Podnik na úrovni, který si zamilujete

Autor: Eva Ertlová
Datum

Týden za týdnem jsem cestou z nádraží míjela jednu hospodu. Už od loňského září jsem hypnotizovala fasádu této budovy, ale když jsem vymýšlela, který bar navštívíme jako další, vždycky jsem na tohle místo zapomněla. Ale tentokrát mi v hlavě něco seplo a já si vzpomněla: „The Black Stuff!“

Jakožto prototyp asociála jsem se děsila dobré pověsti baru. Představovala jsem si menší dav lidí mačkající se uvnitř na stísněném prostoru. Proto jsem se radši rozhodla rezervovat nějaký pohodlně vyhlížející stůl. Jaké bylo mé nadšení, když jsem zjistila, že i při tvorbě rezervace jde omezit lidský kontakt prakticky na minimum. Stačilo naťukat pár čísel do online systému a tramtadadá – téměř hotovo. Stačilo pak jen vyčkat na potvrzovací telefonát, který mě jen utvrdil v tom, že jsem vybrala správně.

Při vstupu do Black Stuffu jsem byla na svou rezervaci pyšná, opravdu tady byl docela nával. Obsluha ale okamžitě zakročila a my získali vytoužený stůl v nekuřácké zóně. Dalším šokem byl nápojový lístek. Při čtení názvů jednotlivých nápojů si člověk zauzloval jazyk, promíchal myšlenky a zapomněl rodnou řeč. Když jsem pohledem sjela na cenu jednotlivých drinků, krve by se ve mně nedořezal. Proč si nedat panáka za tři tisíce? Vždyť je to jen sto obědů v menze…

the_black_stuff1

„Já si dám todle,“ velice elegantně a nenápadně objednala kamarádka Hoegaarden, jen aby název pití nemusela říkat nahlas. „Ehm… Hmm… Lagauvablablablalin,“  poručil si obdobně kamarád něco na způsob své vytoužené whisky huhňavým zažvatláním pseudoslova, které se skutečnému názvu podobalo možná ze vzdálenosti tří kilometrů. „Chutná jako uzená paprika. Jako to koření. Fuj,“ zhodnotila šestnáctiletý alkohol kamarádka. Jsme to ale společnost na úrovni.

Opravdu musím pochválit obsluhu, která byla neskutečně profesionální. Vše vyřídila rychle a ochotně. I když jim ostatní hosté mírně házeli klacky pod nohy. Vedle nás posedávala skupinka žen středního věku nad několika skleničkami vína. Pro mladého číšníka víceméně pohroma, tyhle dámy umí být neodbytné. U dalšího stolu se pak bavili cizinci svou dokonalou angličtinou. Osobně bych se styděla říct jim i své roky trénované „Helooouuu“, ale ani toho se odvážný pingl nezalekl a ukázal, že s touhle výzvou si hravě poradí. V deset večer vám navíc na stole přistane minimistička preclíčků. V tu chvíli až poznáte, co to vlastně je štěstí a jak jsou číšníci super.

Pokud se chcete ale nechat okouzlit dokonalou roztomilostí, objednejte si Guinness v dvoudecové skleničce. Tahle „dětská porce“ by dojetím rozplakala kámen. Za zmínku určitě stojí i pivo BSB, které rozšiřuje stálou nabídku deseti točených pivních speciálů. Jestli ale hospodu hodnotíte spíše podle jejího vzhledu a zápachu, musím vás ujistit, že zde budete potěšeni. Interiér připomíná tradiční irské hospůdky – kožené sedačky, cihlové dekorace, útulné klenby. Navíc vlasy vám druhý den kouřem smrdět nebudou. A to se vyplatí. The Black Stuff tedy můžu doporučit všemi deseti, takže vy, kteří jste zde ještě nebyli, hurá na pivo!

the_black_stuff2 Fotografie: restu.cz, Tereza Golková

Štítky:

, , , , , , ,