Mrňavá Filiálka svou omezenou nabídkou neuchvátí

Autor: Eva Ertlová
Datum

Trmácíte se chladným večerem, abyste v klidu zasedli s kamarády k něčemu dobrému k pití. Nejlépe samozřejmě alkoholickému. Troufám si říct, že takto tráví večery ta část studentstva, která si i přes nával úkolů a seminárek stále zachovala zdravý rozum. Tak jsem svůj čas chtěla zabít i já, vybrala jsem si proto nepříliš vzdálenou Filiálku, bar v pasáži Masné krámy.

Pouhopouhých dvacet sedm metrů čtverečních, skromný pult a stolečky, které byste spočítali na prstech jedné ruky. Tak by se dal v kostce shrnout celý interiér, musím ale zmínit tabule a výstavku alkoholu, bez kterých by snad žádný bar nemohl existovat. Tohle z Filiálky dělá místo, kam si sice zajdete, dlouho si ale neposedíte. Vaše pozadí, páteř a psychika totiž malinko utrpí, ať už tvrdostí lavic nebo stísněným prostorem. Ještě štěstí, že se majitelé ve volbě nábytku vyhnuli tmavým tónům a radši zvolili moderní světlou jednoduchost.

Filiálka_1

Když jsme tedy vyskočili na lavice, našli balanc a zhodnotili miniaturnost, zahleděli jsme se na korkový nápojový lístek. Celá promrzlá z venku jsem chtěla něco na zahřátí, padl mi tak do oka punč. Kamarádka zatoužila po červeném vínu a zbytek party po vychlazené dvanáctce či desítce z, nám už dobře známého, pivovaru Chomout.

„Bohužel, punč je jenom sezónní, podáváme ho v zimě,“ informovala mě obsluha. Celá překvapená z toho, že únor už je vlastně teploučké jaro, jsem tak propadla pivu. „No, víte, ohledně vína spolupracujeme s vedlejší Královskou vinárnou a ta je zavřená, takže víno dnes také nemáme,“ vyslechla si kamarádka po své objednávce. Na rozdíl ode mě si ale zachovala individualitu: „Tak já si dám Margaritu.“

Filiálka_2

Po chvíli čekání nápoje přistály před námi, tři piva a zelenkavý koktejl v hodnotě tří obědů v menze. No, proti gustu žádná. Rozběhla se naše duchaplná debata, na chlup stejná jako všechny. „Sem říkala bráchovi, ať kašle na chemii a jde radši na fildu, tam dostane titul jen tak,“ vědoucně pronesla margaritová kamarádka. Hořce jsem zaplakala při vzpomínce na každotýdenní deprese ze stylistiky, kvanta úkolů, přecpaný zápočtový týden a honosně znějící společenskovědní paradigmata, u kterých stále nevím, o čem to vlastně celé bylo. Prý titul zadarmo, ach jo.

Po marné snaze najít toaletu jsme radši zaplatili, usmáli se na FIK kód z účtenky a zamířili domů. Příště musíme někam, kde nám nebude hrozit klaustrofobie a kde sklenka Merlotu nebude nedostatkovým zbožím.

  Fotografie: restu.cz, Tereza Golková

Štítky:

, , , , , ,