Menza: Whiski? Tu jsem ještě nepil, nalej!

Autor: Michal Bajnok
Datum

Zápočty se blíží. Venku už se objevuje sníh. Pro mě ideální depresivní kombinace. Ani jedno totiž nemám rád. Sice jsem zápočty nikdy nezažil, ale už teď se mi to nelíbí. Do toho nákupy dárků, které jako většinu věcí odkládám, jak jen to jde. A řekl bych, že určitě nejsem sám. Každopádně na Horním a Dolním náměstí se rozjely tradiční Vánoční trhy. To by mohlo náladu zlepšit. Hlavně ten punč. A kdyby ne, pořád máme menzu. Ta projevila minulý týden značnou originalitu a během pár dnů nás protáhla nejrůznějšími kuchyněmi. A že bylo z čeho vybírat.

V neděli jsem v jedenáct hodin večer spěchal za kolejbábou, aby mi hodila nějaký ten kredit na ISIC. Normálně takhle nepanikařím, ale po pročtení jídelníčku jsem prostě musel. V pondělí nás menza přenesla do Neapole svými špagetami al Aglio. Údajně by se měly jmenovat aglio e olio nebo all’aglio. Nevadí, na chuti to nic neměnilo. Originální jsem bohužel nikdy nejedl, ale tady jsem byl spokojen. V úterý jsem pro změnu zavítal do Španělska. Na radu kolegyně jsem vyzkoušel kuřecí chilli con carne s rýží. Opět spokojenost. Jen ta porce by mohla být větší. Ale jinak jsem neprohloupil. Přesně si nevzpomenu, ale v úterý nebo středu byla možnost nakouknout i do Maďarska. V nabídce se objevily makarony po maďarsku. Tomu jsem se raději obloukem vyhnul. Jednak ho mám v krvi a hlavně vím, že tamní kuchyni prostě nelze napodobit ani uvařit cokoliv na tento způsob. Prostě to nejde. Pak bylo možné navštívit Francii díky francouzským bramborám. Já nakonec zakotvil na “Smaragdovém ostrově”, tedy v Irsku. Mleté Irské biftečky s whiski a pepřem, tomu prostě nešlo odolat. Především, vidí-li člověk, jak si menza poradila s názvem onoho alkoholu. Každopádně jsem čekal víc, ale zážitek to byl.

img_20161116_113343

Tipy menzy: Mleté Irské biftečky s whiski a pepřem, příloha, obloha

Na první pohled lákavé jídlo. Tedy alespoň pro mě. Takové karbanátky s bramborem a nějakou šťávou. Nápoj jsem snad poprvé vynechal. Dva dny před tím proběhla s kolegy večerní debata u černého piva a já na něj dostal zase chuť. Takže tentokrát bez nápoje. Ozdobou tak budiž alespoň dva roky stará propiska, kterou jsem měl u maturity. Jako první jsem ohodnotil zelí. Nic extra. Prostě zelí. Vařené brambory zachutnaly, žádné nebyly nedovařené. Vše jak má být. Se šťávou to bylo trochu horší. Měla mírně kyselejší chuť. Ale pořád dobré. Naopak chuť masa byla na můj vkus poměrně netradiční. Trochu štípalo a onen alkohol jsem hledal hodně dlouho. Ze všech druhů, co mi prošly krkem, totiž ani jeden nepřipomínal tu zvláštní chuť, každopádně by mě opravdu zajímalo, kde menza přišla k názvu WHISKI. Lihoviny a destiláty tvořily jeden krásný okruh maturitních otázek v gastronomických předmětech. Co si pamatuji, tak se píše buď to whiskey nebo whisky. Záleží na zemi původu. Moudrý strýček Google mi pod pojmem whiski našel jen název nějakého baru v Edinburghu. Je-li toto slovo použito jako název podniku, není problém. Ale popravdě řečeno, whiski jako taková asi neexistuje. Každopádně bylo maso zajímavé. Snědl jsem ho, ale tu chuť bych znovu neopakoval. Není to můj šálek čaje.

Já nevím. Prostě to bylo zvláštní, hlavně po chuťové stránce. Alespoň vím, jaké jídlo si příště můžu odpustit. Špatné nebylo, jen jsem z něj byl v rozpacích. Popravdě, jediné, co mě přimělo k objednání těchto biftečků, bylo ono slovo whiski. Obdivuji ale zeměpisnou různorodost minulého týdne. Tolik zemí napříč celým světem jsem ještě nenavštívil. Shrnutí? Jak by zaznělo v naší rodině, “bylo to dobré, už to nevař.”

Mleté Irské biftečky s whiski a pepřem, příloha, obloha, 39 Kč, konečná známka: 2


Štítky:

, , , , , , ,