Liška v Olomouci vybudoval Milostný trojúhelník

Autor: Lucie Frydrychová
Datum

Pavel Liška, Martin Zbrožek a Josef Polášek vystoupili 21. března v Artum Centru. Pro diváky si nepřichystali nic, neboť všechno to, co předváděli, vznikalo právě tehdy a tam. Sehráli hodinové improvizované představení, ke kterému neměli žádný scénář jen divácké náměty. IMG_2260

Na úvod herci vystoupili před diváky, aby se s nimi seznámili a  objasnili jim princip představení. Dříve prý lidem nevysvětlovali, že se jedná o čistou improvizaci, a pak z publika zaznamenávali reakce typu „kdo tohle napsal?“. A proto tento fakt to nezapomněli  několikrát zmínit.

Jakmile trojice vstoupila na podium a začala mluvit, tak se sál plný lidí rozesmál a do konce představení už nepřestal. Herci ze sebe sypali jeden vtípek za druhým a dokázali si udělat srandu z čehokoliv, klidně i ze sebe.

Po úvodu a představení programu si od diváků posbírali náměty do své hry. To, co jim diváci nadiktovali, byli jediné opěrné body jejich představení. Většinu z těchto námětů ve hře použili, ale jak nás na začátku varovali, část z nich zapomněli. Nikdo z nich si totiž neudělal žádné poznámky.

Před samotným představením zazněla píseň. Už v ní se objevilo několik návrhů od diváků. Martin Zbrožek, který je známý také jako houslista, doprovodil zpěv právě hrou na tento nástroj. Herci si trochu pohráli s některými slovy, a tak byl text jejich písně poměrně sprostý.

IMG_2203

Opona se otevřela, jakmile dozněly poslední tóny písně, a za pár okamžiků začalo představení. A to poměrně zostra. Hned v první scéně se z dvou herců stal milenecký pár, který čeká na příchod miminka. Diváci se postupně dozvídali další pozoruhodné informace. Například to, že obě postavy už mají více než 120 let a že i ono těhotenství trvá nezvykle dlouho. 

Nic v tomto představení nebylo nemožné. Před očima diváků vznikala spletenice neuvěřitelných příběhů, v nichž se často měnily role, vzájemné vztahy i pohlaví postav. O to zajímavější a zábavnější pak celé představení bylo. Herci při svém vystoupení využívali zásobu kostýmů, která byla na věšáku v zadní části jeviště. K dispozici měli také několik rekvizit, mezi něž patřil nábytek, jako stoly a židle, a také nejrůznější předměty.

Někdy hráli všichni a jindy pouze dva z herců a třetí jejich dialog podbarvil hrou na klavír, různými zvuky nebo komentáři. Celé představení pomáhali vytvářet ještě další dva muži, kteří se ale na jevišti vůbec neukázali. Šlo o zvukaře a osvětlovače. Ti pomocí techniky dodali vystoupení tu správnou atmosféru.

Hra Milostný trojúhelník sklidila velký potlesk a na všechny tváře v sále nasadila široké úsměvy. I mně se velmi líbila a věřím, že hrát hodinu bez scénáře musí být velmi náročné. Já osobně ale dávám přednost kratším improvizovaným scénkám a gagům, které jsou intenzivnější.

IMG_2187

 

 


Štítky:

, , , , , ,