PRAXE: Největší výzvou jsem já sám, říká Ondřej

Zuzana Jurasikova

Autor: Zuzana Jurasikova
Datum

Ondřej si pro své navazující magisterské studium zvolil dvouobor Kulturální studia a Filmová věda. Jeho největším koníčkem je kvalitní hudba, které se věnuje také ve studentském rádiu UP AIR. Právě zkušenosti z oblasti hudební dramaturgie se staly hlavním tématem našeho rozhovoru.

DSC_0958

 

V rádiu působíš na pozici hudebního šéfredaktora. Mohl bys přiblížit, co tato práce obnáší ?

Jako hudební šéfredaktor mám na starosti hudební redakci, která je co se týče náročnosti a rozsahu asi největší, protože zajišťuje dramaturgii výběru hudby a hudební pořady, taky spolupracuje s technickou redakcí, která se stará o výrobu jinglů, upoutávek a dalších těchto věcí. Na mě zbývá to všechno řídit a korigovat. Primární věc, kterou jsem chtěl dělat, byla hudební dramaturgie. Takže dohlížím na to, co a jak hrajeme, zajišťuji výběr hudebních pořadů a nějakou žánrovou a formální specifikaci.

 

Jakým směrem by ses chtěl ubírat v rámci vlastního hudebního vysílání?

Každé moje vysílání bude kombinovat hudbu s kulturou, takže tam budou nějací hosté, soutěže atd. Co se hudby týče, chci se zaměřit hlavně na tu současnou, přičemž rozptyl je zhruba od elektra, dream popu přes gangsta rap až po současné české věci. Chceme vysílat hlavně novinky, takže sleduju zahraniční weby a časopisy a celkově se snažím pojmout vysílání co nejsoučasněji.

 

Jsi jedním z lidí, kteří rádio v Olomouci zakládali. Co tě k tomu vedlo?

 Z počátku to byla hlavně osobní motivace. Uvědomil jsem si, že jsem doposud dělal jen to, co chtěli ostatní a vlastně musím myslet taky na budoucnost. Škola je krásná věc, ale jednou to skončí a máš pocit, že jsi jen studoval, psal seminárky a poslouchal paní učitelku. Není za tebou žádná práce, kterou by ses mohl prokázat. Tak jsem si řekl: ,,Hele, nikde tě nechtěj, tak si vytvoř práci sám.“ Tak jsem si založil rádio spolu s kolegy z žurnalistiky a katedry filmových a divadelních studií. Už od začátku jsem chtěl především moderovat a pouštět hudbu, o které si já myslím, že je dobrá. Vím, že kdybych se dostal do klasického rádia, kterých je tady strašně moc, tak bych se tam ztratil a určitě bych nedokázal hrát to, co mi tam někdo předem připraví. V takových rádiích není žádná možnost osobního rozvoje, kdežto v UP AIR se každý den hudebně vzdělávám.

 

ondrejiko

 

Co si myslíš, že může rádio UP AIR nabídnout posluchačům v porovnání s komerčními rádii?

Otázka by měla být spíš taková, co studentům může nabídnout komerční rádio. Popravdě si myslím, že jako posluchačům hudby jim nemůže nabídnout vůbec nic, protože to, co tam hrají, je kolotočářská hudba, která se opakuje pořád dokola. Kdežto naše rádio se v rámci možností snaží hrát hudbu, kterou posluchači jen tak neuslyší, se kterou se můžou setkat jen na nějakých lepších festivalech. Právě u nás to můžou všechno slyšet jako na talíři. Pokud bych nějak musel definovat žánr našeho rádia, tak použiju slovo alternativa, a to v tom smyslu, že se právě vymezuje vůči rádiím komerčním, která nejsou schopna přijmout nic nového. V některých komerčních rádiích mají tak tuhou a konzervativní dramaturgii, že nepřipustí nic, co je podle nich tzv. kontroverzní. Nic, co má jiný zvuk.

 

V rádiu působíš od listopadu. Co byla největší výzva, jaké jsi doposud musel čelit?

Největší výzva jsem já sám, dokázat si, že to zvládnu. Vůbec jsem si neuměl představit, co všechno to obnáší. Od moderování, techniky, vedení lidí až po celý koncept a filozofii rádia.

 

Zmínil jsi techniku. Měl už jsi nějaké technické znalosti před nástupem do rádia?

Já jsem úplné technické koště, ale v minulosti jsem točil své filmy a různě jsem se motal kolem filmu, takže určité základy techniky jsem měl. Navíc to všechno funguje na základě nějaké logiky, protože technika, kterou ve studiu máme, není složitá. Problém je, že nefunguje úplně správně, takže se hrozně těšíme, až budeme mít své vlastní studio.

 

Vyzkoušel sis praxi i v jiných médiích kromě rádia?

Ještě během bakalářského studia jsem si chtěl vyzkoušet práci v televizi, takže jsem se rozhodl pro nejsledovanější a paradoxně i nejhorší komerční televizi, kterou v tady v Česku máme. Prostě jsem se chtěl přesvědčit, jestli to tak opravdu je. No a potvrdilo se to. Měl jsem tam být měsíc a už po dvou týdnech mě chtěli poslat pryč a byl jsem za to velmi rád. Ale je pravda, že jsem si tam za ty dva týdny vyzkoušel skoro všechno, od psaní článků po práci v tiskové agentuře. Poslední den jsem dělal dokonce i reportáž, to bylo docela zajímavý. Měla být o tom, jak se na jedné ulici zavírají herny. Nakonec se tam zavírala jenom jedna, a tam nás samozřejmě ani nepustili. Takže jsme zavolali kameramanova kámoše, který nám zahrál úplného ztroskotance na automatech, a pak jsme to ve střižně dávali dohromady. A ten člověk to zahrál tak věrohodně, že i ten střihač pak říkal: ,,To je v pytli, tak ti lidi pak končej.“

 

 DSC_0880

  

V rádiu pracují všichni studenti zdarma. Čím motivuješ studenty, kteří působí v sekci, kterou vedeš?

 My se je snažíme motivovat hlavně tím, že můžou mít pořad, o čem chtějí a pouštět si relativně co chtějí, pokud to odpovídá naší dramaturgii. Protože v běžném rádiu je normální obrovská porce stylizace, formálnost a až absurdní zasahování do konceptu. Pokud někoho motivují peníze, tak si může jít zkusit pracovat v komerčním rádiu. Za prvé ho tam pravděpodobně ani nevezmou, protože nebude mít tolik zkušeností, a když už ho tam vezmou, tak mu dají takovou sodu a sevřou ho do takových kleští, že se z toho zblázní a bude chtít zase zpátky k nám.

 

Co motivuje Tebe?

Je to to samé. Já mám hrozně rád muziku a tady v Česku jsou tak dvě rádia, kde by mi umožnili hrát to, co chci, a kde bych mohl mluvit tak, jak mluvím, přirozeně a normálně. Mě motivuje to, že prostě přijdu za ten mikrofon a strašně mě to baví. Najednou všechny starosti spadnou a mám hroznou radost, když můžu lidem představit nějakou novou věc. Strašně mě baví objevovat novou muziku a předávat ji lidem, a pak  doufat, že si řeknou: ,,Ty jo, to je hustý, to jsem nikde neslyšel.“  

 

Foto: Veronika Krejčí


Štítky:

, ,