SERIÁL: Americkej deník 15. díl

Tomáš Odstrčil

Autor: Tomáš Odstrčil
Datum

Dnešek byl určený hlavně k přesunu z Barstow do Grand Canyonu. Po probuzení a snídani ve Walmartu jsme vyrazili na cestu.  Krátká zastávka na místní poště, nákup známek (dohromady jsme jich koupili 60!) a hurá směr Grand Canyon. Věděli jsme, že se poblíž Barstow máme napojit na proslulou dálnici 66 a podle místního dopravního značení jsme zjistili, že se v tomhle městečku nachází i její muzeum. Byla to sice jen taková malá místnost s dárkovými předměty a několika exponáty, ale přesto nás místní „kurátor“ vybavil několika zajímavými informacemi.

DSC03526


Pak už nám nezbývalo nic než najet právě na Route 66, na které jsme překročili hranici z Kalifornie do Arizony. Dálnice 66 kdysi vedla z východního pobřeží až na západní a většina je stále sjízdná. Několik částí se však muselo z bezpečnostních důvodů uzavřít a paralelně se šestašedesátkou vede i jiná víceproudá dálnice. Přestože asfalt na vozovce nepatří k nejlepším, a tudíž nemůžete jet rychle jako na soudobé dálnici, byl to snad náš největší zážitek ze všech amerických dálnic (po šoku z jejich velikosti). Krásná příroda a fakt, že protijedoucí auto potkáte maximálně dvakrát do hodiny, je zkrátka dechberoucí.

DSC03584


Další zastávka na nekonečné cestě ke kaňonu byla u Lake Havas, kde jsme se měli v plánu vykoupat. Cesta po liduprázdné dálnici byla vyšťavující sama o sobě a teplota se  navíc pohybovala okolo 45°C, takže jsme se potřebovali zchladit. Jezero bylo však tak zelené a ehm… nevonící, že jsme se rozhodli koupačku vzdát, a po přejetí London bridge zamířit do Grand Canyonu, kam jsme nakonec dorazili až před půlnocí. Díky pozdnímu příjezdu už nikde nikdo nehlídal, takže jsme se zadarmo dostali nejen do parku, ale i do kempu.

DSC03593


Grand Canyon a Colorado river

Vstali jsme o půl šesté ráno, a to ze dvou praktických důvodů. Za prvé, abychom měli čas sejít si Grand Canyon v nejhezčí části dne a vrátili se ještě za světla a za druhé jsme chtěli odjet z kempu bez placení, které by nastalo při ranní kontrole.

Pokud byste se někdy chystali kráčet v našich stopách, nejdříve si přečtěte doporučení Ministerstva zdravého rozumu:

DŮLEŽITÉ! POKUD SE NA VÝSTUP NECÍTÍTE, JSTE UNAVENÍ, NEBO PO ÚRAZU, ROZHODNĚ ZVOLTE ODLIŠNOU TRASU. TA NAŠE NÁS MÁLEM STÁLA ZDRAVÍ.

  • NA CESTU SI ROZHODNĚ VEZMĚTE DOSTATEK VODY A LAHVE SI SCHOVEJTE. PO CESTĚ DOLŮ BUDETE OK, ALE CESTOU NAHORU BUDETE ŽÍZNIT.
  • PŘIBALTE I DOSTATEK JÍDLA, HLAVNĚ SLANÉHO. V USA VŠUDE PRODÁVAJÍ „JERKY“ – SUŠENÉ SOLENÉ MASO, TO JE NA CESTU IDEÁLNÍ
  • MOC NEBLBNĚTE, BUDETE POTŘEBOVAT SÍLY PŘI VÝŠLAPU.
  • KDYŽ VÁM DOJDOU SÍLY, ODPOČIŇTE SI. A OTOČTE TO.

Nejdříve jsme se chtěli stavit v informačním centru, aby nám poradili, kudy se máme vydat. Čekali jsme do osmi, než nám otevřou, a když místní ranger zjistil, že chceme jít až k řece a zpět, řekl jen: „No.“ Všude na tabulích totiž stálo, že k řece a zpět je to minimálně dvoudenní trip s kempováním dole u řeky a potřebujeme k tomu od rangerů speciální povolenku. Trochu nás to rozhodilo, a tak jsme se vydali po Kaibab trail, kde měl být posledním bodem Skeleton point s vyhlídkou na Colorado river. Trasa měla zabrat 4-6 hodin a byla to jedna z nejdelších jednodenních výprav, které byly v nabídce. Když jsme však za hodinu a čtvrt seběhli na konec, bylo jasno. Sejdeme až dolů k řece.

DSC03644


Cesta ke Coloradu se kroutila a klikatila a co chvíli jsme potkávali výpravy na mulách, které si ulevovaly na už tak dost úzkých cestičkách. Kličkování mezi mulím trusem nás provázelo po celou trasu. Když jsme ale zvedli pohledy od země, čekaly nás přenádherné vyhlídky na obrovskou propast a jednotlivé sedimenty táhnoucí se míle a míle do dáli přinášely nejhorší pocity méněcennosti, jaké jsme kdy zažili.

DSC03677

DSC03657


Po dvou a půl hodinách cesty jsme dorazili k řece, kde jsme se vykoupali. Voda byla sice ledová, ale koupali jsme se v Grand Canyonu v Colorado river, kámo! Takže nám nějaký chlad nedělal vrásky a navíc jsme se příjemně osvěžili.

DSC03755

DSC03735


Ta lehčí část byla za námi a pokračovali jsme po Bright Angel trail, abychom nešli po stejné cestě jako dolů. Tahle trasa byla delší, ale na rozdíl od Kaibabu zde byla místa, kde se dala načepovat pitná voda. Opět se ukázalo, jaké máme z pekla štěstí. Voda nám totiž došla záhy, a kdybychom šli naši trasu opačně, neměli bychom si po cestě nahoru kde vodu dotočit. Vyčerpání nakonec nejvíc dolehlo na mě, tempo mého kroku se značně zpomalilo a potřeboval jsem pauzy víc, než bylo zdrávo. Nutno ale dodat, že nahoru jsme nakonec všichni dorazili po svých.

Závěrečné shrnutí

Doba chůze: 9 hodin

Délka trasy: 30 kilometrů

Převýšení: 1800 metrů

Počet unavených nohou a ponožek na vyhození: 4 páry

 DSC03842

 

FOTO: Archiv Tomáše Odstrčila


Štítky:

, ,