SERIÁL: Americkej deník 12. díl

Tomáš Odstrčil

Autor: Tomáš Odstrčil
Datum

Po navnadění z minulého týdne jsem se,rozhodl, že vás už nebudu déle napínat, a konečně se s vámi podělím s našimi zážitky z NYC. Popadněte kávu a brýle na čtení a vrhněte se do víru velkoměsta s velkým V.

New York, New York!

Dnes jsme dostali druhou šanci vidět Big Apple a po předchozích zkušenostech jsme se rozhodli, že (po zpackaném výletu z předminulého týdne) dostane plánování trasy na starost někdo jiný. Nejkratší slámku jsem si vytáhl já. Naštěstí jsem po chvilce googlení přišel na skvělou aplikaci, kterou může využít každý, kdo se chystá do nějakého většího města a není si jistý, co stojí za to vidět. Tato aplikace je zdarma ke stažení a jmenuje se Tripomatic. Najdete v ní snad každou světovou metropoli, ale i menší města. Dokonce i Olomouc tam má pět záznamů. Tripomatic nabízí jak zajímavá turistická místa v jednotlivých městech, tak informace o hotelích, půjčovnách aut, událostech, které se konají v době vaší návštěvy, aj. Pomyslnou třešničkou na dortu je pak to, že za aplikací stojí tým českých vývojářů z Brna.

Vraťme se ale k našemu výletu. Program jsme měli velmi nabitý, opět jsme museli chytit autobus, který odjížděl z našeho Germantownu v pět ráno, potom přesednout na metro do D.C., a tam najít Greyhound autobus, který nás měl během čtyř hodin dovézt na Port Authority v New York City. Ve Washingtonu jsme ale taky chvilku bloudili, což v nás vyvolalo slušnou paniku. Během patnácti minut jsme ale přeci jen objevili naši odjezdovou stanici.

Do New Yorku jsme dorazili před polednem a hned jsme narazili na první problém. Měli jsme totiž v plánu půjčit si kola ze stojanů rozmístěných po celém NYC a cestovat na nich, JENŽE…

Den před odjezdem jsme kontrolovali, kolik tak bývá kol ve stojáncích k půjčení. První naše chyba spočívala v tom, že jsme se dívali na aktuální počet kol ve stojáncích. Bylo jich tam 22, což nám přišlo více než přijatelné. Bohužel nám nedošlo, že by se aktuální počet kol v 11 večer mohl lišit od počtu kol v 11 ráno. Lišil. Přesně o 21 kol.

NY-CJ227_BIKE_P_20130527162908

 

Nenechali jsme se tímto drobným zádrhelem rozhodit a rozhodli jsme se, že si jeden z nás půjčí kolo u stojanu v Port Authority a ostatní si kola popůjčují u dalších stojanů. Kom zariskoval jako první. Zaplatil svojí firemní kartou a… další JENŽE…

Peníze mu byly odečteny, stvrzenka o zaplacení vyjela a kód potřebný k odemknutí kola jsme si zapamatovali. Nacvakali jsme ho na příslušnou klávesnici a… Nic. Vyzkoušeli jsme tento postup ještě osmkrát, ale pokaždé se stejným výsledkem. Kom proto zavolal na telefonní číslo uvedené na těch proklatých bicyklech a po desetiminutovém handrkování s velmi nechápající a nepříjemnou slečnou měl svoje peníze zpět na kartě. V tuto chvíli nám ještě nedošlo, že by chyba mohla být na naší straně, a tak jsme se přesunuli k dalšímu stojanu, kde byla kola čtyři. Byla řada na mě. Vyplnil jsem všechny potřebné údaje, ale při pokusu odemknout kolo na mě svítilo stejné červené světýlko jako v minulém případě. Další telefonát trval jen dvě minuty, Koma už totiž znali…

Rozhodli jsme se, že další pokusy o půjčení kol jsou marné a vydali jsme se pěšky. Nakonec jsme museli výlet trochu zkrátit, ale k tomu se ještě dostanu. Prvním bodem na trase bylo Hard Rock Café na Times Square, kde jsme nakoupili suvenýry. Bylo pondělí kolem poledne, proto jsme neočekávali ten klasický, rušný New York, který známe z filmů. No, stručně řečeno, pletli jsme se.

DSC02462 sep

Na takový ruch a skrumáž lidí na jednom místě nebyl nikdo z nás připraven. Davy lidí se na nás ze všech stran valily jako laviny a při pomyšlení na to, jak si lidé stěžují na přeplněný Václavák, jste se nemohli než smát. A když chcete uniknout alespoň pohledem, věřte, že je na co se dívat. Že jsou moderní budovy na Manhattanu velké, to víme všichni, ale když se ocitnete u paty jedné z budov na Time Square a vidíte je tváří v zeď, chtě nechtě, vám spadne brada. Všude kolem vás jsou hradby z betonu.

