Ptáci vás vyděsí nejen na filmovém plátně

Eliška Šlesingrová

Autor: Eliška Šlesingrová
Datum

Zoufalé výkřiky, bezvýsledné výstřely zbraní k nebesům a prchající lidé zakrývající si pažemi obličeje. Marně. Nelítostní okřídlení zabijáci neznají slitování… Ptáci. Dílo, jehož zfilmování se bezpochyby podepsalo na nehynoucí slávě hororového režiséra Alfreda Hitchcocka. Kdo však napsal literární předlohu k tomuto snímku, který obletěl celý svět a dostal se tak do povědomí neuvěřitelné masy lidí?

Výše zmíněná poklona náleží britské spisovatelce z aristokratické rodiny, Daphne du Maurier, jejíž tvorbu celkově prostupují hororové, romantické a vědecko-fantastické prvky. Zfilmování se dočkaly také její romány či další povídky – ano, Ptáci jsou „pouhou“ povídkou.

Přes všechna uznání se mi ale zdá, že autorka zůstává ve stínu slavného filmu a že si její jméno s tak klasickým dílem spojí jen malé procento lidí. Nebo vám to přijde jinak? Já se nesetkala s velkým počtem lidí, kteří by si při pomyšlení na hororový snímek Ptáci vybavili autorku, která stála na začátku celého nápadu. Ale proč tomu tak je?

Odpověď mi vrtá hlavou už nějaký ten čas, neboť se ze mě před nedávnem stal obdivovatel a věrný čtenář Daphne du Maurier, který by tuto záhadu rád rozluštil. Obecně mě napadá, že zhlédnutí filmu je přece jen rychlejší a snadnější cesta, jak vstřebat klasické dílo. Je tedy docela dobře možné, že již film samotný divákovi stačí a nepotřebuje ještě někde dohledávat literární předlohu. Popřípadě informace, zda vůbec nějaká byla…

Také by se dalo vinit časové rozpětí. Přece jen se nejedná o právě nejžhavější novinku a rozdíly několika desetiletí začínají být znát. Ať chceme, či ne. Možná starší generace, které tenkrát zaplavila kinematografická novinka, ví přesně, kde se Ptáci vzali. A za třetí by se dal na seznam podezřelých připsat fakt, že ne každý holduje hororu, zvláště třeba takovému typu hororu. Naše společnost, měřítka a parametry se neustále vyvíjí, i když se některé záležitosti staly dosud nevyhaslou legendou.

 

12804053_1571340163189789_628808274_n

 

Když se řekne: „Ptáci“

Ve svém nezměrném optimismu nepochybuji, že se z této klasiky stal v naší společnosti již pojem. Dokonce takový pojem, že stačí jen opravdu málo základních informací a člověk, který nikdy neviděl film, ani nikdy nečetl knihu, přesto velmi dobře ví, o co běží. Nebo v tomto případě asi spíš letí…

Ale jak už to bývá, kniha je kniha, povídka vždy zůstane povídkou a film? Film nikdy neokopíruje do posledního řádku svoji literární předlohu. Tak v čem tkví zásadní rozdíly Ptáků od Hitchcocka a od Daphne du Maurier?

Počátečním rozdílem, který nutně udeří do očí, je, že příběh rozvíjí a vypráví osudy zcela rozdílných lidí. V knize se vypravěčem stává prostý farmář se svou rodinou, zatímco ve filmu sledujeme příběh svérázné městské krásky Melanie Danielsové. Hlavním dějištěm se stává pobřeží a přímořská oblast, v čemž se obě díla konečně shodují. Příprava zdánlivě nečinných letců k výpadu je v obou případech nenápadná, pomalá a efektivní. Samotné ptačí útoky mi paradoxně připadaly mnohem strašidelnější v knížce než ve filmu.

V knize vypravěč už od samého začátku pozoruje neklid racků a jejich neustále se zvyšující počet. Výsledná expanze možná není proto takovým překvapením jako ve filmu, kde se děj rozbíhá více do zápletek mezilidských vztahů. Na druhou stranu je tento zvrat psychologicky velmi silně a děsivě věrohodně popsán a demonstrován na několika obětech… Zapůsobila na mě pasáž, kdy zaútočí i ti nejmenší zpěvní ptáčci, bodají a vrhají se proti lidem s vědomím vlastní rychlé smrti. Tato ptačí kamikadze reflektuje, že v otázce nenávisti vůči naší populaci vůbec nezáleží na velikosti nepřítele… Silným momentem knihy pak pro mě zůstala chvíle, kdy si hlavní hrdina uvědomí, že nemá se svou manželkou a malými dětmi kam utéct…

Film a jeho literární předloha toho mají ve výsledku jen velmi málo společného. Dalo by se říci, že se Hitchcock nechal spíše volně inspirovat a použil „jen“ ten nápad. Nicméně ani jednomu se nedá upřít kouzlo, originalita a psychologická propracovanost, což z „The Birds“ možná právě proto činí hororovou legendu.

Mimochodem, aktuálně v USA uvažují, že natočí nový film jako remake (takový jejich poslední koníček, zdá se mi). Ovšem jestli to opravdu vyjde a jak to nakonec dopadne, to už je zase jiná věc.

 

Zdroj obrázků : www.morguefile.com


Štítky:

, , , , ,