Recenze: Noirová Bohyně svádí svou temnou stránkou

Autor: Iva Hronešová
Datum

Na jevišti se rozsvěcí kužel světla. V něm stojí muž v klobouku, opřený o bar. Čas se nesnesitelně táhne a atmosféra houstne. Něco se vznáší ve vzduchu. Předzvěst temné budoucnosti. Neznámý muž začíná vyprávět svůj příběh. Zvolna, s jistou nechutí, ale poctivě. Vypráví o Lucy, barové tanečnici, o Rosaline, místní barmance, o svém bývalém parťákovi a o celém tom prohnilém městě. A na pozadí jejich osudů se divákům pomalu začínají skládat střípky jeho života. Jmenuje se Buddy, Buddy Marvel.

Autorská inscenace Bohyně z města hříchu režisérky a scénáristky Hany Mikoláškové je poctou noirovým filmům z přelomu 40. a 50. let minulého století: město plné ztracených existencí, zkorumpovaní policajti, hrdina, který se pro svou čest nechal kompromitovat, bar, prostitutky, špína, a především svůdná, ale nebezpečná femme fatale. Kromě toho inscenace odkazuje také ke komixové tradici, jak ostatně napovídá i příjmení hlavního hrdiny. To se společně s noirovou poetikou odráží především na výtvarném zpracování inscenace.

Nejen pro pro milovníky Maltézkého sokola nebo Pojistky smrti bude atraktivní především vizuální stránka inscenace. Tvůrcům se na malém jevišti Tramtarie podařilo vytvořit dojem špinavého betonového předměstí s barem, policejní stanicí i slepými uličkami. A to nejen díky nápadité scénografii, ale především práci s ní, využití všech vrstev prostoru, které nabízí.

Foto: achiv divadla

Po levé straně jeviště vidíme barový pult. V jeho bezprostřední blízkosti visí ze stropu masivní konopné lano, na kterém se houpe a nejrůzněji se svíjí Lucy. Lano současně symbolicky vymezuje prostor baru. Lucy ho natahuje až k protější stěně, a přesto je jasné, že se nacházíme stále na stejném místě. V další scéně už ale tato strana jeviště představuje třeba ulici. V zadní části jeviště stojí multifunkční železná konstrukce s posuvnou přední stěnou, kterou navíc tvoří žaluzie. Jejím jednoduchým otvíráním a zavíráním či přesouváním z levé do pravé poloviny vzniká pokoj v Buddyho bytě, sklep v domě Mortimera Blakea nebo ložnice jeho ženy. Vrchní strana železného kvádru představuje jednou policejní stanici, podruhé střechu. Celkový dojem doplňuje strohé ostré osvětlení. Chybí už jen pro noir tolik typická hra stínů.

Výraznou a překvapující složkou inscenace je fyzické zpracování a výkony herců. Všechno s komixovou nadsázkou a dotažené do detailů, ať už se jedná o rvačky, souboje nebo jen Lucyin tanec. Přestože jdou herci do fyzické interakce s nasazením, působí jejich výkony lehce jakoby je vzpírání, ručkování a věšení se hlavou dolů nestálo žádnou námahu. Ani při nejnáročnějších kouscích se tak u diváka nedostaví strach o herce, který s sebou vždycky nese i vytržení z fikčního světa. Současně mají herci i velmi dobré načasování. Díky němu funguje nejen překvapení, ale i pro tuto inscenaci tolik důležitá ironická nadsázka, která by se při neopatrném zacházením s jednotlivými replikami mohla snadno ztratit.

Příběh Buddyho Marvela má ke šťastnému konci daleko, ale pokud si občas rádi užijete trochu toho pesimismu, nezaleknete se černého humoru, jste fanouškem noiru nebo zkrátka jen chcete zhlédnout dobře udělané divadlo, bude mít návštěva Bohyně z města hříchu šťastný konec alespoň pro vás.

Psáno z představení Bohyně z města hříchu 25. 3. 2015 v Divadle Tramtarie

Režie, autor scénáře, scéna, kostýmy: Hana Mikolášková, dramaturgie: Vladislav Kracík, hudba: Richard Mlynář, lightdesign: Aleš Hejral, technika: Aleš Hejral, Roman Vičík.

 


Štítky:

,