Ritter, Dene, Voss: Ze života jedné nešťastné rodiny

Kristina Jochmannová

Autor: Kristina Jochmannová
Datum

Ritter, Dene, Voss je jedna z nejznámějších divadelních her Thomase Bernharda. Původně byla napsána pro tři konkrétní herce vídeňského Burgtheatru – Ilse Ritterovou, Kirsten Deneovou a Gerta Vosse. Odtud také pochází název celé hry. V provedení Divadla na cucky dostala proto podtitul Dosoudilová, Vičarová, Uher.

Jedná se o nemilosrdné existencionální drama, které analyzuje sourozenecké vztahy tří hlavních, a také jediných, postav této hry. Přičemž se volně opírá o příběhy a životní osudy významné rakouské rodiny Wittgensteinů.

První část inscenace sledujeme přes síť, která je pověšená mezi publikem a scénou. Jsme zde svědky rozporů mezi dvěma sestrami, které se téměř monologicky dohadují nejen o své budoucnosti, ale i o dalším osudu svého pravděpodobně duševně nemocného bratra Ludwiga. Zatímco starší sestra je připravena se pro něj obětovat, láskyplně o něj pečovat a plnit veškerá jeho přání, mladší se nechce nechat jakkoli omezovat ve svém vlastním životě. Podle ní by se měl vrátit zpět do ústavu ve Steinhofu, kde je podle jeho vlastních slov stejně šťastnější.

fotka 1

Po příchodu Ludwiga na scénu síťová opona padá a nám se naskytne pohled nejen na rázem jasnější prostředí, ale také na nitra a osobní problémy každé z postav. Sourozenecké spory se prohlubují a atmosféra houstne. Navzájem se spolčují proti sobě a dělají si naschvály. Ludwigovi, geniálnímu filozofovi, jako by se snad ani nešlo zavděčit. Pečlivé chystání oblíbeného jídla, pečení moučníku nebo dokonale prostřený stůl – všechno je špatně. Nové oblečení je zbytečné, obrazy sester odporné plýtvání penězi a zachované vybavení domu po rodičích značí pouze nedostatek fantazie, omezenost a hloupost.

V inscenaci režiséra Petra Nerušila je zdárně zobrazen život tří velmi bohatých sourozenců, kterým ani peníze nepřinesly štěstí. Sestry, divadelní herečky, sice hrají ve všech rolích, které se jim zalíbí, ale jen proto, že jejich otec kdysi koupil padesáti jedna procentní podíl Josefstadtského divadla. Jejich bratr Ludwig, ačkoliv je velmi uznávaným filozofem, se zase stále potýká s dávným nepochopením a opovržením rodičů. „Filozof! Ten se nehodí ani k divadlu…“ Sourozence tak navzájem pojí pouze společná minulost, stará křivda a příjmení. Aktuální téma k hovoru už téměř nemají. Když už spolu komunikují, většinou promlouvají v monolozích. I když jsou společně v jedné místnosti, je každý sám se svými problémy, které se občas částečně protínají.

fotka3

V této hře není žádná postava kladná. Všichni jsou nešťastní, zklamaní a znudění životní rutinou. Celý děj se odehrává během jednoho dne v době oběda. Místo šťastného rodinného setkání se však podává beznaděj, jízlivost a opovržení. Všechny tyto faktory tvoří zajímavý celek, za který se autor předlohy rozhodně nemusí ani v tomto nastudování stydět. V podání Divadla na cucky se jedná o velmi dobře secvičenou inscenaci a Ritter, Dene, Voss aneb Dosoudilová, Vičarová, Uher je na olomoucké divadelní scéně rozhodně nadprůměrná.

Divadlo na cucky Olomouc – Thomas Bernhard: Ritter, Dene, Voss.

Premiéra 16. 2. 2015. Režie Petr Nerušil, animace a projekce Vladimír Vaca, zvuk Václav Hruška, překlad Zuzana Augustová, obraz Worringera Ondřej Hruška a Pavla Baštanová, los Jana Musilová.

 

fotka4

 

Foto: Ondřej Hruška


Štítky:

, , , , , , , , ,