Pohádky podporují promiskuitu

Autor: Tereza Valentová
Datum

U lidí nad dvacet často vídám, jak kroutí hlavou nad tím, jak se chovají mladší generace. „Tohle za nás nebývalo, my si ve třinácti ještě pomalu hráli s panenkami a po škole lítali venku. Dnešní třináctky jsou k nerozeznání od dvacítek, tuna make-upu, kabelky, podpatky a co týden to nový kluk, s nímž se ocucávají na každém rohu, sdílejí statusy o lásce až za hrob a už po pár dnech milují jiného a sdílené statusy o nehynoucí lásce až na věky se opakují.”

Kde se ukrývá skutečná příčina? Je deset let dostatečně dlouhá doba pro zásadní proměnu lidstva? Nebo nemáme dostatek sebereflexe a chovali jsme se v jejich věku obdobně, jen nám to s odstupem času přijde vulgární a hloupé?

Jistě, doba se posouvá a mravy se uvolňují. Určité rysy „pubertální promiskuity“ jsou nám však nevědomky podsouvány již od dětství. Vztahy a lásku poznáváme skrze pohádky. Ty by nám měly předávat ideál skutečné a pravé lásky šťastně trvající až do smrti. Změníme-li ovšem úhel pohledu, jak se chování princů a princezen liší od chování dnešní mládeže?

times-disney-restored-our-faith-in-love_snow-white-and-the-prince

Pohádky nám ukazují, že láska může vznikat na čistě fyzické úrovni. Princ uvidí hezkou dívku, s příslibem svatby by ji nejraději hned políbil a často ji také hned i políbí. Funguje to tak i v nejstarších pohádkových příbězích. Princ si zatančí pár tanců s Popelkou, během nichž (přičteme-li navíc hlasitou hudbu a taneční figury, které znesnadňují komunikaci) téměř nemá šanci ji poznat. Přesto zběsile pročesává město, a když Popelku konečně najde, okamžitě ji políbí a chystá se svatba. Taková Sněhurka si zase spí v rakvi, princ projíždí kolem a prostě musí domnělou mrtvou políbit. Přitom – zůstaneme-li v pohádkové rovině – klidně mohla být ona ta zlá a bezvěký spánek mohl být její trest.

Není pak divu, že když se dětem někdo líbí, okamžitě tvrdí jak ho/ji milují a líbají se, aniž by tomu předcházelo alespoň pár schůzek. Možná, že i princ s Popelkou po týdnu či dvou zjistili, že jim to neklape a jali se zkusit štěstí s jinými partnery – o tom však už příběh nevypráví.

Tímto článkem nechci lobbovat za zrušení nebo změnu pohádek. Jsou krásné a předávají nám určité ideály dobra a zla, kterých bychom se měli v životě držet. Buďme však shovívavější k náctiletým a jejich každotýdenním láskám do konce života, však oni z toho jednou vyrostou, pochopí, že vztahy se nezakládají pouze na fyzické přitažlivosti a taktéž začnou bědovat, jak zkažená je ta generaci po nich. Koneckonců, každý dospělý se jednou za čas rád zasní u pohádek a zapomene na strasti reálného života. A o tom to je.

 

Zdroj obrázků: disneychannel-news.free-life.cz, pohadkar.cz


Štítky:

, ,