Irská hospoda, která vám zamotá hlavu

Autor: Veronika Svrčinová
Datum

Je to tady, a já se konečně také dočkala své první recenze v dalším semestru. A kde to spolu prošmejdíme tentokrát? Prostory historických vodních kasáren mezi třídou Svobody a Mlýnskou hostí bezpočet nenápadných, útulných hospůdek, které zatím mému oku úspěšně unikaly. Při průchodu ulicí s hlavou napěchovanou denními povinnostmi je člověk lehce přehlédne, i když o nich nějaké menší povědomí má. O co přicházíme?

Přečtu si pečlivě jejich stránky, ať jsem jako správný novinář dopředu poučená, a vím, co očekávat, řekla jsem si tentokrát, nabitá energií po dlouhých prázdninách. „Irská restaurace s britskou kuchyní. Ochutnat u nás můžete tradiční irská jídla a poslední trendy z britských ostrovů, jako například favourite street food a podobně,“ výborně, takže zavzpomínám na výlet do Anglie netradiční večeří a všechno spláchnu irskou whisky, proletělo mi hlavou a vyrazila jsem spolu s přítelem vstříc novým zážitkům.

Přehlédnutí vchodu se bát nemusíte, pokud budete dávat pozor, určitě vám neunikne. Pokud se cítíte mírně zmateni názvem, nemusíte. To tam jako jedou všichni na cracku, říkáte si? Žádné feťácké doupě. Výraz Crack znamená v Irsku slangově zábavu, srandu, vtip, novinku nebo drb. Až vás na návštěvě této malebné země někdo překvapí otázkou: What’s the crack?, neberte nohy na ramena. Dotyčný chce jenom zjistit, jak se máte.

14555673_10207278007256526_1791600052_n

Konec s lekcemi angličtiny. Co od téhle hospůdky očekávat? Po vstupu dovnitř vás ohromí obrovský cihlovo-dřevěný bar, který je přímo napěchován k prasknutí lákavými světle hnědými skleněnými lahvemi s pestrobarevnými etiketami, které by zajisté uchvátily každého většího znalce. Útulná cihlová klenba a stěny, přerušené občasnou historickou malbou, působí příjemným dojmem. Třešničkou na dortu dokonale sladěného interiéru jsou dřevěné židle s tmavě hnědým koženým polstrováním. Nikde ale ani stopa po anglických vlaječkách nebo něčem typickém pro britské souostroví.

Postupováním do útrob ztrácí hospoda trochu šmrncu. Cihlové zdi nahrazuje oranžová a červená omítka, pohodlné židle vytlačují méně přitažlivé stolky ze světlého, nejspíše bukového dřeva a pár dlouhých červených vypolstrovaných lavic. V poslední místnosti na vás vybafne ještě trčící železná lampa. „Taky ti přijde jako ta z Narnie? Přesně jako když Lucka vyšla poprvé ze skříně!“ shodujeme se.

08

Unavení po celém dni a skolení podzimní rýmečkou volíme pohodlné polstrované lavice. Jsme téměř jedinými hosty, kromě trojice kamarádů, sedících kousek od nás. Docela zvláštní, na to že je sobota večer, pomyslím si, ale to už otevíráme jídelní lístek a nestačím se divit. Jsme tady správně? Otáčím nervózně stránkami menu. Místo anglických specialit pročítám samé indické názvy jídel a ingrediencí, které ani pořádně neznám. Než přijde číšník, zapínám mobilní data a zoufale lustruju Google, abych aspoň trochu porozuměla tomu, co v nabídce je. Nakonec vybíráme kousky kuřete s nějakou indickou kari omáčkou a rýží. No, nevadí. Vyzkoušíme jinou zahraniční kuchyni, ale jak to teda je?

Znovu najíždím na stránky hospody a jsem trošku v rozpacích. Dočtete se sice, že podávají britskou kuchyni a irské nápoje, na záložce stránky ale píšou irská hospoda s nepálskou kuchyní. A na Facebooku? Asijská kuchyně. Čert aby se v tom vyznal…

23

Každopádně jídlo bylo i tak vynikající a obsluha nám s neznámými pokrmy ochotně pomáhala. Místo irské whisky, kterou jsme s pálivou omáčkou nechtěli míchat, přivítalo naše břicho raději tmavou Barboru a nefiltrovanou dvanáctku. A večer završil Hugo Spritz, chuťově podobný ginu s tonikem. I přes překvapení v podobě jídla odcházíme v dobré náladě a spokojení, o jakou novinku se naše gurmánské i hospodské povědomí rozšířilo.

Fotografie: Veronika Svrčinová, The Crack Irish Pub 

Štítky:

, , , , , , , , , , , , ,