Nel Foberová: Chci pěstovat slunečnice, vlčí máky a zkrátka se radovat z každého dne.

Kateřina Čajanková

Autor: Kateřina Čajanková
Datum

Veselá studentka prvního ročníku výtvarné tvorby a speciální pedagogiky na Univerzitě Palackého, milovnice kreativní tvorby, života a čokoládového dortu s malinami, to je Nela Foberová. Od dětství ji doma vedli k tvořivému přístupu k životu, a to jí zůstalo dodnes. Zajímá se o různé ruční práce a věnuje se literární tvorbě. Nedávno vydala knížku s názvem Šprýmařův rok. Přinášíme vám rozhovor o knize a o radosti ze života s touto sympatickou slečnou.

IMG_4415

Jsi velmi kreativní člověk. Vyrábíš různé šperky a doplňky, kde se zrodil nápad na knihu? 

Šperky jsou má velká vášeň. Je naprosto fascinující vidět z čeho všeho se dají stvořit. Neexistují prakticky žádné hranice, a to je to, co mě na umění tolik přitahuje. Já osobně zastávám názor, že žena by se měla nějak zdobit. Samozřejmě se vkusem a citem. Velkou inspirací jsou pro mě Francouzky. Sama Francie jako taková je pak pro umělce zemí zaslíbenou.

A jak jsem začala psát? To je trochu zamotaný příběh. Odjakživa se na mě lepí různé trapasy a smolné momenty. Přátelé z mého okolí mi pořád říkali, že už je čas, abych ty své zážitky zvěčnila.  A tak jsem psala. Zpočátku jen tak do šuplíku. Po nějaké době bylo hotovo a já jsem dílko odeslala do nakladatelství. Ignorovali můj dovětek, že to posílám jen tak ze srandy a knížku mi vydali.  Tak to vlastně začalo a skončilo. Dodnes tomu nemohu uvěřit, splnil se mi můj velký sen.

Věnuješ se psaní více? Máš na kontě nějaký další úspěch?

Od té doby, co jsem se více skamarádila s tužkou a slovíčky, tak jsem začala psát. V té době jsem objevila krásu představivosti a zemi fantazie. Jsem od malinka velký snílek. Miluju pohádky a ty byly první věcí, kterou jsem začala psát. V deváté třídě jsem vyhrála soutěž o nejlepší ručně vyráběnou knihu. Byla z ručního papíru s mými ilustracemi a jmenovala se Číše plná pohádek.  Už trochu podléhá zubu času. Papír je zkroucený, inkoust vybledlý, ale stále z ní mám radost.

IMG_4418

Píšeš jen prózu, nebo jsi zkoušela i poezii?

Jednoznačně prózu. Poezii jsem dosud nepřišla moc na chuť a upřímně jí ani moc nerozumím (myslím, že nás takových asi bude víc). Je to jako s obrazem, jeden z něj může být nadšením bez sebe a pro jiné lidi to bude jen čmáranice bez hodnoty. Každý si zkrátka vybere svůj šálek kávy.

O čem kniha vlastně je? A komu je určena?

Kniha je jednoduše a narcisticky řečeno celá o mně a o mých zážitcích. Je to moje prvotina, tak jsou tam jen úryvky a střípky mého života. Je taky trochu o štěstí, a že je v každém z nás a netřeba za ním jít světa kraj. Určena je všem, kteří se chtějí zasmát a třeba i trochu zamyslet.

IMG_4424

Rodí se v tobě nápad na další knihu?

To je dobře mířená otázka. Ano, dokonce ji mám už rozpracovanou. Bude úplně o něčem jiném než ta první. Pokouším se ztvárnit román. Víc bych zatím neprozrazovala. S kamarádkou taky plánujeme napsat zdravou kuchařku, kterou chceme pojmout dost netradičně a jinak než je běžné. Což je pro mě typický rys, mám ráda věci, co jsou jinak.

Kde hledáš inspiraci?

Kolem nás jí je nepřeberné množství. Zvláště teď je z přírody úžasný malíř. Ta paleta barev je ohromná. Nápady ke mně přicházejí nejčastěji v noci a pak je zpracuji. Taky ráda sedávám v parku a pozoruji kolemjdoucí. Baví mě se ke každému z nich vymýšlet jejich osobnost, charakter, životní příběh. Ano, inspirace je všude dost, jen stačí mít oči otevřené a správně se dívat.

Co budoucnost? Jak ji vidíš, až vystuduješ. Čeho bys chtěla v životě dosáhnout?

To je celkem záludný dotaz. Zatím si dávám pouze krátkodobý cíl, a to úspěšně dokončit vysokou a dělat práci, která by mě naplňovala. Zatím přesně nevím, jaká cesta to bude, ale asi nejvíce jsem nakloněna arteterapii s handicapovanými dětmi. A dál? Chtěla bych procestovat svět a ochutnat všemožné speciality. Mít malý, ale útulný domeček s velkou zahradou a ještě větší knihovnou. Pěstovat slunečnice a vlčí máky. A zkrátka se radovat z každého dne, z každého nového východu slunce i z dešťových kapek. Jednoduše si užívat maličkosti všedních dnů. Nikdo z nás neví, jak dlouho tady ještě bude, tak bychom neměli plýtvat časem. Nadechněte se a žijte!

IMG_4419

 

Máš za sebou autorské čtení, kde jsi poprvé představila svou knihu. Jaký to byl pocit a jaká atmosféra v šumperské knihovně panovala? Byl to tvůj první výstup takového rázu?

Musím upřímně přiznat, že jsem byla zpočátku nervozitou bez sebe. Ale měla jsem tam velkou oporu, moji nejlepší kamarádku. Tímto bych jí a všem, kteří mě podporovali, chtěla moc a moc poděkovat. Paní ředitelka je moc milá a sympatická. Přátelsky mě uvedla a ze mě spadl obrovský balvan asi po druhém řádku knížky. Největší odměnou je aplaus a ten pocit, že vám druzí hltají každé slovo. Myslím si, že jistá dávka sebekritiky by neměla člověku chybět. Jen tak se člověk stále snaží a vyhecuje se k vyšším a lepším výsledkům.

Máš nějaké životní motto, které bys chtěla sdělit čtenářům?

Apeluju na všechny slečny, dívky a ženy, aby začaly nosit šperky a taky šaty! Dostaly jsme tak krásné privilegium, tak se ho, prosím, nesnažme zbavit a kalhoty nechme klukům. A taky se nesnažte jít za každou cenu s davem. Buďte sví a jedineční, i když se na vás bude dost lidí koukat jako na blázna. Jak řekl Elberd Hubbard: „Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“

Foto: Kateřina Čajanková


Štítky:

, , , ,