Seriál: Americkej deník 10. díl

Tomáš Odstrčil

Autor: Tomáš Odstrčil
Datum

Dnešní díl vám přednese druhý z mých kolegů. Už jste měli jednou možnost číst Komův záznam, autorem dnešního textu je tedy Miloš. Zážitky z bazénu jménem Potterfield jsou děsivé a pobuřující pro každého, kdo někdy dělal plavčíka. Naštěstí jsme objevili pravého bulharského superhrdinu jménem Plamen.

Nezkrotný Plamen

O dnešní šichtě na Claude M. Potterfield pool jsem se dozvěděl teprve den předem, potom co mi na Rolling Hills volala Jen s tím, že mám mít místo desetihodinové směny ($$$), „skvělou“ pětihodinovou. Kývnul jsem jí na to až po tom, co mi slíbila, že tam budu pracovat s Komem. Když mi to pak v hlavě sešrotovalo, došlo mi, že se mnou jen zase jednou pěkně vymetla, ale už bylo pozdě něco s tím dělat.

Další den si pro nás kolem jedenácté přijel Steve (jeden z našich supervisorů) se svým pickupem. Cesta tam trvala asi hodinu, takže byl dostatek času pro konverzaci. Dokonce došla řeč na náš tři týdny plánovaný výlet do New Yorku. Říkali jsme Stevovi, že jsme o to prosili Jen už asi předloni a pořád nic. Steve si nás vyslechl a hned zvedl telefon a vytočil mambu:

„Jen prosím tě, jak to vypadá s tím volnem pro ty tři český lifeguardy?”

“No víš, já jsem se na to ještě ani nekoukla, haha!”

“Tak myslíš, že zejtra by to šlo? Na Chery Knoll můžeme poslat tu holčinu, co taky bydlí v Germantownu a na Rolling Hill toho kluka.”

“Hmm, tak jo, já to tam změním”

“Fajn, oni jsou tu teď se mnou, tak já jim to řeknu”.

Rozhovor, který jsme si s Tomem právě vyslechli, nás jen utvrdil v tom, že Jen už nemůžeme nikdy nic svěřit. Zvlášť když na každý náš dotaz reagovala tím, že zrovna pracuje a brzy se nám ozve.

Na bazén jsme dorazili asi s půlhodinovým předstihem, takže mi mezitím Kom popsal co a jak. O chvíli později naši společnost obohatil další lifeguard. Byl to bulharský plavčík, který nás od chvíle, kdy se nám představil jako Plamen, ani na chvilku nepřestal překvapovat. Na první pohled vypadal jako negramot. Ruka sedřená od incidentu na kole a neustávající smích byly prvními věcmi, kterých jste si na Plamenovi všimli. Než ale budu pokračovat ve vyprávění, musím vám ve zkratce přiblížit celý tenhle anarchistický bazén.

IMAG1852_BURST002

Byl obří, spíše než americké bazény nám připomínal bazény v ČR. Nebyly tu žádné poolpassy (něco jako permanentka) a za vstup se normálně platilo. Byl tu tobogán a pro místní frajery skokanské prkno. Jídlo jste si mohli koupit v bufetu, který ovšem zaháněl pocit hladu už jen svým vzhledem. Proč jsem ten bazén nazval anarchistickým? To protože jeho supervizorka dala výpověď, a nebyl tu nikdo, kdo by šéfoval lifeguardům a dohlížel na čistotu a funkčnost bazénu. Při první obhlídce bazénu jsem narazil na několik věcí, ze kterých by se udělalo mdlo snad každému. Mrazák a lednice plné plísně a myších bobků. Skimmery (košíky na nečistoty na krajích bazénu), byly až po okraj naplněny všemi možnými i nemožnými nečistotami, že přes ně snad ani voda nemohla protéct. Dno plavečáku místy připomínalo spíš pískoviště, a v hloubce třinácti stop byste mrtvolu (- která tam pravděpodobně byla) nenašli ani s kompletní potápěcí výbavou.

Celkem tu bylo pět guardů – tři, co se točili na pozicích kolem bazénu, a dvě „nemakačenka“ sedící u pokladny. První pozice byla na tobogánu. Pravidla byla jasná, jet může pouze jedno dítě naráz, a to nohama napřed. Jasné to bylo všem, až na Plamena. Ten pouštěl děti na tobogán jenom v případě, že se jich sešlo deset a víc. Na jeho povel s vyděšenými výrazy naskákaly do tobogánu všichni najednou. Jedna z plavčic mu několikrát vysvětlovala, že to takhle dělat nesmí, ale Plamen nasadil svůj smích, rozhodil rukama, a nedalo se nic dělat. Dětem se jeho pravidla postupně začala líbit víc a víc a na tobogán chodily výhradně, když ho měl na starosti právě on. 

993831-flame_29

S Komem se nám Plamena zželelo, tak jsme ho varovali, ať to nedělá, nebo ho vyhodí. S Plamenem tahle poznámka vůbec nehnula a se smíchem jemu vlastním odpověděl, že už ho pětkrát přeložili na jiný bazén, ale vyhodit ho nemůžou, protože má naše nejmenovaná společnost málo lifeguardů.

 APE_logo

Když měl Plamen zrovna pauzu, vytáhl si svačinku v podobě plechovky s fazolemi a párkem a začal to studené bagrovat do chřtánu. Pravděpodobně je tahle bulharská specialita vydatná, protože si k tomu nevzal ani chleba.

Jelikož byl Potterfield celkem daleko od našeho bydliště, tam i zpátky nás musel vézt některý ze supervisorů. Jak už jsem psal, tam nás vezl Steve v pick-upu, ale vyzvednout nás měl Alex se svou dodávkou. I když byla jeho dodávka několikanásobně větší než Stevův pick-up, byly v ní jen dvě sedačky. Jedna pro řidiče a jedna pro spolujezdce. Tradičně jsme se už před cestou zpět s Komem hádali, kdo bude v dodávce sedět a kdo balancovat na krabicích s harampádím. Rozsoudil nás až Alex, který prohlásil, že se v půlce cesty (což spravedlivě měřila GPS) prohodíme.

Foto: archiv Tomáše Komárka

ilustrační obrázky:
http://static.comicvine.com/uploads/original/3/31666/993831-flame_29.jpg
http://www.bciburke.com/sft160/ape_logo.jpg

 


Štítky:

, ,