Rusalka vábí milovníky baletu i opery

Eliška Šlesingrová

Autor: Eliška Šlesingrová
Datum

Moravské divadlo Olomouc přišlo s jedinečným nápadem, který zatím nemá ve světě obdoby. Originalita této myšlenky jistě stojí za pozornost všech divadelních příznivců. Autoři olomoucké Rusalky se totiž rozhodli spojit balet a operu do jednoho představení…

Notoricky známá Rusalka od českého skladatele Antonína Dvořáka se na pódiích divadel dosud vždy objevovala „jen“ v podobě a kontextu opery. Porušení tohoto faktu vyneslo prvenství Moravskému divadlu Olomouc, kde Rusalka získává zcela nový nádech. K mé nemalé radosti zrovna formu baletu, který patří k mým nejoblíbenějším druhům představení. Nikdy mě nepřestane fascinovat ta dokonalá souhra hudby a tance, kde pouhý výraz či gesto vyjádří klidně více než dlouhé řečnění. Ráda se nechávám strhnout orchestrem a vtáhnout do neverbálního příběhu baletních umělců. Proto mě potěšil tak originální nápad.

Hodně jsem se na představení těšila a opět jsem se nedokázala ubránit vysokým očekáváním. Žel, nejsem si jistá, zda u mě dosáhly naplnění. Představení bylo kouzelné po veškeré baletní stránce – obsazení, kostýmy, kulisy, to všechno se mi moc líbilo. Jenomže to byla bohužel jen polovina, potom tady zůstávala ta zpívaná část.

Rusalka 1

Hudbu pouštěli z reproduktorů, z kvalitní londýnské nahrávky, která se mi opravdu silně nelíbila. Paradoxně se totiž nedostavilo to propojení zpěvu a tance, na nějž jsem se tak těšila. Místo toho, aby spolu tyto umělecké stránky ladily a doplňovaly se, neuvěřitelně kontrastovaly. Vinu jsem spatřovala zejména u operních protagonistů.

Tančící Rusalka a princ zářili mládím, křehkostí a energií, zatímco jejich hudební doprovod zněl poněkud unaveně a spíše z kategorie pozdního středověku. Ne, prostě jsem nevěřila, že ta mladičká Rusalka přede mnou vlastní hlas starší zkušené ženy. Neustále mě to mátlo a rušilo ve vychutnávání si inscenace.

A aby toho nebylo málo, s každým slovem doslova bil do uší silný, snad německý, přízvuk všech zpěváků. Nejvíce opět bohužel u Rusalky, která měla ještě ke všemu velice podobný hlas jako ježibaba. Nutno podotknout, že je celkem na nic, když člověk nerozezná Rusalku od ježibaby…

Když tedy pominu své zklamání z operního doprovodu, kdy jsem zhruba po prvních pár minutách došla k závěru, že by to bylo lepší bez zpěváků, nejednalo se o špatné představení. Taneční výkony byly skvělé, protože mě přiměly děj i tak prožívat a v závěru si z něj odnést příjemné naladění.

Kdyby z opery ponechali pouze hudbu beze slov, byly by mé dojmy jistě pozitivnější a mohla bych napsat, že mě představení uchvátilo. Takhle pro mě zůstává průměrnou záležitostí, která neurazí, ale bohužel ani neoslní. Každopádně si všichni zúčastnění zaslouží velkou poklonu za ten originální nápad, který vyústil v nepochybně zajímavý zážitek.

Rusalka 3

 

 Máte-li zájem o prohlídku fotografií a další informace k představení, najdete je → ZDE ←.

 

Zdroj obrázků: soukromý archiv autorky článku; nafoceno z divadelního programu


Štítky:

, , , , , ,