Nálady Olomouce XX. aneb To nejhorší, co jste kdy četli

Eliška Šlesingrová

Autor: Eliška Šlesingrová
Datum

Vlastně je to strašně jednoduché. V dobré víře si koupíte či jinak (poctivě) nabydete libovolnou knížku. A pochopitelně se těšíte, až ji otevřete a přelouskáte; až se na křídlech jejich stránek přenesete do víru nových dobrodružství a vlastního odreagování. Těšíte se – a místo toho nic. Váš vlak do stanice fantazie nedorazil a vy zklamaně čekáte na nádraží. Ta knížka na celé čáře selhala.

20170220_141838

20170220_141418

Stalo se vám to někdy? Propůjčili jste svou důvěru (i čas) literatuře, která vás pak zklamala? Tak přesně tímto směrem se ubírala aktuální otázka již XX. dílu Nálad! Musím přiznat, že mě obestoupila zvědavost, co se v tomto ohledu dozvím. Čekala jsem jména některých titulů z povinné četby, či náhodně přečtený brak. Z odpovědí však vyplynulo, že se studenti UPOLu s podobnými nezdary dostávají do kontaktu jen minimálně, mnohdy dokonce vůbec.

Překvapilo mě to, ale na druhou stranu se jedná o hodně dobrou zprávu. Já sama, kdybych měla vyzdvihnout nejhorší knížky, které jsem kdy četla, popralo by se jich o tento „titul“ asi víc. Z děl, která jsem ani nedolouskala, by to vyhrály takové Upíří deníky, konkrétně první díl. Ten jsem zavřela na třetí stránce, v okamžiku, kdy hlavní hrdinku začal „havran svlékat očima“, kdy mi naservírovali sáhodlouhý popis její krásy a potom jednou větou odbyli ty zbývající postavy a konečně, kdy se již zmíněný „havran vznesl jako celé hejno havranů“ – slovní zásoba na opravdu vyspělé úrovni. Dál jsem to už prostě nedala.

Ale tak, třeba to přeháním, říkala jsem si, třeba se jenom nepovedl ten první díl…. Ovšem pak jsem vylovila náhodný jiný a přečetla si stýskání hlavní (úplně úžasné) hrdinky nad tím, jak ji „její milovaný už nebude mít rád, protože ztratila schopnost číst a psát“. Ano, jako vážně. A zase jsem to nedala. Koneckonců, tento zážitek už si sebou ponesu navždy. Amen.

Pak jsem narazila na knížky, které na první pohled působily velmi příjemným, neokoukaným a nenuceným dojmem. Takové to odreagování. Jenomže tahle próza zase – pro změnu – dělala ze svých čtenářů naprosté tupce. Nebo je za ně považovala, těžko říct.

Jestliže se otec hlavní hrdinky ocitne v propastných dluzích, čtenář opravdu nepochopí, proč kupuje své dceři k narozeninám nákladný šperk, o nějž ona nestojí a kvůli němuž pak musí obětovat svého milovaného koně. Nebo když se něco odehrává v Transylvánii a hlavní hrdina si vesele bojuje a pyšní se nezvyklou dlouhověkostí a nezranitelností, asi si výsledné wow-odhalení, že jde vlastně o upíra, taky moc neužijete. Na oblbování okolí si ale nemůže stěžovat ani pověstný Joona Linna, který tam zůstal úplně jediný superman mezi pitomci. Docela škoda, protože jinak jde o celkem zajímavě napsané věci, jenom to podceňování čtenáře…

No nic. Chystám se, že si konečně dočtu povídky od Poa a taky na mě čeká moje milovaná Maurierová. Mimo to oplývám štěstím, že už neotročím pod nadvládou nemoci a zase normálně lítám do školy. Těší mě to, i když se to vždycky nepodobá zrovna utopii. Tak třeba ve středu opouštím hodiny odezírání s pocitem, že bych si měla začít set sakra hýčkat svůj sluch. Proč? Protože jsem na odezírání úplně blbá. Fakticky a pochmurně mi to vůbec nejde. Nejdříve se snažím vlastní psychiku uchlácholit tím, že se to časem zlepší…, jenže onen čas si vesele pádí – a k lepšímu to samozřejmě nevede. Spolužačky vedle mě s jistotou vykřikují správné odpovědi, tedy doslova a do písmene to, co vyčetly ze rtů, až to skoro působí jako lehounká zábava. Ale vždyť to všechno vypadá úplně stejně! Rezignuju.

Odezírání souvisí, tak jako spousta dalších věcí, s talentem. Koho nepotkal, musí dřít, dřít a dřít, aby to dohnal, což mě naštěstí ještě netrápí. Možná ve stáří, když opakovaně narazím na nějakou fakt děsnou knížku!

Mějte se krásně…a pokud budete mít chuť připojit své zážitky s příšernou literaturou, ráda si rozšířím obzory.

20170220_141614

( ↑ O některé knížky by si člověk asi ani to kolo neopřel…↑ ↓ A pak se z toho park rozbrečel…↓ )

20170220_141725

Nálady Olomouce XX. – odpovědi (týden od 20. 2. do 26. 2. 2017) na otázky:

„Jakou máte dneska náladu – a proč?“

„Jaká je nejhorší knížka, kterou jste kdy četli?“

 

David, právo
  • „Unavenou, protože jdu z posilovny.“
  • „Já nečtu špatné knížky. To, co jsem četl, mě bavilo.“
Vymyšlená otázka pro dalšího respondenta:
  • „Sportujete rádi?“

 

Dan, environmentální studia
  • „Celkem v pohodě.“
  • „Nevím, asi…Pýcha a předsudek.“
Odpověď na předchozí vymyšlenou otázku:
  • „Moc rád. Baví mě třeba basketbal.“
Vymyšlená otázka pro dalšího respondenta:
  • „Proč si nekoupíte nový mobil?“

 

Vojta, environmentální studia
  • „Špatnou, hodně špatnou. Protože zapíjím žal.“
  • 1000 + 1 rada pro rybáře.“
Odpověď na předchozí vymyšlenou otázku:
  • „Protože se mi moc líbí ten starý.“
Vymyšlená otázka pro dalšího respondenta:
  • „Myslíte si, že jsou všechny holky stejné?“

 

Marcela, český jazyk a společenské vědy
  • „Dneska mám dobrou náladu, protože jsme měli jenom jednu hodinu ve škole.“
  • Nevím, nemám takovou knížku. Nic mě nenapadá. Mám spíš oblíbené, třeba se mi moc líbil Kříž u potoka, to mě oslovilo. Ale negativní asi nemám…“
Odpověď na předchozí vymyšlenou otázku:
  • „Ne. Žádný člověk není přece stejný, záleží to na charakteru, ale i na tom, kde ten člověk žije a jak.“
Vymyšlená otázka pro dalšího respondenta (objeví se v příštím díle):
  • „Jak se vám žije v Olomouci?“

 

Zdroj obrázků/fotek: Soukromý archiv autorky článku

Štítky:

, , , , , , , , , , , , , ,