Menza: Příliš vysoká cena za mou blbost

Autor: Michal Bajnok
Datum

První věc. Jsem idiot. Druhá věc. Blíží se zkouškové. Třetí věc. Kombinace dvou předešlých věcí není dobrá. Jako vždy se mi tuto moji vlastnost povedlo ověřit při manipulaci s elektronikou. Výsledkem toho bylo neplánované jídlo způsobující nevolnost. Nikoli kvůli kvalitě, ale mojí blbosti. Vím, že dílů Menzy už mnoho nebude, ale tady si dovolím udělat výjimku a pro jednou jídlo nehodnotit. Důvod je prostý. Naleznete ho o několik řádků níže.

Inu, zase jsem všechno nechal na poslední chvíli. Naivní domněnka, že mi menza připraví v poslední den pobytu v Olomouci něco speciálního. A když to vezmu kolem a kolem, tak tuto domněnku také splnila. Například penne s vepřovým masem a rajčatovým přelivem vzbuzovaly nemalé chutě. Nebo pizza, o které mohl konečně vzniknout první článek. Ale ne. Proč by si člověk usnadňoval život, když si ho může komplikovat? Konkrétně já ve spojitosti s elektronikou a „moderní technologií“. Již minule jsem zmiňoval krvelačný boj s terminálem pro objednávání jídla. No, tentokrát mi to vrátil v plné síle. Nějak jsem si totiž neuvědomil jednu věc. Pokud člověk nemá na účtu dostatek peněz, tak jídla, která jsou za vyšší cenu, se mu prostě nezobrazí. Nebo ano, zobrazí, ale „nesvítí“. To se mi takhle stalo, že s necelými třiceti korunami a sklopenýma ušima jsem si objednal koblihy s kakaem. Místo toho, abych si počkal deset minut na otevření pokladny a hodil si na ISIC víc peněz, zbrkle jsem objednal toto naprosto nevábné jídlo, na které jsme se všichni těšili každý pátek na základní škole. Nebo alespoň já, když byly každý pátek buchty.

Obědy na objednávku: Koblihy, kakao

Zde nastává ona výjimka. Lidi, odpusťte, ale tento pokrm si dovolím nehodnotit. Ne, že by byl tak špatný, ale můj smutek z jídla pramenil z mé vlastní blbosti. Po celou dobu konzumace mě svíjel smutný pocit, jako by mi umřel kocour nebo pes nebo tak něco. Při pomyšlení, že jsem si mohl čvachtat těstoviny s vepřovým a rajčaty… no hrůza. Ale přejděme k jídlu. O pitný režim se postaralo vlažné kakao. Dle chuti jsem odhadoval Granko nebo tak něco. Po dopití se na dnu sklenice objevila tmavá vrstva něčeho sladkého. A koblížky? Teď pozor. Kdybych to tak měl porovnat, tak byly lepší než od Andreje. To rozhodně. Sice neměly nugátovou náplň, ale prostě chutnaly. Pokud se nemýlím, jednalo se o moje první sladké jídlo v menze. Původně jsem čekal, že z nich bude kapat olej, ale až taková hrůza to nebyla. Poslední koblížek mi sice dělal potíže, jelikož to bylo příliš mnoho cukru najednou, každopádně jsem do sebe nacpal všechno. To se po chvíli ukázalo jako zásadní chyba. Ten den totiž proběhl budíček kolem desáté. Menza otevírá v jedenáct, takže moc času mi osud nenadělil. Bez snídaně se vrhnout na takovou hromadu cukru neudělalo mému žaludku nejlíp. Na náladě nepřidalo ani to, že po chvilkové analýze okolních strávníků jsem zjistil, že ony koblihy mám v celé jídelně jako jediný.

Jak už tu tedy bylo psáno, toto jídlo hodnotit nebudu. Na koblihách se opravdu nedá nic pokazit a celkově je to jako hodnotit míchaná vajíčka s cibulkou. Takže odpusťte, ale zároveň se radujte z této novoty.

Koblihy, kakao, 26 Kč, konečná známka: nechte mě žít…

Štítky:

, , , , , , ,