Normální autistický film. I takový je Jeden svět Olomouc

Lucie Ješátková

Autor: Lucie Ješátková
Datum

Olomouc –  Vůči společnosti jsem já postižená a vůči mně je postižená. Tak by se dal velice zjednodušeně shrnout dokument představený v rámci festivalu Jeden svět Olomouc. Zachycuje příběhy 5 výjimečných dětí, které trpí Aspergerovým syndromem.

Syndrom pro diváky popsal Michal Panáček, ze sdružení Mikasa, který dorazil na promítání. „Jde o lehčí druh autismu. Lidé s tímto syndromem mají problém porozumět světu kolem sebe, špatně navazují vztahy, nechápou vtipy. Často nemají žádné kamarády, a proto se jim může těžko žít.“

Film ukazuje autorský pohled Miroslava Janka na děti, které jsou jiné, výjimečné a nesmírně inteligentní. Film začíná příběhem Michala, který má svůj osobitý smysl pro humor, píše scénáře a se svým nejlepším kamarádem dokonce natáčí krátké filmy. „Já nejsem odlišný, to jen vy jste příliš stejní,“ cituje ve filmu jednoho britského autistu. Ve filmu líčí mnoho svých historek o tom, jak volal panu prezidentovi, jak se na náboženské výchově ptal jeptišek na dinosaury, nebo proč miluje filmy od Quentina Tarantina.

Dále přichází příběh o něco depresivnější povahy. Sedmnáctiletá Majda nesnáší svůj život, svoji rodinu a školu. Stěžuje si na to, že diagnózu dostala až v sedmi letech a to je prý pozdě. Své myšlenky ventiluje rapem, v kterém se nebojí použít ostřejší výrazy. Právě od ní zaznívají nejsilnější a nepravdivější věty z celého filmu.

Dokument přeskakuje z jednoho příběhu na druhý a ukazuje výjimečnosti života autistů. Ve filmu se objevuje i rodina, kde jsou dva sourozenci Marjamka a Ahmed. Marjamka je velmi talentová na angličtinu, dokáže vyprávět i dlouhé příběhy. Miluje víly, kreslení a hlavně svoji rodinu, se kterou chce žít v jejich domě po celý zbytek života. Její bratr Ahmed je neobyčejně přátelský a fascinovaný vesmírem. Každou noc před spaním dá všem členům rodiny dobrou noc a až po tom, může jako poslední z rodiny zalehnout.

 Denis

Obrázek: Čtrnáctiletý Denis, který navštívil Olomouc

Poslední postavou je čtrnáctiletý Denis, který na promítání filmu v olomouckém kinu Metropol dorazil i se svoji rodinou osobně. „Jsem trochu mimo, to máte pravdu. Já si ten svůj nenormální život ale docela užívám,“ pronesl Denis ve filmu.

Chlapce naplňuje hlavně hudba, sám hraje na klavír šest let a všichni kolem jen žasnou, jak je talentovaný. „Ve filmu jste mohli vidět takové neuchopitelné pinkání, tak to bylo mé. Rád hledám nové barvy a harmonie. Hudbou vyjadřuji, jak se zrovna cítím,“ řekl Denis.

Natáčení trvalo zhruba dva roky, kdy štáb jednotlivé rodiny navštěvoval přibližně jednou do měsíce. „Vzniklo 50 hodin videa, to by byl pro vás asi dlouhý dokument. Viďte?,“ zavtipkoval Denis, který si svým humorem získal všechny diváky v sále.

Diskutoval nejen Denis, ale i jeho rodiče a otázek z publika padalo mnoho. „Ve filmu měla vystupovat ještě jedna holčička, ale ta se do scénáře nevlezla. Trpí horší formou autismu, a proto se Miroslav Janek rozhodl jí věnovat samostatný půlhodinový film,“ odpověděl na poslední otázku otec Denise.

zdroje obrázků: ceskatelevize.cz


Štítky:

, , , , , , ,