až do dalekého Ogdenu, menšího městečka vzdáleného asi hodinu od Salt Lake City. Salt Lake City je už poměrně na severu, takže nás čekala půldenní jízda autem. Řekli jsme si, že když už Salt Lakem projíždíme, mohli bychom se zastavit u jezera, po němž je město pojmenované. Salt Lake je druhá nejslanější vodní plocha na světě, hned po Mrtvém moři, tak jsme samozřejmě chtěli ochutnat.

Když jsme však v místní maríně vylezli z auta, nevěřili jsme vlastním očím. Vlastně nosům. Přístav obklopoval tak neuvěřitelný zápach, že nás veškeré touhy k ochutnávání čehokoliv zase rychle opustily. S přidrženými nosy jsme došli na pobřeží – v marné naději, že se ovzduší zlepší. Nezlepšilo. Spíš naopak. Bez váhání jsme se otočili na podpatku a smrdutému jezeru jsme ukázali záda. Po tomto smraduplném zážitku jsme dorazili do Ogdenu, kde jsme zaplatili 58$ za ubytování a k večeři jsme vykoupili Pizza Hut.

DSC04209

 

Čtvrtek 11. září – Grand Teton

Grand Teton bylo druhé nejsevernější místo, které jsme navštívili, a taky to bylo okamžitě poznat. Naše Californií vyhřátá těla dostala mírný šok, když zjistila, že jim nebudou stačit tradiční kraťasy a trička. První kroky v parku směřovaly již tradičně do Visitors centra, kde jsme se snažili naplánovat nejlepší trasu a také jsme zde získali další mapku parku do naší už poměrně rozsáhlé sbírky.

Našim cílem bylo vidět divokou zvěř, kterou je tento park proslulý, takže nás rangerka poslala na trasu s největší pravděpodobností výskytu různé chlupaté havěti. To, co jsme samozřejmě chtěli vidět nejvíc, byli losi, medvědi a bizoni. Při odchodu z turistického centra jsme si ještě všimli plakátu, který zval na projížďky parku speciálním autobusem s rangery, ale bylo nám řečeno, že jsou lístky zamluvené na další dva dny dopředu. Takže jsme vyrazili po svých… Autem.

DSC04242

Naše ostříží zraky ale k velkému zklamání zpozorovaly za celý den akorát lišku, několik jelenů a spoustu veverek. V celém parku je přísný zákaz chození mimo turistické stezky, takže jsme samozřejmě slezli k řece, abychom si na konec výletu hodili alespoň pár žabek. Ani tady nás ale žádný medvěd nepřepadl.

DSC04229

Zklamáni tím, že jsme neviděli žádné životu nebezpečné tvory, jsme opustili Grand Teton a zamířili k nejsevernějšímu bodu naší cesty – Yellowstone. Do kempu nás čekala ještě sto mil dlouhá cesta a pořád tu byla naděje, že se nám poštěstí a Méďu Béďu uvidíme alespoň v jeho rodišti.

Přesto, že jsme měli stan, použili jsme ho pouze pro úschovu věcí a sami jsme noc přečkali v autě, nasáčkovaní na předních sedadlech a na sklopených zadních sedačkách v kufru. Nejen že mrzlo, ale bylo hrozivých -7°C, a to všechno 11. září. Na takové teploty nebyla naše těla připravena, natož pak oblečení nebo stan. V noci jsme několikrát museli zapínat motor a topit, abychom neprochladli. Tím nám průměrná spotřeba paliva vzrostla ze sedmi litrů na kilometr na astronomických patnáct. Když jsme se ale ráno probudili bez omrzlin, nakonec jsme museli uznat, že to za holé přežití rozhodně stálo.

DSC04267

 

Foto: archiv Tomáše Odstrčila


Štítky:

, , ,