Praxe: Balkán je opravdu nádherný, říká Eva

Kateřina Černohorská

Autor: Kateřina Černohorská
Datum

Helena přichází s novým seriálem. Každý týden vás budeme seznamovat s jedním studentem Univerzity Palackého nebo přidružených organizací, který vám přiblíží průběh své praxe. Můžete se těšit na nejrůznější obory, nejzajímavější stáže a nejšílenější historky! Dnes vyrážíme na Balkán!

 

Jednadvacetiletá Eva by svou profesi nevyměnila za nic na světě. Je ve druháku na Sociální a humanitární práci, kterou ve spolupráci s CMTF realizuje olomoucká VOŠ Caritas. Eva, která chce pracovat jako humanitární pracovnice a nejvíce se zajímá o rovnoprávný přístup k ženám, se letos vypravila na tříměsíční stáž do Makedonie a právě kolem hornaté země se točil náš rozhovor.

Vyrazila jsi na Balkán jen tak na vlastní pěst, nebo tě tam vyslali ze školy?

Caritas se hodně zaměřuje na praktickou připravenost studentů na pozdější povolání, což je dobré. Díky tomu tak máme hned několik praxí, v prváku jsou to dvě čtrnáctidenní stáže v Česku, o rok později pak všichni odjíždí na tři měsíce do zahraničí.

 

Všichni? Takže neprocházíte výběrovým řízením, jako třeba u Erasmu?

Každá z praxí, o kterých jsem mluvila, je pro studenty povinná, takže ji absolvovat musí. S Erasmem máme společné to, že studenty v oblasti EU pomáhá financovat. Ostatní dostávají příspěvek ve formě třiceti procent svého rozpočtu. Loni jsme všichni prošli přijímacími pohovory, kde se projednávala naše motivace, připravenost na pobyt v zahraničí a samozřejmě i jazyková vybavenost. To proto, aby se na jednotlivá pracoviště dostali ti studenti, kteří se tam nejvíc hodí.

Ty jsi skončila ve Skopje, nebála ses jet právě sem?

Zemi, kterou chceme navštívit, si vybíráme sami. S Makedonií naše škola spolupracuje už několik let, proto není tak těžké navázat zde spolupráci. Rozhodně jsem se nebála, naopak, o Makedonii jsem byla přesvědčená už od prváku, a to hned z několika důvodů. Hodně mě lákalo poznat Balkán, který je mimochodem opravdu tak nádherný a energický, jak jsem doufala. Makedonii jsem si ale vybrala hlavně kvůli organizacím, ve kterých teď působím. Praxe tady není tak finančně náročná, zato je velmi zajímavá a přínosná, protože i když se jedná o evropskou zemi, život tady se  od toho českého hodně liší.

 

Například?

Například městská hromadná doprava. Autobusové zastávky tady nikdo nijak neoznačuje, občas můžete na sloupu dva metry nad zemí vidět malou oprýskanou tabulku s nápisem „Zastávka“, pokud si jí tedy vůbec všimnete a pokud je čitelná, většinou ale nikde nic. Když se nakonec dopídíte, kde zastávka je, nemáte tušení, kdy autobus dorazí, protože jízdní řády nejsou nikde vyvěšené. A tak prostě čekáte a doufáte, že něco přijede a že to pojede aspoň zhruba vaším směrem. Tohle trochu symbolizuje celou Makedonii – nikam se nespěchá a všechno musíte brát s nadhledem a humorem.

Obdivuji tvůj optimismus! Než jsi dorazila, tušila jsi zhruba, co za práci tě tady čeká?

Jsem tady ještě s jednou kamarádkou a než jsme přijely, tak jsme to věděly jen v hrubých obrysech. Plánovat jsme začaly až na místě. Už jsme absolvovaly dva týdny v organizaci, která pracuje s drogově závislými a sexuálními pracovnicemi. V současné době chodíme střídavě do tří organizací: jedna z nich pracuje s Romy, druhá s dětmi ulice a třetí s dětmi uprchlíků z Kosova.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Často pracujeme ve čtvrti Šuto Ozari, v níž prý bydlí nejvíce Romů v Evropě. Většinou se věnujeme dětem, nejdříve jim pomáháme s domácími úkoly. Tedy popravdě, matematiku ještě zvládáme, ale s makedonštinou spíše ony pomáhají nám. Později jim připravujeme různé aktivity, od ručních prací až po hry. Přestože jsou děti hrozně energické a hlučné, jsou opravdu vděčné a jejich úsměvy a objetí jsou pro nás víc než dostatečnou odměnou.

To zní dojemně. Asi je zbytečné se ptát, jestli si myslíš, že pro tebe bude praxe v budoucnu přínosná.

Praxe je pro mě rozhodně jednou z největších zkušeností studia. Každý den se učím tolik nových věcí. Nejenom z profesního hlediska, což je například porovnávání, jak fungují neziskové organizace v Česku a v Makedonii, s jakými sociálními problémy se Makedonie musí vyrovnávat, nebo jaká je specifická zkušenost sociální práce s Romy v největší romské čtvrti Evropy. Každý den také rostu osobně. Učím se být mnohem samostatnější a řešit jiné problémy, než které bych řešila v Česku, poznávám novou zemi a kulturu, učím se jazyk… Myslím si, že praxe mi rozhodně pomůže získat práci, protože bude vidět, že mám nějaké praktické zkušenosti, nejen ty teoretické.

Foto: archiv Evy Michálkové