Objevte tajemství Olomouckého bestiáře

Eliška Šlesingrová

Autor: Eliška Šlesingrová
Datum

Pokud vás alespoň trochu těší čtení, čas od času asi řešíte klasickou otázku: „Po čem teď sáhnout?“. Dobrá literatura se pozná na první pohled poměrně těžko. Každý má jiný vkus a dost nás zrazují oči, neomylně hodnotící především obálku. Jestli je kniha stravitelná, či nikoli, to bohužel ukáže až samotné čtení. Sama jsem několikrát narazila na exponáty, které dovedly působivě obrátit žaludek. Ale o tom jindy. Dnes bych všechny nerozhodně přemítající chtěla nalákat na příjemnou oddechovku.

Obdivuju čtenáře, kteří si tvoří už prozíravě dopředu seznamy toho, co si hodlají v budoucnu přečíst. Taky to musím někdy zkusit. Prozatím se řadím spíše do kategorie riskujícího čtenáře, který na něco narazí a následně se to pokusí přelouskat. Jednou se mi dostal do ruky Olomoucký bestiář

Ne, nemusíte se lekat, nejedná se o žádný soupis olomouckých ohavností, nýbrž o středověkou detektivku od českého historika a spisovatele Vlastimila Vondrušky. Myslím, že už samotný název dost dobře napovídá, proč jsem chtěla zjistit, o čem kniha vlastně pojednává…A rozhodně nepřišlo zklamání. Olomoucký bestiář patří do samostatné série „Hříšní lidé království českého“. Tuto sérii proslavil zejména vyšetřovatel a královský prokurátor Oldřich z Chlumu, s nímž se jedna kniha – Jménem krále – dočkala v roce 2009 dokonce zfilmování. Možná jste film viděli a jako Oldřich z Chlumu vám utkvěl Karel Roden…Knižní Oldřich měl být sice tmavovlasý, ale budiž. Svým charismatickým přístupem mě přesvědčil a je mi až líto, že se nezfilmovaly i další Oldřichovy případy a dobrodružství z dob krále Přemysla Otakara II., který se jako nevyzpytatelná postava do mnohých příběhů také aktivně zapojuje. Ačkoliv film bohužel selhal v tom, že vyzradil zápletku a vraha neuvěřitelně rychle. Na rozdíl od literární předlohy.

 

Jménem krále

 

Musím přiznat, že mám historii ráda a líbí se mi knížky, do nichž se promítá. Na detektivky až tolik nejsem, ale v této kombinaci mě bavily. Je to totiž o dost zajímavější, když má český středověký detektiv k dispozici pouze svůj důvtip, štěstí a samozřejmě ještě zbraň, neboť se vždycky najde někdo, kdo by se jej rád zbavil. Asi bych to přirovnala ke Jménu růže od slavného Umberta Eca, ačkoliv u Eca jde ještě o další až filozofické přesahy.

U Vondruškových děl obecně dochází k množství vtipných i smutných situací, projevují se klasické „malé české“ povahy a vrah se nikdy nevzdá bez boje. Pro čtenáře je určitě příjemné, že se pokaždé dočkáme důkladně promyšleného motivu, který dovede překvapit a přinést do tohoto žánru zase něco nového.

Samotný Olomoucký bestiář se odehrává na Moravě a také ve středověké Olomouci – což je pro toho, kdo zná dnešní podobu města docela vtipné – a neváhá se vrhnout podezření i do nejvyšších řad. Vesničku na Moravě údajně terorizuje vlkodlak, zemřelo několik lidí, zmizelo královo stříbro a nikdo si se vzniklou záhadou neví dlouho rady. Až dokud se k tomu náhodou nepřimíchá Oldřich z Chlumu se svými dvěma pomocníky. Panošem Otou, nenapravitelným sukničkářem, po kterém letí holky tak, že div nepřeskakují ploty, a písařem Wolfgangem, který naopak vzhledem příliš neupoutá, ale za to je bystřejší a o něco chytřejší.

Tím se tak trochu dostáváme k jedinému mínusu, který bych Vondruškovým knížkám vytkla. Podle tohoto autora se každá (opravdu každá!) dívka a žena ve středověku těší, až někomu nadzvedne sukni. Muži (zejména hlavní postavy) se k tomu většinou staví naopak odmítavě, doslova je to až obtěžuje a nějakou tu chvíli váhají, než se teda milostivě obětují a podlehnou. A to přitom tolik nechtěli! Např. můžeme zachytit dialog ve stylu: „Nechtěl byste si užít?“ – „Ne, já chci informace o případu.“ Tyto situace se objevují ve všech jeho dílech a už mě začínají poněkud nudit.

Ale když pominu tuhle opakovanou nelogičnost, jedná se o čtivé příjemné příběhy, které nepostrádají originalitu a humor. Ideální oddechové čtení.

 

Zdroj obrázků: Databáze knih, Česká televize


Štítky:

, , , , , ,