Po Times Square jsme se vydali k Rockefellerově centru. I tady jsme zachybovali, protože se nám nechtěla stát dvacetiminutová fronta na lístek na vyhlídkové podlaží. Byli jsme si jisti, že se vydáme na Empire State Building a výhled odtamtud bude mnohem lepší. Proto jsme si jen prošli veřejnosti přístupná spodní patra bez front. Rockefellerovo centrum působí majestátně a to jak zvenčí, tak i zevnitř. Stěny jsou pokryty masivním kamenem a těžce vydřené dolary z nich doslova dýchají.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Další byl na pořadu dne Central Park, ale ještě před ním jsme zašli do blízkého Apple storu. Ten se nachází jen přes ulici od parku a je to budova, kterou rozhodně nemůžete minout – obrovský prosklený kvádr se známým nakousnutým jablkem nad vchodem. Samotný obchod se nachází v podzemí a je přelidněný. Hodně přelidněný. Prostor je vyplněn stoly s iPody, iPady, iPhony, iVším-dalším-co-si-dokážete-představit. Můj plán, tedy koupit si nějakou hračičku od této společnosti, jsem při pohledu na obchod zaplavený zákazníky rychle přehodnotil.

DSC02479

Central Park je obří zelená plocha. A když říkám obří, myslím tím čtyři kilometry dlouhý a kilometr široký. Pokud hledáte něco konkrétního a nejste si jisti, můžete se poradit jak s pány schovanými v informačních kioscích, tak s lidmi v parku. Na rozdíl od zbytku New Yorku tady totiž lidé nespěchají a jsou ochotní vám pomoci. Na cestě k Bethesda Fountain jsme se zastavili u street performance poskakujících a tančících černochů. Jejich show byla nejen vtipná, ale i neskutečně dobře připravená. Hoši si dělali legraci z diváků i sami ze sebe a při tom metali salta, točili se na hlavě, a dokonce si na své improvizované jeviště brali diváky, které pak přeskakovali. Bohužel jsme však měli na spěch, takže jsme jejich poslední číslo – skok přes sedm nejvyšších mužů v „hledišti“ – neviděli.

DSC02490

Po fontáně jsme vyrazili k Strawbery Fields, památníku Johna Lennona. Potom, co jsme měli možnost vidět památníky amerických prezidentů ve Washingtonu, nám tenhle přišel smutně miniaturní. Je to vlastně jen kruhová mozaika z dlažby s nápisem Imagine. Pravdou ale je, že i když je tento památníček malinký, všechny lavičky v jeho blízkosti byly obsazeny jak turisty, tak Newyorčany.

DSC02493

Central Park jsme museli opustit a zamířit zpět do centra. Cestou na pátou avenue jsme se vyfotili u filmové „Ghostbusters building“ a pokračovali k Empire State. Nebyli bychom to ale my, aby se nám zase něco nepokazilo. Nejdříve jsme si spletli Empire State a Chrysler building, ale to nevadilo, Chrysler byl v našem plánu taky, ale pak nás čekal šok u pravé Empire State building. Před budovou nás zastavil zaměstnanec budovy, který nám řekl, že pokud se chceme vyhnout dvouhodinové frontě na lístky, může nás vzít nahoru za cenu jen o tři dollary vyšší, než bychom museli zaplatit u přepážky. To se nám líbilo až do chvíle, než prohlásil, že jeho cena je JEN 50 dolarů. Stáli jsme jako opaření, zatímco si on vytahoval peněženku. Odmítli jsme s tím, že to přeci jen zkusíme sami. Do odjezdu našeho autobusu už nám zbývaly pouhé dvě hodiny a při pohledu na nekonečnou frontu, která se táhla až ven z budovy nám bylo jasné, že dnes se dovnitř nepodíváme.

Vydali jsme se tedy k dalšímu bodu na seznamu naší cesty – k Flatiron Building, neboli Žehličce. Tato budova, dokončená v roce 1902 je často (dle našeho Tripomatického průvodce chybně) označována jako nejstarší mrakodrap na Manhattanu, který ještě stále stojí. Před Žehličkou jsme si dali pauzu na snídaňo-obědo-večeři a rozhodovali se, co dál. Když jsme zjistili, že máme jen hodinu a půl do odjezdu, museli jsme odsouhlasit, že Brooklyn Bridge, výhled na Sochu svobody a Památník obětem 11. září budeme bohužel muset vynechat.

Po několika špatných odbočkách jsme se zpět na Port Authority dostali jen tak tak, abychom stihli autobus. Na hotel jsme se dostali až pět minut po půlnoci a byli jsme tak vyšťavení, že jsme po nutné sprše okamžitě usnuli.

Foto:
http://www.wsj.com/articles/SB10001424127887323855804578509491579798244
Archiv Tomáše Odstrčila

Štítky:

, ,