PRAXE: Nechceme, aby studenti jen čekali na titul, říká Nikol

Zuzana Jurasikova

Autor: Zuzana Jurasikova
Datum

Nikol je studentkou třetího ročníku žurnalistiky a české filologie, vedle studia však zvládá spoustu dalších aktivit. Nedávno absolvovala stáž v deníku Právo, moderuje vlastní pořad v rádiu UP AIR a od ledna je prezidentkou studentské organizace AIESEC. Náš rozhovor se točil právě kolem jejího působení v této neziskovce

z

Studuješ žurnalistiku a českou filologii, dalo by se od tebe očekávat spíše působení v médiích. Jak ses dostala k vedení organizace, která se zaměřuje na zahraniční stáže pro studenty?

Než jsem se stala prezidentkou, tak jsem v AIESEC dělala PR a marketing, který mě zajímal. Žurnalistika a česká filologie mě na to, byť se to nezdá, odborně připravily. Později jsem měla na starosti všechny vyjíždějící studenty. Bavila mě práce s lidmi a viděla jsem, že to co dělám, má nějaký výsledek. A pochopitelně mě lákalo řídit tu organizaci jako takovou.

 

AIESEC je známý především díky stážím, ale zabýváte se také jinými aktivitami. Mohla bys je přiblížit?

Organizujeme například Orientation Days pro prváky, pořádáme konference, třeba WorCo, které příští rok chceme udělat ve větším. Jde o workshopy, kde se studenti učí, jakým způsobem se přichystat na pohovor, jak si vytvořit CV, a tak dále. Spíše připravujeme studenty na to, co bude po škole, nechceme, aby jenom čekali na titul.

 

Na pozici prezidentky už působíš více než půl roku. Jaké největší výzvě jsi prozatím musela čelit?

Největší výzva se objevila hned po tom, co jsem byla zvolena. Člověk si musí uvědomit, že je zodpovědný  za třicet lidí, za tým toho nejužšího vedení, který musí řídit, ale zároveň jim i pomáhat, aby se také oni sami zlepšili. Dále musí kontrolovat, jestli jsme na tom dobře finančně. Je toho strašně moc a to bylo nejtěžší, člověk si to musí vše zorganizovat a dát dohromady i s dalšími povinnostmi, školou a osobním životem, jinak by se z toho zbláznil.

nikol1

 Sama sis vyzkoušela zahraniční stáž na Ukrajině. Mohla bys popsat svůj běžný pracovní den v této zemi?

Na Ukrajině jsem bydlela na kolejích s dalšími stážistkami z Brazílie, Malajsie, Indonésie a Číny. Vypadalo to tak, že jsme ráno vstaly a kolem desáté jsme měly přednášky na střední škole pro Ukrajinské studenty, kdy každý ze stážistů prezentoval svou zemi a kulturu. Odpoledne jsme se se studenty potkávali spíše neformálně. Později jsem jela na tábor, který byl asi sto kilometrů od místa, kde jsem původně dodávala vzdělání na školách a tam to probíhalo podobně. Děti ale byly mladší, hlavně ze základních škol, takže jsem Česko musela prezentovat v češtino-ukrajinštino-ruštině.

 

 Co tě na Ukrajině nejvíce zaskočilo?

Jednou jsem tam potkala chlápka, který vypadal jako majitel fotbalového klubu Chelsea, Roman Abramovich. Jinak jsem čekala, že to na západě bude dost podobné jako u nás, ale pořád tam je cítit „pach“ toho starého režimu. Ačkoliv je Ukrajina kousek od nás, je tam velký rozdíl co se týče infrastruktury, obchodů, chování lidí a celkového fungování země.

 

 Působíš v neziskové organizaci, takže jsi pochopitelně dobrovolníkem. Jaká je tvá motivace?

 V AIESEC jsem již třetím rokem a první dva roky šlo především o zkušenosti, abych se něco naučila a něco viděla, ne jen seděla na přednášce. Třetí rok, co jsem prezidentka, to dělám spíše z loajality k té organizaci, jelikož mi samotné záleží na tom, aby se dále rozvíjela.  

 

Foto: Archiv Nikol Láryšové


Štítky:

, , ,