Kamarád taky rád kamarádku na lehátku

Autor: Lucie Frydrychová
Datum

Divadelní inscenace Můj BF představuje téma, se kterým se v životě většina z nás setkala, ať už z jedné nebo druhé strany. Je jím přátelství mezi chlapcem a dívkou, respektive možnost či nemožnost jeho existence. Tu přiblížili herci z Divadla na cucky v autorské inscenaci Silvie Vollmanové.


 

Ve čtvrtek 14. a v pátek 15. dubna proběhly poslední reprízy inscenace Můj BF. Od premiéry, která se konala na konci října loňského roku, se inscenace dočkala deseti uvedení. A právě po desáté byla odehrána naposled. Hra je dílem Silvie Vollmanové, která ji napsala i režírovala. Vollmanová tvořila v Divadle na cucky už dříve toho roku, když společně s Barborou Schneiderovou napsaly Pohádku na cucky. Čtvrteční představení, které jsem navštívila, bylo pro malý počet diváků. V divadelním sále bylo nachystáno asi dvacet židlí. A to nejenom z důvodů skromnějších prostor divadla, ale také kvůli orientaci scény, která byla vystavěna podélně a zabírala skoro polovinu sálu. A přitom byla útočištěm pouze dvou herců.

bf5

Touto dvojicí byli kluk a holka, přátelé, kamarádi, kteří se znají už od dětství. A právě od té doby je pozoruje i divák. Na začátku představení jsou v předškolním věku. Skáčou na posteli, vyměňují si hračky a vedou nejrůznější úvahy hodné tohoto věku. Postupně rostou a dospívají a mění se jejich chování, jejich pohled na svět i vzájemný vztah.

Dospívání kamarádů je postupně znázorněno celkem v pěti vývojových obdobích. Diváci sledují jejich blbnutí ve škole, ježdění na tábory i první alkoholové zkušenosti. To vše herci ukazují povedeným způsobem. Každé období dospívání člověka má své typické rysy a ty si představitelé osvojili a předvedli. Diváky přesvědčili o dětskosti svých postav způsobem mluvy, pohyby i oblékáním. Svou roli zde hrálo také myšlení a logika postav, což je i autorčina zásluha.

bf4

Dvojice společně tráví čas snad každý den, vše si říkají, vše podnikají ve dvou. Zkrátka a dobře se mají rádi a je jim spolu hezky. To je více než jasné. Jenže jak moc se mají rádi? Tato otázka visí celou dobu ve vzduchu a je základem příběhu.

Cestu k odpovědi se tvůrci pokusili nabídnout i netradičním způsobem, doprovodným promítáním, které probíhalo mezi některými scénami. Promítána byla anketa, kde respondenti sdělovali svůj názor na možnost existence přátelství mezi klukem a holkou. Tuto otázku však diváci neznali, jediné co slyšeli, byly reakce ano nebo ne. Z kontextu rozvinutějších odpovědí a také celé hry bylo časem jasné, na co se v anketě ptali. Žádná z odpovědí ale nepřevažovala, někteří tvrdili, že určitě ano, a jiní byli přesvědčeni o pravém opaku. Ani tímto způsobem tedy nedostal divák jasnou odpověď.

bf2

Herci společně dokázali zaplnit celé nezvykle široké jeviště. K hraní využili žlutá nafukovací lehátka jako zástupné rekvizity pro všechno. Používali je jako postel či gauč, školní lavici a taky bar. Vytvořili z nich převlékárnu na koupališti, a dokonce i tramvaj.

Některá lehátka se jen tak povalovala na scéně a často měnila svou úlohu. Několik jich bylo v různých polohách zavěšených na silonových provazech, které byly připevněné na stropní konstrukci. Díky tomu byla pověšená lehátka posuvná, a herci tak mohli proměňovat jejich polohu i význam na scéně.

bf1

Pár lehátek, připevněných na zadní stěně scény, mělo i jinou úlohu ve hře. Sloužila jako „dětský metr“, na který herci zakreslovali přibližnou výšku své postavy podle období, ve kterém se zrovna nacházeli. Je to šikovné znázornění, ale samotný proces zakreslení by možná chtělo dělat s větším významem, ne jen jako součást přestavby scény, kterou divák jakoby nevnímá. Takto jsem jej v prvních chvílích vůbec nezaregistrovala.

Tato drobnost ale nijak nezkazila dojem z velmi povedeného představení. Bylo aktuální i nadčasové a také přesvědčivé. Dokonce mi značnou dobu nedovolilo přemýšlet o ničem jiném než o oné zásadní otázce. Otázce, na niž musí najít odpověď každý sám, ale představení mu může být dobrým podnětem k hledání.

foto: www.divadlonacucky.cz


Štítky:

, , , ,