SERIÁL: Americkej deník 16. díl

Tomáš Odstrčil

Autor: Tomáš Odstrčil
Datum

Dnešní přespání v kempu jsme se rozhodli zaplatit, a protože v Grand Canyonu stojí postavení stanu jen 18 $, tak nám to ani moc netrhalo žíly. S chlapci jsme se rozhodli vstát o půl šesté, abychom stihli východ slunce nad Grand Canyonem, takže jsme samozřejmě vstali jen já s Honzou. Kluci o moc nepřišli, protože po čtvrt hodině bloudění jsme stejně viděli jen zataženou oblohu.

DSC03869

Cestou zpátky ke stanu jsme potkali místní srnky. Tak krotkou lesní zvěř byste u nás v Česku nenašli. Nejen, že neutekly, když jsme kolem nich jeli autem, ale oba jsme se k nim mohli přiblížit na dva metry a srnky se dál poklidně pásly.

DSC03887

Po rychlém sbalení věcí jsme vyrazili k městu Page, kde jsme se zastavili na místní poště odeslat pohledy. Tam jsem zároveň otevřel i notebook kvůli práci na tomhle deníku a při odklopení víka mi zničehonic praskla celá obrazovka. Od té chvíle zaznamenáváme naše zážitky na Komův noťas.

DSC03932

Silnice vedoucí podél Grand Canyonu je lemována různými vyhlídkami, ale protože jsme měli málo času, zastavovali jsme k Honzově zklamání jen asi u tří z nich. Naše cesta do Page měla původně vést skrze skalní tunel, ale jak jsme k našemu zděšení (půl kilometru před tunelem) zjistili, „ROAD IS CLOSED“. Nažhavili jsme proto navigaci, aby nám nabídla alternativní cestu, ale čekal nás druhý šok. Místo původních 40 mil jsme museli ujet 160, což je v přepočtu asi 256 kilometrů. Poměrně krutá rána pro naše peněženky. Nemluvě o tom, že na této cestě navíc nebylo absolutně nic zajímavého.

Když jsme dojeli do Page, měla veškerá naše elektronika, která se nedá nabíjet v autě, kritický stav baterie. Chtěli jsme si proto vše dobít v místním McDonaldu. Jediné zásuvky však obsadil jeden nabubřelý frantík. Tak jsme vyrazili k meandru známému jako Horseshoe Bend, nádherné vyhlídce nad řekou San Juan, která meandrovala okolo sedimentovaných skalních výběžků. Není divu, že fotografie tohoto místa se vyskytují snad ve všech turistických průvodcích po USA.

DSC03994

Potom, co jsme přijeli zpět do Page nakoupit a nabít notebooky i kameru, jsme se rozdělili do dvou týmů. Já a Miloš jsme šli do Walmartu a hoši zpět do McD, aby zkontrolovali situaci se zásuvkami a majetnickým francouzem. S Milošem jsme měli menší rozmíšku s paní prodavačkou, která chtěla prodat alkohol mně, protože když máte na občance 04. 12. 1993, v USA to znamená, že jste se narodili v dubnu. Jenže pokud jdete na nákup dva a druhému 21 NEBYLO, alkohol vám prostě neprodají. Zajímalo mě, jak to dělají rodiče, kteří jedou na nákup se svými dětmi, ale nechtěl jsem se pouštět do hádky s ostřílenými prodavačkami z Walmartu. Takže jsme prostě odvezli do auta zboží, které nám byli ochotni prodat, a já se pak pro pivo vrátil sám. Takticky jsem zvolil jinou prodavačku.

Hoši zatím zjistili, že náš Francouz stále okupuje místní zásuvky. Prostor opustil až po další hodině a my mohli konečně v klidu nabít co se dalo, upravit fotky a naplánovat cestu. Nakonec jsme se rozhodli dojet ještě v noci do Monument valley a přespat na odpočívadle.

 

Monument Valley, Natural Bridges, Canyonland


Po noci strávené na odpočívadle u Monument Valley jsme si před úsvitem k snídani usmažili vajíčka. Místní, kteří se přišli podívat na východ slunce, na nás tak nějak s odporem koukali, ale nás to od plnění našich hladových žaludků neodradilo. Východ slunce nebyl nic moc, protože bylo poměrně oblačno. Tak jsme se sbalili a vyrazili jsme k indiánskému nalezišti Navajo National Monument, kde nás čekala krátká vyhlídková cesta ke skalním obydlím místních indiánů.

DSC04016

DSC04040

Po výměně řidičů jsme zamířili k Nature Bridges National Park přes Mexican Hat, skalní útvar, který vypadá jako sombrero. Bohužel se spustil silný déšť, takže jsme pokaždé pouze vyběhli udělat fotku a zpět. Do Natural Bridges vedla cesta skrze horskou pěšinku, kde se přes celou plochu vozovky vešlo jen jedno auto a prudký déšť bezpečnosti provozu také moc nepřidával. Když jsme v nejužší části nezpevněné silnice potkali náklaďák mířící dolů, nezbylo mi než zacouvat něco přes padesát metrů k jediné z rozšířenějších částí cesty. V té chvíli ve mně byla opravdu velmi malá dušička. Naštěstí jsme ale úhybný manévr přežili a do parku Natural Bridges jsme dorazili ve zdraví. alespoň fyzickém…

DSC04053

U vstupu jsme ukázali Annual Pass (průkazka, která vám zaručuje přístup do všech národních parků) a dostali jsme mapku s různými zajímavostmi. Celý park se dá objet v autě s několika vyhlídkami a menšími (maximálně dvouhodinovými) procházkami. Kvůli dešti jsme ale odjeli dříve, než bylo původně v plánu.

DSC04083

Další na řadě byl Canyonland – snad nejhezčí park s nejlepšími turistickými trasami, ve kterém jsem kdy byl. Bohužel dešťová smůla se nás držela i nadále, a jen tak tak jsme unikli obřímu slejváku.

DSC04139

V noci jsme dojeli do dalšího parku, konkrétně Arches, kde jsme přespali v autě v naději, že alespoň tohle místo si další den budeme moci projít za příznivého počasí. To, do čeho jsme se dalšího dne vzbudili, v nás ale moc nadějí nevyvolalo… 

Foto: Archiv Tomáše Odstrčila


Štítky:

, ,