Film Gravitation absolventky UP má ambici inspirovat každého

Jana Opočenská

Autor: Jana Opočenská
Datum

Rozhovor s čerstvou absolventkou bakalářského oboru žurnalistika na FF UP jsme vám přinesli v poslední tištěné Heleně. Nyní si můžete přečíst jeho plné znění.

Dva roky Denisa Gumbírová spolu se svým přítelem Petrem Špetlou pracovali na dokumentárním snímku Gravitation. Ten mapuje příběhy devíti aktérů, kteří se věnují extrémním sportům jako například parkour, stunt riding, FMX či street workout. Ale jak říká sama režisérka, snímek ve výsledku vůbec nepojednává o sportu. Na slavnostní premiéru si zajděte v sobotu 7. listopadu v 8 večer do kina Metropol.

fotonaweb3

Proč jste se rozhodli zrovna pro téma extrémních sportů?

Zaprvé protože jsou vizuálně atraktivní. A zadruhé Petr je točil už dlouho předtím. Sám totiž kdysi jezdil na skateboardu a potkával spoustu lidí, kteří se kolem extrémních sportů nějak motali. Nejdéle známe freerunnera Jima Dohnala, což je náš spolužák ze základky.

Co má film sdělit především?

Podle mě ten film ve výsledku nemá být vůbec o sportu. Tematicky se na něj samozřejmě zaměřuje, ale motivovat může úplně každého. Jednoduše si dosadíte místo sportu start-up nebo vědní obor a ta rovnice bude fungovat stejně. Je to o lidech, kteří si šli za svým a vyšlapali si cestu k úspěchu. A my chceme, aby právě tohle diváky inspirovalo. Aby se taky nebáli a nikým se nenechali stáhnout dolů. Oba dva jsme si totiž zažili, že nám lidi říkali „tohle nezvládnete“. Ale člověk dokáže všechno, co chce.

Jak ses k natáčení dostala?

My už s Petrem spolupracujeme pět let, stejně starý je náš první krátký film. Takže nápad s Gravitation jsme utvářeli dohromady. Petr chtěl udělat něco z oblasti sportu. Já zase jako absolvent vysoké školy vím, že lidi ze všeho nejvíc potřebují právě motivaci. Takže Petr do toho chtěl dát ten sport a já zase příběh.

Jaké to je spolupracovat profesně s přítelem?

Hádali jsme se jak koně (smích). Ale nikdy to nebyly hádky osobní, jen autorské. Jako pár nás to ale ve výsledku určitě posílilo. Když jsme už film viděli hotový na plátně Metropolu, tak to byl úplně neskutečný pocit štěstí. Teď už si vlastně ani neumím představit, že bych měla partnera, se kterým bych zároveň nepracovala a nic s ním nevytvářela. Je to totiž hrozně silné pouto, které se přidá do vztahu. Problém jsme měli jenom s tím, že jsme se nedokázali profesně vypnout. Pořád jsme řešili film.

Jak se natáčení dalo skloubit se studiem?

Když jsme začali natáčet, tak jsem byla na začátku třeťáku. Ten rok pro mě byl celkově tak šílený, že jsem prodlužovala, takže čas na natáčení jsem měla. Samozřejmě jsem pak psala bakalářku a připravovala se na státnice. Ale věděla jsem, že až to všechno dodělám, tak teprve pak přijde ta opravdová zkouška – dotáhnout do konce Gravitation. A ač si vážím vysokoškolského vzdělání, tak ten film je pro mě přece jen asi důležitější. Je to takový pocit „hele světě, tohle je všechno, co zatím umím, líbí se ti to?“

Využila jsi u filmu nějaké zkušenosti ze studia žurnalistiky?

Žurnalistika mě naučila vyprávět příběhy, a ten film v podstatě o ničem jiném není. Jen se tam používají trochu jiné metody.

Jaký sis během natáčení udělala názor na sportovce, kteří v podstatě riskují své životy?

Já jsem se samozřejmě každého ptala, proč to dělá. A vytvořila jsem si teorii, že každý člověk v životě hledá moment absolutního štěstí. Já tomu říkám lusk moment. Je to okamžik, kdy všechno zapadne do sebe, člověk je jen v přítomném okamžiku a nic víc neřeší. A abychom se do toho místa dostali, potřebujeme každý něco jiného. Pro rodiče to může být, když je dítě chytne za prst, já jezdím na hory a ztrácím se v lese. A tihle lidi kvůli tomu zase skáčou na kole, na motorce nebo jen tak na ulici.

Zranil se někdo i přímo během natáčení?

Ano. Máme tam kluka, který špatně skočil trik a zlomil si vaz. Přímo před kamerou. V podstatě zázrakem přežil a dál sportuje. Byl přetrénovaný a věděl, že nemá skákat a stejně se nechal vyhecovat. Udělal to špatně a dopadl na hlavu.

Setkala ses i s někým, kdo už kvůli zraněním nemůže sportovat?

Na motorkářských závodech jsme potkávali i lidi na vozíčku. Ale podle mě ty fatální úrazy nedávají za vinu sportu. Jinak by na závody přece nechodili, byli by zatrpklí. Vědí, že ta osudová chyba byla někde v nich, třeba nějaký moment nepozornosti.

Jsi sama fanynkou sportu?

Mám sport hrozně ráda a odmala jsem k němu byla vedená. Dělala jsem toho spoustu i závodně – od lehké atletiky, přes gymnastiku a orientační běhy, ale s nijak oslnivými úspěchy. Čeho jsem naopak zažila hodně, bylo zranění. Ve filmu jsou části spojené s úrazy a já přesně vím, co mají ti sportovci za diagnózy. Teď běhám, jezdím na kole, na koloběžce a chodím po horách. 

Vyzkoušela sis během natáčení některý z extrémních sportů na vlastní kůži?

Ano, od Petra jsem dostala k narozeninám tandemový seskok z letadla. A díky tomu jsem se seznámila s Jakubem Pavlíčkem – absolventem UP a parašutistou, kterého jsme na poslední chvíli přidali mezi hlavní hrdiny Gravitation. Když jsem nervózní, tak mám totiž tendenci hrozně moc mluvit. Před seskokem jsem si tedy pořád chtěla povídat se svým tandem pilotem. A zjistila jsem, že je to mistr světa v parašutismu, dokonce mi nabídl záběry do filmu. Ten seskok byl úžasný, byla jsem z toho nadšená. Hodně jsem pak přemýšlela nad tím, co mi Jakub říkal – to bylo dva měsíce před dokončením filmu. Dopadlo to tak, že máme místo osmi aktérů devět, a z té jeho části mám opravdu radost.

Co chystáte po olomoucké premiéře?

Chceme s filmem objet celou republiku. Konečně nebudeme sedět doma ve střižně, ale budeme se reálně potkávat s fanoušky sportů a s dalšími filmaři. Chtěli bychom taky objíždět školy a dětské domovy. Pak s dětmi debatovat a motivovat je.

Foto: Jana Opočenská


Štítky:

, , , ,