SERIÁL: Americkej deník 11. díl

Tomáš Odstrčil

Autor: Tomáš Odstrčil
Datum

Po delší prázdninové odmlce se vrací seriál Americkej deník, kde se vás tři frajírci z Hradce Králové pokouší bavit svými zážitky z programu Work & Travel v USA. V zimním semestru jste měli možnost číst o našich patáliích z pracovní části pobytu, takže v tom letním se vám naopak pokusím přiblížit hlavně příhody z cestování. Začínáme!

Přeci jen už je to více než dva měsíce, a proto:

V PŘEDCHOZÍCH DÍLECH JSTE VIDĚLI…

Kom si přivodil pracovní úraz na dlani, který mu američtí doktoři ošetřili 59 stehy.

Během těch předchozích dvou měsíců práce jsme měli všichni tři najednou jen dva volné dny, během kterých jsme se stěhovali a navštívili Washington D.C.

Za poslední měsíc jsme zjistili, že je naše šéfová Jen, nespolehlivá a líná osoba, která vám naslibuje hory doly, ale ve skutečnosti  pro vás nehne ani prstem. A když po ní pak přes měsíc chcete, aby vám dala volno na výlet do New Yorku, není schopná to zařídit. Omlouvám se za tento ragefest, ale vždycky, když si na ni vzpomenu, udělá se mi nevolno…

New York?

Když jsem v neděli večer přišel z práce, uvítal mě Miloš s úsměvem na tváři a prohlásil: „Zejtra jedem do New Yorku!“ Tahle krátká zpráva ve mně vyvolala hned několik pocitů najednou. Nadšení z toho, že konečně vyrazíme do NYC, starost, že to vlastně nemáme pořádně naplánované a vztek, když mi Miloš vysvětlil, že naše „milá“ Jen naší prosbě o volno za celý měsíc nevěnovala ani minutu svého času, a že tento vysoce komplexní problém byl náš druhý šéf, Steve, schopný vyřešit během třiceti vteřin jediným telefonátem.

Po rychlé popracovní sprše jsem se zapojil do příprav dlouho očekávaného výletu. Miloš plánoval cestu tam a zpátky, Moskýto měl na starost pohyb v New Yorku a já jsem hledal chyby v jejich plánech a důvody, proč to či ono nejde uskutečnit. Konečně bylo vše naplánováno a i mně se po dlouhých útrapách s online placením online jízdenky na Chinatown-bus zadařilo. Posledním bodem příprav bylo už jen chystání svačiny na cestu. Bohužel, tady se všechno zvrtlo a naše nadšení se proměnilo v čiré zoufalství (viz. následující obrázek).

DSC02274

Jelikož nám American pools zařídili volno ze dne na den, a nákup byl v plánu až na zítra, neměli jsme skoro žádné zásoby. V jedenáct večer už měly všechny obchody dávno zavřeno, a ráno bychom nakoupit taky nestihli, protože náš autobus odjížděl v 5 AM. Po důkladném smýčení jsme objevili tvrdý tousťák tak akorát na tři toasty, dvě nahnilá jablka, hrst navlhlých Cheerios a přibližně třicet sušenek, co jsme nakradli na snídaních. Na celodenní výlet nic moc. Proto jsme s Milošem ilegálním prohledáním Komovy soukromé spíže objevili balení oplatek Kolonáda a balíček kyselých žížalek, což naše zásoby značně vylepšilo.

Vstávačka byla naplánována na 4:30 ráno, abychom chytli jeden z prvních spojů do Washingtonu, odkud nám pak jel Chinatown bus –  autobus spojující Chinatown v D.C. a Chinatown v New Yorku za cenu pětadvaceti dolarů. Linku 105 z Germantownu a na ni navazující metro jsme stihli s přehledem a vše se zdálo jít jako po drátkách. Miloš ještě v noci zjistil, že nám autobus odjíždí z křižovatky ulic H a 8th, což bylo asi deset minut pěšky od stanici metra Union station (krásná budova se spoustou spících bezdomovců, kempujících před ní).

DSC02318

K autobusu D.C. – New York jsme se tedy vydali pěšky. Měli jsme být na místě dvacet minut před odjezdem, ale radši jsme dorazili půl hodiny předem. Několikrát jsme se ujišťovali, zda stojíme na křižovatce správné dvojice ulic, protože jsme nemohli přijít na to, odkud náš autobus vlastně pojede. Nikde nebyla vidět žádná zastávka, natož pak plácek, kde by mohl jen tak dvacet minut stát autobus. Když už začalo přituhovat a do odjezdu zbývalo pouhých 5 minut, rozhodli jsme se každý vydat na opačný roh ulice, jestli autobus nestojí tam.

Když jsem procházel osmou ulicí, vzpomněl jsem si, jak jsem večer před odjezdem stahoval elektronickou jízdenku do mobilu a najednou se mě zmocnil takový zvláštní pocit. Takové to mrazení, kdy víte, že je něco špatně, ale za boha nemůžete přijít na to co. Znovu jsem se podíval na značku s názvem ulice, kde stálo: „8th street NE“, rozhlédl jsem se kolem sebe a okamžitě mě polil pot. Ze všech značek na mě zírala ta dvě písmena, která nás všechny připravila o téměř padesát dolarů a výlet do New York City. Písmena N-E. V záchvatu poslední naděje jsem si v telefonu rozkliknul jízdenku, ale má obava se jen potvrdila. Chinatown bus odjíždí v 7 AM, z křižovatky 8th a H street North West – NW.

DSC02455

Když jsem klukům vysvětlil, kde je chyba, už bylo pozdě dostat se na druhý konec D.C. Po krátkém rozmyšlení, několika slzách, tradičním proklínání Jen a vysoké věkové hranice pro pití alkoholu jsme se rozhodli strávit zbytek dne ve Washingtonu a projít si místa, která jsme kvůli únavě nebo časovému presu posledně nestihli. Znovu jsme se podívali na Kapitol, a jelikož bylo šest hodin ráno a v hlavním městě se nepohybovalo moc lidí, osmělili jsme se a osedlali jsme si sochy stojící před Kapitolem. Tento trestuhodný čin nám prošel a trochu jsme si tím zlepšili náladu.

DSC02371

 

Podívali jsme se do dalšího muzea patřícího Smithsonianu, konkrétně do National Museum of American History. Ale jak většina z nás ví, americká historie není příliš květnatá, takže nás muzeum nijak zvlášť neuchvátilo. Veškerou vinu ale nejspíš nemůžeme připisovat muzeu, spíš naší neustále se vracející podrážděnosti. Celý výlet jsme nakonec završili nákupem suvenýrů a vyrazili jsme směr Germantown.

Abychom dnešní zážitky přebili aspoň něčím pozitivním, vydali jsme se večer s Komem do kina na Guardians of the Galaxy a konečně jsme se mohli celému tomu dnešnímu výletu zasmát.

… Hystericky.


Štítky:

, , ,