„Olomoucký koncert byl pro mě z celého turné tím nejhezčím,“ říká Albert Černý z Lake Malawi

Eliška Vrbová

Autor: Eliška Vrbová
Datum

Po dvou měsících se vrátili do Olomouce, aby zde odehráli zastávku svého aktuálního turné. Netradičního turné na netradičním místě – hráli bez mikrofonů a elektrického proudu v Kapli Božího Těla na Konviktu. Přestože jsou tamější prostory zvyklé na hudbu úplně jiných žánrů, Lake Malawi dokázali kapli využít naplno a přesvědčit padesátičlenné publikum o tom, že už to nejsou „ti noví kluci okolo Alberta z Charlie Straight“ . Za dva roky se stihli sehrát a vytvořit hudbu, kterou rozhodně nezaslechneme na každém českém rohu.

DSC_0200_

Albert Černý je známý nejen svými vysokými červenými ponožkami, ale také velmi osobním přístupem k fanouškům. To se projevilo na koncepci celé Furch Tour, během níž se posluchači měli cítit, jako by přišli na koncert k někomu domů – mohli si sednout i lehnout na různé polštáře a sedací pytle, zabořit se do sedaček a vytvořit tak docela neformální atmosféru. „Je to hrozně hezké, když všichni jenom tak potichu sedí, poslouchají a vytváří se takové napětí. Tyhle koncerty mě teď baví mnohem víc než hraní naplno třeba na festivalech,“ popisuje Albert atmosféru na Furch Tour.

Ještě než Lake Malawi začali posluchačům představovat akustické verze svých písniček, zazněly také skladby od olomoucké kapely No Distance Paradise včetně nového singlu Ghost, upraveného pouze pro zpěv a klavír. Tím byl tento koncert výjimečný, na žádné jiné zastávce Furch Tour si k sobě Lake Malawi žádnou kapelu nepřizvali.

DSC_0051_

Už od samotného začátku koncertu si Albert vystoupení vyloženě užíval. Těžko říct, jestli to bylo tím, že měl v publiku pár „starých známých“ z dob svých olomouckých studií, nebo spíše proto, že akustika v kapli jeho zpěvu dodávala až neuvěřitelný rozměr. Když se zpěvák v písních Young Blood nebo Always June dostal do výšek, usmíval se tak široce, jako by ho snad i udivovalo, co jeho hlas v takové akustice dokáže. Nutno ocenit také výkony ostatních členů kapely, například bubeník Pavel Pilch neustále střídal způsoby hry na bicí a každou chvíli měl v ruce nějaký jiný rytmický nástroj. Basák Jeroným Šubrt i kytarista Patrik Karpentski se ukázali jako výborní vokalisté, jejich dvojhlasy či trojhlasy, které společně s hlavním zpěvem vytvářeli, příjemně dokreslily celou akustickou podobu písní.

DSC_0078_

I když v květnu vydaná deska We Are Making Love Again obsahuje pouze pět písniček, Lake Malawi jich v Olomouci předvedli mnohem více. Dokonce se už dostali do takové fáze, že si na koncertech nemusí získávat své fanoušky hraním oblíbených kousků z dob Charlie Straight typu Your House nebo Coco. Repertoár, který mají v současné době tito čtyři hudebníci nazkoušený, bohatě vyplní celý koncert.

Podle Alberta to ale neznamená, že by chtěl za svou předchozí kapelou udělat tlustou čáru. „Nemám potřebu se od Charlie Straight nějak odpoutat, jsou to moje písničky, moje texty a moje hudba, takže se od toho nijak distancovat nechci. Naopak mám radost, když na náš koncert lidi přijdou právě proto, že dřív chodili na Charlie Straight a ještě lepší je, když od nich pak slyším, že si ten koncert vážně užili,“ popisuje Albert Černý svůj postoj k bývalé kapele. „Je mi celkem jedno, proč na nás lidi chodí, jestli je to kvůli tomu, že se jim líbili Charlie Straight, nebo že se jim třeba líbí Patrik. Já jsem hlavně rád, že jim naše hudba třeba zlepší náladu, když je jim zrovna smutno,“ říká frontman kapely poté, co se ochotně vyfotil na polaroidový foťák s nejméně patnácti fanynkami. Každé vytištěnou fotku věnoval, podepsal a poděkoval jim za to, že přišly.

DSC_0086_

Kromě známějších věcí jako Young Blood, Chinese Trees, Always June nebo Aubrey zahráli kluci i písně, v nichž došlo na improvizaci, ať už textovou nebo hudební. Ke každé skladbě se posluchači navíc dozvěděli příběh o okolnostech jejího vzniku a o jejím samotném příběhu. Jednou z nich byla například píseň Martin’s Sunset, v níž se zpívá o jednom bohatém kamarádovi hudebníků z Lake Malawi, v jehož bytě s výhledem na celou Prahu kluci občas přespávají.  Podobných historek Albert za celý večer navyprávěl mnoho, sem tam utrousil i nějaký vtípek. Celkově se koncert nesl v opravdu uvolněné atmosféře.

Publikum si vyžádalo několik přídavků, u nichž už zpěvák nezůstal sedět v klidu, ale různě „létal“ po pódiu, skákal ze židle a mával rukama, jež měl díky absenci mikrofonů úplně volné. Poté na chvíli usedl za klavír, aby zahrál a zazpíval poklidnou Barcelonu, dokonce potom  s Jeronýmem předvedli krátkou improvizovanou „čtyřručku“.

DSC_0213_

„Mám pocit, že tohle byl snad ten nejlepší koncert z celé Furch Tour nebo určitě alespoň ten nejhezčí. S Lake Malawi jsme zjistili, že máme v Olomouci opravdu hodně fanoušků. Když jsme nedávno hráli tady na náměstí, tak nás překvapilo, kolik se dostavilo lidí a jakou atmosféru vytvořili. To se po dnešním koncertě ještě umocnilo a já si říkám, že na to zkrátka máme,“ řekl Albert v krátkém rozhovoru po koncertě.

Helena jeho pocity může jenom potvrdit. Je úctyhodné, že české kapely dokážou vyprodat ty největší haly v republice a vytvořit obrovskou show, v níž se pár hudebních nedostatků lehce schová. Ještě úctyhodnější však je zahrát bez jakékoliv moderní technologie, jen tak nasucho s pár posluchači a být hudebně i výrazově naprosto čistý a upřímný. To vše se Lake Malawi večer podařilo a jejich olomoučtí příznivci jim za to mohou jen poděkovat. 

Foto: Eliška Vrbová


Štítky:

, , , , ,