Kde udělali američtí vědci chybu?

Autor: Martina Ligurská
Datum

Už od mimina se učíme, co je správné a co nikoliv. Maminky nás poučují, která věc, činnost či myšlenka spadá do škatulky „toto ano“ a která do škatulky „tohle ne“. Okolní společnost nám určuje, co bychom dělat měli a co raději vůbec ne, protože to tahleta společnost považuje za „špatné“. V podstatě nám pořád někdo něco diktuje a my tomu hezky věříme.

Díky maminkám, učitelkám ve školkách a školách a až bájné okolní společnosti už proto hodně dlouho (nebudu psát jak dlouho, neboť věk se u dam od určitého věku neprozrazuje, žejo) vím, že na pískovišti nemám ostatním děckám rozdupávat bábovičky. Protože, jak říkala paní učitelka v mateřské školce, to dělají jen „zlobivé děti“. Protože to dělal sousedovic Toníček. A to je, jak říkala maminka, „zlobivý hoch“. Nutno podotknout, že z Toníčka je nyní celkem ochotný a obětavý lékař, leč u mojí mamky už to má navěky polepené. Nálepky „zlobivého hocha“ se už nikdy nezbaví. Toníček totiž mamce kdysi dávno rozbil kopačákem všechny truhlíky. A to se přece neodpouští. Samozřejmě!

Tudíž nejen ničení hradů a pokusů o vytvarování slepovaných částeček písku do podoby sladkého zákusku, kterážto snaha bývá stejně obvykle marná, protože ten blbej písek vůbec nedrží u sebe, pořád se to rozpadá a celkově je to snažení se o dělání báboviček z písku jen mrhání časem (což berte jako přiznání mé velké manuální nezručnosti, takže proto musím hodně studovat), ale i kopání si s míčem, protože hrozilo ničení okolních truhlíků, oken,… libovolně dosaďte cokoliv, co lze rozbít – což je všechno – bylo mnohdy bráno jako „špatné“. Podle názorů druhé osudové ženy mého života – babičky – měla děcka sedět doma na zadku, učit se a nedělat kravál v ulicích…

O pár let později je prý situace skoro opačná. Podle odborníků (což je krásné pojmenování objevující se v médiích a užívané tehdy, když pisatel článku sám neví, kde informaci, o níž píše, slyšel, ale potřebuje, aby jeho příspěvek zněl chytře) mají dnešní děti až alarmující nedostatek pohybu. Moje milá prarodička by byla jistě nadšená – kravál v ulicích podle teorií učenců nehrozí. Ovšem její sen o neustálém sebevzdělávání dětí a mládeže a „ležení v knihách“ i v odpoledních hodinách po vyučování se jí nevyplnil. Ačkoliv slovutný literát Paulo Coelho píše, že když něco opravdu chceme, tak se to stane, v tomto případě zůstalo přání nevyslyšeno. Vesmír selhal. Knihy dál leží ladem v přeplněných regálech městských knihoven a padá na ně prach. Podle výsledků zkoumání nejen amerických vědců dnešní školáci i poškoláci fotí selfiečka, sledují nekonečné seriály (ovšem často v angličtině nebo v původním znění, takže vidím záblesk naděje pro babičku) a paří po netu hry, jejichž názvy neumím ani vyslovit. Možná bych je tedy zvládla hláskovat, abych se moc nepodceňovala, ale to je celé.

scientist-06-16011_450

Tak jsem se, podle prognóz oněch odborníků, těšila, že bude klid, až se budu učit na zkoušky. Protože vědci (a ti američtí obzvlášť) se přece nikdy nemýlí! Počítala jsem s tím, že za naší bytovkou, která je situovaná pod kopcem na konci městečka, z jehož malebnosti by i bratři Mrštíkové byli na větvi, nebude živáčka! Možná jen nějaká babka na lavičce, která by tam buď klimbala nebo, vzhledem k tehdy panujícím mrazům, přimrzla! Ale hlavně ticho! Klid, mír a pokora! Doufala jsem, že v takovém příznivém pracovním prostředí mi znalosti budou samy skákat do hlavy! A krucifix, ono né! Na tom kopci za barákem se usídlilo celé stádo uřvanců se sáněmi, lopatami nebo aspoň pneumatikami za účelem brázdění sněhové pokrývky na kopci a rušení mé osoby! Američtí vědci, vraťte diplomy! Milí tvůrci počítačových her, vymyslete něco pořádného, abyste ta děcka připoutala k monitorům! Autoři seriálů, chce to ještě více dílů, aby byly příběhy hlavních i vedlejších postav ještě delší, zapeklitější, nekonečnější a hodny sledování! Aby děti v době, kdy mívám zkouškové období, když už ne „ležely v knihách“, tak aspoň „lapěly doma u bedny“! Protože v tom kraválu se nedá učit!

 

 

Zdroj obrázku: timeshighereducation.com/news/the-uks-100-leading-practising-scientists/2010580.articl


Štítky:

,